Komiksová kniha Stínka se mi líbí, protože hlavní postava je podobná mně. Doporučil bych ji všem, kteří nerozumí autismu. Autorka Daniela Schreiter má stejně jako já Aspergerův syndrom, který je jednou z forem autismu. Rozhodla se pomocí komiksu přiblížit normálním lidem život autisty s jeho výhodami i nevýhodami.
Kniha se jmenuje Stínka, protože hlavní hrdinka prozkoumává svoji minulost. Tu zobrazuje stínově a v knize je to černobíle. Každý má své stíny v minulosti a Stínka vypráví o svých. Například nemůže snést více podnětů. Velmi jí vadí hluk stejně jako mně. Třeba o přestávkách ve škole bych nejradši nebyl. Všichni křičí. Stínka měla z hluku strach, mnoho autistů z hluku bolí hlava, já jsem z toho unavený a nemohu se soustředit a o hodině často pak usnu. 
Stínce se nedařila komunikace s lidmi, mně se docela daří, ale nebaví mě nebo jsem z ní hodně unavený. Byl bych rád, kdyby si Stínku přečetli všichni učitelé a spolužáci autistů. Pak by byli víc tiše o přestávkách a také by věděli, že je pro nás komunikace s druhými těžká. Radši mluvíme jeden na jednoho. Také máme svá vlastní témata. Stínka jako malá měla největší zájem o počítačové hry stejně jako já. To má dnes hodně dětí, proto si mě spolužáci berou do svého spolku, kde hrajeme mobilní hry, a tak nejsem ve třídě sám.
Daniela Schreiter si příběh sama ilustrovala. Když přemýšlela, jak má lidem přiblížit celé spektrum autismu, o kterém je tolik mýtů a blbostí, tak se rozhodla právě pro obrázky. Komiksy mají také rádi i děti a mladí lidé, tak se ke knížce víc dostanou. Já mám taky rád komiksy a někdy je i kreslím. Třeba o kočkách, které jsou mým velkým zájmem. Kočky jsou také nejoblíbenějším zvířetem autistů, pak to jsou pejsci a pak koně. Stínka má ráda svou plyšovou lišku jako můj bráška. Myslím si, že bráška je také hodně aspík, protože je strašně přecitlivělý a bere slova víc doslovně než já. Ale on je veselý a umí mluvit s dětmi, tak to nikdo neřeší. Stínka vypráví i tom, co je na autismu dobré, například si umí hrát se slovy. Autisté mají často bohatý vnitřní svět a v něm je jim většinou dobře, ale někdy se stává, že jejich představy jsou hodně úzkostné a strašidelné. Třeba Stínka měla tyhle zlé představy venku, proto jí bylo doma nejlépe. Mně je doma také nejlépe, ven chodím jen v našem městě a naštěstí úzkosti mám jenom ve škole. Stínka říká, že většinou lidé s AS jsou chytří, někteří až nadrůměrně. A také pokud je něco zajímá, tak se v tom hodně rozvinou a zkoumají to do hloubky. Stínka si vzpomíná, že se v dětství bála míst, kde je hodně lidí. To se bojí každý autista. Knihou se autorka smiřuje sama se sebou, jaká je a jaká byla. A na jejím příběhu čtenář vidí, že se těžké věci z dětství mohou stát později lehčími. Každý má svoje stíny, i já.
_________
text Jakub Holý, (AS 13 let)
Můj bráška napsal a nakreslil Stínku do Čtenářského deníku. A Stínku i s ukázkami si můžete prohlédnout na webu Nakladatelství Portál zde.
