PhDr. Jana Nováčková: Tradiční uspořádání školy počítá s donucováním

Taky vstupujete do školy s divným pocitem? Možná cítíte někde napětí, strach, ale nechcete si přiznat, že se stále cítíte v instituci plné kontroly a moci nedobře? Přesto tam vaše děti musí být, protože jiný systém školství nenabízí? Na soukromé školy, pokud vůbec odpovídají vašim představám, nemáte peníze, přesto dál platíte daně i na školství,... Je to diskriminace, není to diskriminace? Taky slýcháte větu od obránců systému školství: "My jsme to přežili, tak ty naše děti to taky přežijí"? Tak jsme se naučili přežívat a ne žít. Jak se v takovém systému daří učitelům? Může to dobrý učitel zachránit? O tom všem, ale i o dalších tématech vzdělávání žáků v ČR si povídáme s psycholožkou PhDr. Janou Nováčkovou. Často mluvíte o tom, že se děti a dospívající v systému školství nevedou k samostatnosti, k zodpovědnosti, nepracují z vnitřní motivace, ale pod tlakem a s neustálým hodnocením, což skutečně nevytváří bezpečné prostředí, tak důležité pro kvalitní učení… Pojďme si povídat, jaký je dospělý člověk v takovém systému, jak se to na něm (ne)podepisuje. Nejdřív bude dobré si připomenout, na jakých východiscích systém tradiční školy stojí. Především vidí dítě jako někoho, kdo je nerozumný a kdo neví, co je pro něj dobré. To vědí jenom dospělí, a tak dítě nemá vůbec co mluvit do toho, co se s ním ve škole děje. Výuka je postavená na tom, že se stejně staré děti učí stejné věci stejným způsobem a ve stejný čas. Ať byly snahy o reformu školství jakékoliv, tato stránka vzdělávání se nikdy nezpochybňovala. Měnil se obsah učiva, metody výuky, příprava učitelů apod., ale že by se někdo vážně přitom zamýšlel, zda je povinný jednotný obsah výuky vlastně v pořádku, to nikoliv. Samozřejmě není reálně možné, aby jednotný obsah vyhovoval všem dětem. Z toho logicky vyplývá, že pokud se dítě nebude chtít učit dobrovolně, je zcela namístě, aby jej k tomu dospělí donutili. Po dobrém nebo po zlém. Tradiční uspořádání školy tedy počítá s násilím. Vícekrát jsem slyšela od učitelů, že vlastně nemají jak děti pořádně potrestat. HLAS je jediný nástroj, který jim zbyl, když potřebují zjednat klid. Nebo děti třeba, když neposlechnou, tak dřepují (třeba 50 dřepů před celou třídou). Dřepování prý není fyzický trest. Pravda, rákosky už ze škol zmizely, přesto je tam dost postupů, které mají děti přivést k poslušnosti. Je to trestání známkami (horší známka za nevhodné chování), je to ironizování či přímé ponižování před třídou, jsou to poznámky, zhoršená známka z chování. „Tresty zastavují, ale nebudují,“ říkával pan prof. Matějček. Umožnit učitelům používat ještě nějaké jiné druhy trestů nic nezlepší, zato zhorší vztahy a také sebeúctu dětí. Přivést děti k poslušnosti se ovšem v oficiálních dokumentech jako cíl nikde nedeklaruje, to by v současnosti nebylo společensky únosné. Přece jen nežijeme ve feudalizmu, kdy poslušnost byla považována za cnost. Zato v nich najdeme ony proklamace o vedení k zodpovědnosti, samostatnosti, ačkoliv je to v tomto systému obtížně proveditelné (pokud vůbec). Když je rozpor mezi slovy a činy, platí činy. Takovou tradiční školu zažila i naprostá většina současných učitelů. Je tedy pravděpodobné, že si toto povolání budou ve velké míře volit lidé, kteří s těmi východisky souhlasí. Dá se předpokládat, že mají zvnitřněný tzv. mocenský model vztahů. Pak je určitá skupina učitelů, kteří si zvolili tuto dráhu, protože mají láskyplný vztah k dětem a představovali si, že i navzdory systému budou k dětem hodní a laskaví. Mohla byste trochu víc přiblížit, co si máme představit pod mocenskými vztahy? Někteří lidé jsou přesvědčeni, že pokud má někdo „navrch“ nad druhým (je silnější, chytřejší, bohatší, starší, má lepší sociální postavení atd.), může se považovat za nadřazeného tomu, kdo je na tom hůře. To ho pak opravňuje k tomu, používat svoje výhody pro svoje cíle (které zejména ve výchově a vzdělávání nemusejí být vůbec špatné či sobecké), může druhým říkat, co mají dělat či říkat, a také očekává, že to udělají. Nebo druhé vylučuje z rozhodování o věcech, které se jich týkají. Pokud se ti druzí nepodřídí, nevidí nic špatného v tom, že je k tomu různými mocenskými nástroji donutí.