Kniha od autistického pedagoga Pete Wharmbyho pod názvem ATYPICKÝ: JAK SVĚT NENÍ STVOŘEN PRO AUTISTICKÉ LIDI A CO BYCHOM S TÍM MY VŠICHNI MOHLI DĚLAT mě zaujala hloubkou a otevřenou zpovědí autistického člověka. Respektuji jeho důležité sdílení svého vnitřního světa a při čtení této knihy jsem si uvědomila, do jakých hloubek zasahuje autismus, jaké obrovské spektrum potíží nese a jak moc je toto spektrum nečitelné pro okolí, i odborníky, kteří se snaží podpořit člověka na autistickém spektru, ale i samotné autisty. Uvědomuji si lépe, proč někdy podpory selhávají a člověk na spektru i jeho okolí rezignuje.
Musela jsem tuto knihu číst pomalu a pozorně, protože jsem cítila, jak se mě takto hluboké sdílení niterně dotýká. Budu se k ní určitě znovu a znovu ještě vracet. Velmi mě zaujala část, v níž autor mluví o nepotkávání se v komunikaci mezi běžnou populací a autisty. Jak stejná slova mají jiný význam, směs frází a prázdných slov je pro autistu neuchopitelná a často se ztrácí význam sdělení. Také s autorem souhlasím v tom, že to, co se často označuje jako autistické chování, je vlastně běžná reakce na dlouhodobé a opakující se traumatické momenty.
Autor zkoumá mnohá témata do hloubky
Pochopila jsem také to, do jaké hloubky jsou důležité speciální zájmy, a naprosto stejně s ním vnímám, že speciální zájmy pomáhají regulovat a zvládat hladinu stresu. Děkuji autorovi za otevření tématu AUTISTICKÉ VYHOŘENÍ a přeladění z jedné reality na druhou. Jak se “přepínání pozornosti” často zvenku označuje jako prokrastinace nebo lenost. Jak je pro okolí hodně těžká autistická setrvačnost. Úplně nová byla pro mě myšlenka o patologické rezistenci vůči požadavkům /PDA/ a jak autistu může zastavit i zdánlivý požadavek: i když by značně chtěl vyhovět, tak to nedokáže.
Velmi cítím, že je důležité otevření tématu empatie a nerovnoměrného profilu dovedností. Také si uvědomuji, jak je těžké neustále selhávat v dospělém věku a zažívat stud, že nejsme schopni v určitých primitivních dovednostech dosáhnout na spodní hranici. Někdy chybí jen malý kousek, který musí zapadnout, abychom zvládli třeba zavázat tkaničku nebo uspořádat nádobí ve skříni.
Moc důležité je zmínit, že tento muž, který nám vše autenticky a upřímně otevírá, je vysokoškolsky vzdělaný člověk, který je sám učitel. Je zvláštní, že přišel o práci po pozdnější diagnostice nebo po zhoršení depresí. (?!) Cílem jeho knihy je mimo jiné pomoci učitelům pochopit žáky na spektru autismu. Proto je dlouhá kapitola o škole plná praktických rad, ale i zamyšlení, jak autistický žák může vyhodnocovat požadavky, neporozumět tomu, co se po něm chce, nerozumět sociálním situacím a navíc k tomu všemu ještě být přetížený smyslově z hluku, pachů, světel atd.
K čemu vede maskování?
Kapitola o maskování mi otevřela obrovské téma, jak je pro autistu důležité maskování, aby nebyl tak zranitelný a necítil ten obrovský rozdíl mezi sebou a okolním světem. Obrovský pocit samoty v kolektivu i ve velké rodině, kterou chráníme před vlastním prožíváním, těžkou úzkostí a depresemi, které nás provázejí odmala. Možná se někdo bude zlobit, ale často přemýšlím, jak je důležité učit autistické děti aspoň nějak se maskovat, aby byly přijímány v běžném kolektivu, jak pracovat s úzkostí a používat komunikační fráze, aby děti naplnily potřebu běžného světa a nebyly vyčleněny. Souhlasím s myšlenkou, že po určitých zkušenostech si zase ty masky rychle nasadíme. Zároveň je ale nutné pracovat i s tím, že neustálá maska vede k vyhoření, které může trvat u člověka na spektru několik měsíců a někdy i roků. A také je u autistů mnohem častější a opakovanější než u běžné populace. A toto je každodenní boj autistického člověka. Boj o přežití. Proto se mi líbí podnázev knihy: JAK SVĚT NENÍ STVOŘEN PRO AUTISTICKÉ LIDI A CO BYCHOM S TÍM MY VŠICHNI MOHLI DĚLAT, dává totiž naději, že se s tím něco dělat dá…
Tuto knihu velice doporučuji. Za mě je to nejlepší kniha o autismu, navíc psaná ze zkušenosti samotného autisty. Za tu dobu, co se tomuto tématu věnuji, a prošla jsem si mnoha školeními, přečetla mnoho knih a mám praxi s lidmi na spektru, jsem ještě nepronikla do takových hloubek autismu jako nyní po přečtení knihy ATYPICKÝ. Cítím, že tato kniha je důležitá jak pro lidi, kteří chtějí více porozumět autistům, tak i pro samotné autisty, aby lépe porozuměli sami sobě.
Proto, prosím, podpořte vydání knihy na webu Donio.cz. Prohlédněte si velmi krásné odměna a vyberte si jednu z nich a pomozte nám knihu vydat.
____________
text Markéta Štěpánková, osobní asistentka v sociálních službách, spoluautorka karet Síly a nadhledu pro pečující, matka 3 neurodivergentních dětí
grafika ATYP magazín / foto archiv autora
