MICHAELA CHALOUPKOVÁ patří ke stálicím v žebříčku TOP ženy Česka. Manažerka a členka boardu Skupiny ČEZ má v představenstvu také na starosti společenskou odpovědnost (CSR) a udržitelný rozvoj. Skupina ČEZ i Nadace ČEZ často podporuje lidi s poruchou autistického spektra, a tak jsme se jí zeptali proč.
Skupina ČEZ a zejména Nadace ČEZ mimo jiné pomáhá lidem s autismem a organizacím, které o tyto lidi pečují nebo pomáhají jejich rodinám. Jak jste se dostala k tématu autismu?
Skupina ČEZ spolu s Nadací ČEZ podporují mnoho organizací, které pomáhají lidem s autismem, již dlouhodobě. Čtyřikrát jsme se také zapojili do kampaně Česko svítí modře, kdy jsme se nasvícením našich budov po celé České republice snažili poukázat na důležitost komunikace ve všech aspektech vývojové poruchy a vzbudit zájem okolí o toto závažné téma. Organizacím věnujícím se autismu pomáhají i naši zaměstnanci, kteří chodí do těchto organizací pomáhat v rámci firemního dobrovolnictví, např. pomáhali při oslavě Světového dne zvýšení povědomí o autismu s organizací osvětové soutěžní akce pro děti ze základních škol.
Setkáváte se s lidmi, kteří mají nějakou formu autismu?
Můj starší syn má kamaráda s poruchou autistického spektra, takže mám osobní zkušenost.
Vysokofunkční autisté a lidé s Aspergerovým syndromem bývají běžně zaměstnáni. Zaměstnává ČEZ někoho takového, o kom by to věděl?
Nevím, že bychom někoho takového zaměstnávali. Ale možná zaměstnáváme a jen o tom nemusíme ani vědět.
Kdyby se u vás člověk s vysokofunkčním autismem ucházel o práci, byli byste ochotní mu třeba pomoci při výběrovém řízení, že by prošel jinou formou?
Uvědomujeme si, že člověk s vysokofunkčním autismem dokáže využít svých silných stránek a stát se úspěšným odborníkem ve své profesi. V komunikaci s potencionálními zaměstnanci se snažíme být maximálně otevření a vycházet tam, kde je to možné, vstříc jejich potřebám.
Co všechno Skupina ČEZ dělá k tématu společenské odpovědnosti?
V loňském roce jsme všechny společensky odpovědné projekty zastřešili novou strategií udržitelného rozvoje Skupiny ČEZ s názvem ENERGIE PRO BUDOUCNOST, ve které jsou aktivity těsněji svázány s naší činností i firemní filozofií. Strategie udržitelného rozvoje vychází ze tří strategických priorit našeho podnikání a pomáhá nám je naplnit. Zároveň se v ní snažíme podchytit veškeré probíhající či připravované aktivity a projekty, které podporují udržitelný rozvoj a zároveň mají potenciál zvýšit pozitivní vnímání Skupiny ČEZ jakožto odpovědné firmy. Máme přes čtyřicítku projektů a z toho jsme vybrali 15 vlajkových jako například Bezpečně provozujeme jaderné zdroje, Inovativní lidé chtějí pracovat pro Skupinu ČEZ, Zvládáme generační obměnu zaměstnanců, Minimalizujeme naši ekologickou stopu a mnohé další.
Jezdí třeba zaměstnanci ČEZ pomáhat jako dobrovolníci? A vy sama také?
Naši zaměstnanci jezdí pomáhat. Letos již 10. rokem a do dnešního dne se jich zapojilo přes 4 800. V rámci dobrovolnické pomoci se soustředíme především na oblast sociální (např. péče o zdravotně postižené, sociálně znevýhodněné, seniory aj.), oblast životního prostředí a obnovy tradic a kulturního dědictví (např. botanické zahrady, péče o chráněná území). Já se také se svým týmem pravidelně zúčastňuji dobrovolnického dne. V letošním roce jsme pomáhali na Ovčí farmě v Ledcích u Slaného, která zaměstnává lidi s mentálním postižením. Mám radost, že jsme adopcí pěti oveček podpořili nejen jejich chov, ale zejména pracovníky na farmě, kteří se o ně starají a kteří by jinde sháněli práci jen velmi těžce. Takovéto dobrovolnické dny, kdy nejen že pomůžeme organizaci naší prací, ale i jiným způsobem můžeme podpořit lidi, kteří to potřebují, mi dávají velký smysl.
Často se vás v rozhovorech ptají, jaká jste šéfka, jaké to je být mezi prvními třemi top ženami v zemi? Já se vás zeptám, jaká jste maminka?
Samozřejmě, že ta nejlepší! Tedy ta nejlepší pro své dva kluky, alespoň mi říkali, že by mě za žádnou jinou maminku nevyměnili.
Máte chvíle, kdy si třeba ve výchově nejste jistá, zda to řešíte správně? A co v takové chvíli děláte? Máte nějaké tipy/rady?
Teď přemýšlím, jak se pozná, že něco řeším nebo neřeším správně? Spíš, když mám pocit, že nějaký můj přístup nezafungoval, tak o tom pak zpětně přemýšlím, jestli jsem to mohla řešit jinak a případně jak. A příště se třeba snažím aplikovat jiný přístup. A pak mi hodně funguje probrat s mým starším sedmiletým synem, když nám něco nejde, tak jak si představujeme, tak proč to tak je a co společně můžeme udělat pro to, aby nám věci lépe fungovaly.
Protože se náš rozhovor točil okolo autismu, ráda bych se vás zeptala: Vy jako maminka jste šla do práce krátce po šestinedělí. Umíte si představit, že by to vaše dítě nezvládalo? Třeba byste měla miminko, které by nemělo rádo změny, pořád by plakalo z nějakých podivných důvodů, bylo by zvláštní odmalička… prostě takové, jak popisují matky dětí, které byly později diagnostikované jako autistické, že se nemohly první rok dva od dítěte ani hnout, že péče byla pouze a pouze na nich a netušily ještě, proč tomu tak je…
Abych pravdu řekla, úplně si to představit neumím. Ale co vím jistě, že kdyby se mi to stalo, tak bych se snažila udělat pro své dítě maximum. A to, že bych skončila v práci a zůstala s ním doma, by bylo to první a nejsnazší.
___________________
Rozhovor vedla Dagmar Edith Holá / foto archiv ČEZ
V prosinci 2016 jsme také psali článek Pomáhej pohybem sobě i druhým o ČEZ a aplikaci EPP – Pomáhej pohybem.
