Na některých školách se změnám daří a na jiných jsou děti od třetí třídy vyhořelé. Vzdělávací systém pokulhává, rodiče to řeší zoufalým hledáním jiné školy, placením soukromých škol nebo své děti od čtvrté třídy připravují na přijímačky na osmiletá gymnázia, která vidí jako záchranu. Ředitelka mnichovické školy Marcela Erbeková si řekla, že svým žákům nabídne to, co mají ty školy, kam rodiče touží dávat své děti. Pustila do školy experty z praxe.
Tělocvik je třetí nejméně oblíbený předmět na školách
S Atyp magazínem jsme se vydali podívat na streetový blok, který je jedním z předmětů nového konceptu základní školy v Mnichovicích a učí ho lektoři z organizace Ulice dětem. Tělocvik bývá na běžných školách předmětem, kterým se nikdo nezabývá. Děti běhají do kolečka kolem tělocvičny a pak hrají fotbal nebo vybíjenou. Jednou za čas se oznámkuje šplh, skok do dálky a kotoul. Podle tabulek se pak rozdají dětem známky. Na základních školách je podle průzkumu tělocvik třetí nejméně oblíbený předmět a na středních školách už je podle školní inspekce mnoho studentů, kteří jsou úplně nebo částečně osvobozeni od tělocviku. A tomu se rozhodli v Mnichovicích předejít. „Vytvořili jsme koncept talentových/víceoborových tříd, kde učí experti z praxe spolu s našimi učiteli. Je to velmi efektivní výuka pro tu danou chvíli, motivující dětí a zároveň učící pro učitele,“ říká ředitelka školy Marcela Erbeková. „Potřebovali jsme alternativu k jazykové třídě. A protože víme, že si děti v tomto věku rády volí z něčeho, tak jsme vymysleli volitelné bloky, na které se dělají rozřazovací testy. Zvolili jsme atraktivní předměty: Grafické studio, Robotika, Práce se dřevem a Streetsport.
Dnešní děti často neumí ani kotoul
Učitelka Lada Barešová si pokládá karimatku s dětmi na zem. Cvičí s nimi. Dnes jim lektor z organizace Ulice dětem přivedl navíc kolegu, mistra Fu. Čekají je tři hodiny freestylového bloku. „Chci z vás udělat parádní Spidermany,“ baví Daniel Lacek asi osmnáct viditelně natěšených žáků před sebou. „Parkour už vás od září naučil šplhat, lézt, skákat, s ním naberete fyzickou sílu, uvědomění, uklidnění a soustředění. Ukáže vám, jak správně posilovat. Vaše tělo je ten nejlepší nástroj, který jste do života dostali. Od dnešního dne vás budeme na měsíc učit jakým způsobem tento nástroj zocelovat jak fyzicky, tak po psychické stránce,“ uzavírá úvodní slovo lektor a pak už přebírá cvičení mistr Fu prvním nácvikem pozdravení jing/jang a chce, aby děti byly při pozdravu disciplinovaní. Jeden chlapec se rozesměje, dostává za úkol deset kliků. Od té chvíle už žádný úkol navíc nepadne.
„V září se muselo začít pomalu, nebylo to tak, že by odborníci z Ulice dětem mohli s dětmi začít saltem. I když jsou na freestylovém oboru zdatnější děti, které prošly talentovými zkouškami, tak to nešlo. Začínalo se elementárními cviky jako jsou kotoul vpřed, vzad. Za půl roku je na nich vidět velký pokrok. I když to vypadá jako náročné, že tři hodiny tady posilují, tak děti jsou z toho nadšené a dopředu se těší,“ vypráví prvostupňová učitelka, která pedagogicky obor Street sport zaštiťuje. „Mluví se o tom, že dnešní děti neudělají ani kotoul, nezvládají hod míčem. Je to ale o způsobu vedení tělesné výchovy, protože nevede k radosti z pohybu. S naším vedením udělá během pár minut kotoul každý, tenký, silný, rychlý, pomalý,“ říká Daniel Lacek z obecně prospěšné společnosti Ulice dětem. Cvičení mistra Fu prokládá slovy o tom, jak třeba mají děti pracovat s naštváním a agresí. Sem tam připojí, jak se umět bránit, co dělat, když by je na ulici někdo obtěžoval.
Co je cílem talentových/víceoborových tříd
„Nová metodika vyrůstala z našich myšlenek, že musíme něco dětem nabídnout navíc, aby je to bavilo, cítily se motivované a úspěšné. Dále to, že každé dítě je v něčem nadané a tento talent by se měl propojit s reálným životem a tím nás napadlo, že by měli přijít učit experti z praxe,“ vypráví ředitelka Erbeková, která se inspiruje lidmi třeba jako je Ondřej Šteffl, projekty jako je jeho SCIO škola a je pro ni výzvou dokázat to, co on na běžné veřejné škole.
Žáci ze šesté a sedmé třídy to nevzdávají ani po hodině a půl náročných posilovacích sestav. Talentový streetový obor si vybrali sami. Museli projít rozzařovacími testy. „Píší motivační eseje, proč tam chtějí být zařazení. Vybírají si ze dvou bloků. Musí o tom přemýšlet, odpovídají, co by si vybrali prioritně a co jako druhý, kdyby se nedostali. V letošním roce si mohou vybrat street sport, grafiku, robotiku a práci se dřevem. Do jazykové třídy se dělají jiné zkoušky,“ vysvětluje ředitelka školy.
Zatímco mistr Fu dál předcvičuje, Daniel Lacek chodí mezi dětmi a sám jim pomáhá, kontroluje správné držení těla při cvicích, dává jim povzbuzení, nebo některým naopak říká, aby si na chvíli odpočinuly. Zvládá to s legráckami, které jsou pro tuto věkovou kategorii dětí naprosto běžné. Předvede jim, že i on už nemůže, ale přitom udělá deset dřepů jakoby nic. Čtyřicátník Daniel si je jistý, že právě tím, že je blízko dětem mluvou, energií a nadšením, tím je jím vzorem. Proto chtějí dokázat víc, jsou motivované. Jeho slova potvrzuje i učitelka Lada: „Přicházejí sem lidé z praxe, kteří vědí, proč to chtějí dělat, mají zkušenost s prací s dětmi. Lektoři z Ulice dětem mají autoritu danou přirozeně. Od začátku nebyl nutný ani jeden zásah z mé strany. Děti to baví a lektory berou, mají motivaci být jako oni, vidí, že jsou to odborníci a vzhlížejí k nim.“
Škola nemá být akvárium
„Přijde mi fajn, že jsme si pustili do školy externí odborníky, že oni vidí, jak jde s dětmi pracovat, děti mají nové inspirace a my zase máme nový vítr do plachet. Neustrneme na tom našem školním způsobu. My jsme nechtěli udělat jen klasiku: pozemky, dílny, ale chtěly jsme, aby to byly obory pro děti inspirativní, aby to na ně působilo moderně,“ vysvětluje o přestávce učitelka Lada a s pobavením dodává: „Když jsem poprvé slyšela, že to bude parkour, tak jsem se lekla.“ Podle ředitelky školy jsou to často jednoduché kroky, které dodávají do školy energii. Školu vnímá jako součást společnosti, podle ní nemůže být akvárium. Letos talentové/víceoborové předměty zkouší, ale už jsou si jistí, že příští rok je rozšíří i pro osmou a devátou třídu. „Kolega, který tady vede obor robotika, říká, že tak dlouho sem chodil jako rodič prudit, až jsem mu řekla, tak to pojďte s námi dělat. Grafiku učí výtvarník, který bydlí přímo v Mnichovicích. V prvním pololetí s dětmi dělal animovaný film a teď dělají komiks,“ vypráví ředitelka Erbeková. Vedení školy už nyní uvažuje o tom, že některé praktické obory rozjedou i pro páťáky a čtvrťáky. „Kytiček stříháme ve výtvarce hodně, ty děti chtějí dělat i něco se dřevem apod. Bude je to bavit. Odborníci z praxe, kteří přicházejí učit, mění i vztahy ve sboru, všichni dostávají energii a chuť se něco nového učit a vzdělávat děti. Je to někdy i velká legrace. V robotice pořád něco stavějí, sestavuji, skáče to po nich, náramně se baví. Chtěli vymyslet plašič učitelů. Prý by houkal, když by se blížil učitel. Bylo mi jasné, že experti z praxe zaujmou děti, nemůžeme školství stavět na úrovni nás tet,“ uzavírá se smíchem ředitelka mnichovické školy, ze které už žáci neutíkají na 8-letá gymnázia.
S námi všechny děti umí kotoul a ještě se u toho smějí
Na další akci Ulice dětem na vlastní oči vidím, že i vystrašené děti po pěti minutách přeskočily švédskou bednu, a ještě se u toho smějí. Lektoři této obecně prospěšné organizace ve streetovém outfitu své pojetí výuky pohybu a tělesné výchovy nabízí už několik let i do škol. „Děti nemají rády tělocvik na základních školách, protože jim bere radost z pohybu. Z lektorských vedení dětí a dospívajících víme, že děti oslovují právě „prvky ulice“ jako je street art či street dance. Vztahem a vlivem streetartových aktivit na vývoj a socializaci dětí a mládeže 21.století se zabývám již přes patnáct let. V roce 2013 jsme přišli s projektem Pusťte nás do vašich škol,“ vypráví s pozitivním drivem šéf Ulice dětem Daniel Lacek. Název jeho společnosti mě nejprve zmátl a myslela jsem si, že pracují pouze s dětmi sociálně vyloučenými a dětmi z ulice. „Pracujeme se všemi dětmi. Kdo dnes není vyloučený? A mimo to, všude se neustále pomáhá hendikepovaným, sociálně slabším – to my bereme jako morální povinnost. Ale kdo se postará o ty ostatní? Nebuďme naivní, že systém zvládne vše. Nedávno jsme lektorovali tělocvik v jedné základní škole, kde v tělocvičně bylo asi padesát dětí. Pak přivedli ještě dalších deset, na které čekající děti okamžitě začaly bučet. Nikdo nám neřekl, že přivedou deset autistů. Byl jsem překvapený, že ani nikdo z učitelů neřešil, že na ně ostatní bučí. Po asi deseti minutách nebylo mezi dětmi rozdílu. S kolegou Davidem Belzou jsme dokázali to, že nakonec děti s autismem, o kterých se říká, že nerady vystupují před ostatními, předvedly, co se za ty dvě hodinami s námi naučily stejně jako ostatní děti a všichni si vzájemně tleskaly,“ s nadšením vypráví Daniel Lacek, lektor z Ulice dětem, s nimiž už téměř 4000 dětí zažilo „tělocvik trochu jinak“. „Motivujeme novodobým způsobem, k dětem se dostáváme pomocí přirozených autorit a lektorů,“ říká hlavní koordinátor projektu Daniel Lacek. Podotýká, že ale teprve v kombinaci se školním učitelem je efektivita zdvojnásobena a apeluje na učitele otevřít se novým pedagogickým i lidským praktikám.
________________________________
text Dagmar Edith Holá / námět a grafika snímků Alice Chabeau / foto Alice Chabeau a archiv školy
Rozhovor s ředitelkou mnichovické ZŠ Marcelou Erbekovou jsme publikovali zde pod názvem: Z mé školy děti neutíkají na gymnázia.
VIZITKA
Ulice dětem, o.p.s oficiálně vznikla 2013. Kromě samotných vystoupení nabízejí i lektorské vedení dětí a dospívajících. Založili také projekt „Pusťte nás do vašich škol“, kde pak učí „tělocvik trochu jinak“. Snaží se děti rozvíjet, motivovat, podporovat a přinášet do jejich životů pozitivní energii. „Zcela jednoduše řečeno: motivujeme a inspirujeme svými výkony/dovednostmi. Zpětně pak tento vliv používáme, abychom děti a mládež učili fyzičce, kondici, vnímání, motorice i senzitivity, kolektivitě, hudebnímu sluchu, verbálním a komunikačním dovednostem, ohleduplnému a sportovnímu chování, a mnoha jiným věcem, které jsme si jako Ulice dětem předsevzali za cíl naší práce s mládeží a dětmi,“ říká ředitel Daniel Lacek spolu se spoluzakladatelem Dětí ulice Davidem Belzou. Projekt je realizován ve spolupráci s neziskovou organizací Eduin o.p.s. a projektem Rodiče vítání. Zaměřují se i na děti ze sociálně slabých rodin, dětských domovů anebo mládež z hendikepované komunity. Neziskovka se snaží děti chránit, a to hlavně před diskriminací, kriminalitou, rasismem, alkoholem, cigaretami, a drogami. Inkluzivně také o destigmatizaci dětí s „jinakostí“. Mají slogan „Pomáháme tím co umíme tam, kde je zapotřebí!“ a jejich motem jsou tři slova začínající písmenem „R“ – Respektuj, Reprezentuj, Rozmýšlej. Jejich cílem při práci s dětmi a mládeží je vymotivovat děti k účasti na meziškolních kláních a i nadnárodních soutěžích, které jako Ulice dětem zastřešují a organizují.
BOX:
Výběrové bloky talentových/víceoborových tříd Základní školy T. G. Masaryka v Mnichovicích
Žáci jsou vybírání nejen podle rozřazovacích testů, ale zejména na základě jejich motivace pro daný obor.
Streetsport
Pod vedením zkušených trenérů z organizace Ulice dětem se děti učí zvládat některé ze základních akrobatických prvků, přeskakují různé překážky, cvičí na hrazdě, lavičkách a kruzích.
Děti jsou stále obratnější, roste jejich fyzická kondice, cvičení je baví. 
Lektoři z praxe: Daniel Lacek, Jakub Dohnal, David Lajpert, David Belza, František Kolínský, Michal Honek. Učitelka: Lada Barešová
Práce se dřevem
Naučit se řezat, vrtat, hoblovat, natírat, měřit a sám něco vyrobit – to vše mají možnost kluci i děvčata dělat ve školních dílnách v rámci volitelného bloku. Málo dětí má dnes tuto příležitost
přímo doma, proto je vidět velký zájem a pokrok u všech, kteří si tento obor vybrali. A výrobky vesele přibývají – hrací kostka, jo-jo, palička, drak, svícen a mnoho dalších.
Odborník z praxe: Ivan Jelínek, školník. Učitel: Luboš Kodytek.
Syntéza robotů
Jedním z talentových bloků na mnichovické základní škole pro 6. a 7. ročník je výuka robotiky. Děti si formou hry trénují kolektivní spolupráci a řízení vlastního projektu. Následnou syntézou základních poznatků z jednoduchých úloh přirozeně přecházejí k úlohám těžším, jež si zadávají sami. Děti si mohou například vyrobit autíčko, dát na něj senzory a naučit jej změnit směr, když zaznamená zvuk. Učitel je při těchto hodinách pouze průvodcem.
IT expert: Michal Bláha. Učitel: Petr Laštovička.
Grafické studio
V grafickém studiu se žáci seznámí s různými formami grafického designu a vyzkouší si týmovou práci na hlavním projektu: animovaný klip ke školní hymně. Děti tedy začínají od úplného začátku, konkrétně skicováním obrázkových scénářů. Postupně se dopracovaly až k finální podobě animovaného videa vytvořeného z jejich originálních kreseb. „Jsem úplně nadšená, že naše škola vymyslela něco jako volitelný blok. Jsem v grafickém studiu a moc se mi líbí nápady našich učitelů a obrázky všech co se sem přihlásili. Moc se těším na výsledek. Moc mě baví sem chodit a je to můj nejoblíbenější předmět,“ řekla nám Aneta Strýčková z 6. třídy.
Ilustrátor: Roman Kelbich. Učitel: Jan Tichý
Žáci talentovaní na jazyk mohou být na základě zkoušky v jazykové třídě.
