V lockdownu někteří vysokoškolští studenti s PAS museli ukončit studium, neměli dostatečnou pomoc

Na fakultách přibývá studentů s PAS, proto se začínají pedagogická centra při vysokých školách zajímat o potřeby lidí na spektru a jejich zaměstnanci rychle pochopili, že odborníci jim nestačí, ale že se musí ptát samotných lidí s autismem, jakou podporu potřebují.

Na 1. webináři o mapování potřeb vysokoškolských studentů na spektru jsme byli nejprve informováni o činnosti Centra Pyramida při Ostravské univerzitě, které webinář spolu s Nadačním fondem ATYP pořádalo. Za centrum byli přítomni referenti pro studenty se specifickými potřebami na Ostravské univerzitě Ing. Kateřina Žvaková a Petr Figala. Za NF ATYP Dagmar Edith Holá.

Organizace měla zájem o informace přímo od studujících autistů, aby bylo možno zohlednit jejich potřeby, postřehy a nápady, jak vést úspěšné studium na VŠ. Mezi účastníky webináře byli jak studenti s PAS ostravských fakult, tak pražských. Také se účastnilo několik starších lidí s PAS, kteří už mají vysokou školu dávno za sebou.

Kateřina Žvaková měla připravené otázky a lidé s autismem se směle rozpovídali na mnohá témata. Debata trvala 2 hodiny. Pro mě jedno ze zajímavých probíraných témat bylo zavedení dobrovolnictví mezi studenty, zřízení tzv. buddyho, člověka, na kterého by bylo možno se obrátit, když student tápe v orientaci v systému – kam se jít přihlásit, kde najít učitele, kde probíhá výuka – nebo když se něco náhle změnilo. Padl také návrh, že by tito buddies mohli být někde na nástěnce zveřejněni, aby se na ně mohli studenti obrátit, a také se hovořilo o tom, že by mohli mít nějaký bonus za “práci” s doprovázením studentů s PAS nebo s jinými handicapy.

Má vědět vyučující dopředu, že má ve “třídě” osobu s PAS?
Nejžhavěji se diskutovalo téma, zda dopředu informovat vyučujícího o tom, že student má PAS. Na jednu stranu zaznělo, že je to výhoda, když je vyučující o této skutečnosti informován, protože se lépe může na studenta nacítit, pochopit jisté zvláštnosti a nebýt zaskočen například neobvyklou stručností v emailové komunikaci, náhlými odchody ze třídy apod.

Organizace zatím nemusela řešit případ, kdy by došlo po oznámení diagnózy k diskriminaci, šikaně nebo snižování důstojnosti studenta ze strany vyučujícího. Od jednoho účastníka na spektru ale byla zmíněna negativní zkušenost, kdy za studenta tuto skutečnost vyučujícímu oznámila fakulta, a studentovi nebylo umožněno předmět absolvovat.

Kompromisem by podle účastníků bylo to, že pokud student preferuje oznámení diagnózy oficiální cestou, mělo by se to udělat pouze po přímé domluvě se studentem, nikoliv plošně, aby bylo možno si celou situaci více individuálně pro sebe doladit. Všichni se shodli na tom, že je lepší, když student o svých specifikách informuje vyučujícího sám. Osobně, pokud možno. A tomu, který potřebuje, aby vyučující už o jeho diagnóze věděl dopředu, pomůže právě odborník z některého z pedagogickýchcenter pro studenty se specifickými potřebami, která bývají při vysokých školách, a už při registraci se to může vykomunikovat.

V lockdownu chyběla studentům s PAS pomoc
Také se probírala současná situace na VŠ během lockdownu. Tato situace jednak způsobila vypadnutí z řádu během studia, a také kladla velké nároky na samostudium, což bylo pro mnohé VŠ studenty s PAS velkou překážkou. Někteří vysokoškoláci si sami nezvládli nastavit pirority v učení, neuměli si udělat pravidelný režim učení bez docházky na fakultu, až nakonec museli studium přerušit. “Chyběla mi jasná struktura, spolužáci, kterých bych se mohla zeptat, informace přicházely ze čtyř různých kanálů… prostě to nedávalo smysl, takže bych byla potřebovala přinejmenším získávat informace jen z jednoho zdroje,“ vyprávěla studentka pražské fakulty, která musela studium kvůli těmto problémům ukončit.
“Všeobecně studentů, kteří lockdown a studium v něm nezvládají, přibývá. A to nemusí spadat do kategorie SVP. Někteří odpadají. Přestal fungovat režim, na který byli zvyklí. Tím, že přestala fungovat denní docházka a s tím spojené povinnosti, tak jsou rozhození a někteří si neumí naprogramovat den. Ale u jiných je zase distanční studium naprosto vyhovující,” zmínila Kateřina Žvaková v dubnovém rozhovoru pro ATYP. Studenty registrované v Pyramidě s kolegou pravidelně oslovují podpůrnými e-maily, dělají evaluační dotazníky, píší články o zvládání stresu a učebních strategiích při online výuce atd.

Podpora studentů se specifickými potřebami může zabránit vyhoření
Pro mě osobně, která jsem studovala vysokou školu před 25 lety, bylo velmi pozitivní slyšet všechny tyto dobré nápady a již dostupnou podporu. Jednoduše by se mi to tehdy velmi hodilo. Z důvodu svých slabších sociálních dovedností jsem si totiž neuměla vyjednat určité podmínky pro diplomovou práci, které jsem potřebovala, a došlo u mě z tohoto důvodu v pátém ročníku k vyhoření. Kdybych podporu měla, nemuselo se tak stát. S následky vyhoření se potýkám dodnes.

Rovněž považuji za důležité mít možnost s někým probrat strategii skládání zkoušek, tj. zvolit si, kterou zkoušku udělám nejdříve, kterou později. Za svého studia jsem se přesvědčila, že je to jedna z nejdůležitějších dovedností, protože pokud člověk v tomto selže, věci se velice komplikují. Například: je dobré udělat jednu jednoduchou zkoušku hned na začátku, aby člověk měl pocit, že už něco má hotovo, poté si dát těžší zkoušky, udělat je co nejrychleji, a nakonec nejtěžší zkoušku, na kterou je potřeba nejvíce času. Stává se totiž, že student se trápí s nejtěžší zkouškou a ta mu zabere příliš času, další zkoušky tolik nestíhá a vše je mnohem těžší zvládnout.

Umění určit si priority a naučit se organizaci času byla a je u lidí s PAS vítaná pomoc. Referenti Centra Pyramida se s kolegy snaží mechanismus nastavit tak, že nečekají, až se sami studenti ozvou. To už většinou bývá opravdu velký problém. Stres z toho, že jsme si toho naplánovali moc, známe všichni, a nezvládnutím jedné zkoušky se pak nabaluje obrovský problém. Pomáhájí tedy studentům i s tím, jak si mají organizovat četnost zkoušek a vůbec s organizací času.

Buddy nápomocný v oblasti “jak stíhat zkoušky a jak si je správně rozvrhnout” by se mi hodil před těmi 25 lety při mém vysokoškolském studiu chemie. Kateřina Žvaková na to reaguje slovy: “Buddies“ nebo „ambasadory“ bychom chtěli studentům registrovaným v Pyramidě nabídnout jako novou službu už od nového semestru.” Její slova doplnil Petr Figala: “Mezi podpůrnými opatřeními nabízenými studentům máme i studijní asistenci nebo nácvik prostorové orientace. Student se specifickými potřebami má ve své studijní skupině spolužáka, který mu pomáhá zvládat jeho studijní záležitosti a případně i otázky spjaté s univerzitním prostředím.”
To vše by mi velice pomohlo při studiu na vysoké škole. Pozitivně službu s buddies hodnotili i ostatní účastníci webináře. Proto jsem ráda, že tyto aktivity vznikají pro dnešní studenty vysokých škol, kteří mají specifické potřeby.

_____________________

text Sylva Šuláková (členka A-komunity a Poradního orgánu ombudsmana) / grafika ATYP magazín a úvodní foto Pixabay.com

Další reflexi z webináře už jsme publikovali: Na 1. webináři o mapování potřeb vysokoškolských studentů na spektru se sešli studující i vystudovaní.

A-komunita – nezávislá skupina sebeobhájců na autistickém spektru při organizaci Adventor o. s.

Adventor je členem a spoluzakladatelem mezinárodní organizace EUCAP. V březnu 2021 podali podněty k obecné diskusi OSN o právech OZP na práci a zaměstnání. EUCAP přispěl k této diskusi tím, že v dokumentu shrnul mnoho klíčových témat vyjádřených členskými organizacemi.