Čím dál více mladých lidí končí s úzkostmi, depresemi, panikami a sebepoškozováním. Viníkem jsou prý lockdowny a to, co se děje ve světě. Pokud ale čtete rady, jak předcházet duševnímu onemocnění nebo pracovat s jeho symptomy, aby se zmírnily, naopak vás přivedou k určitému „lockdownu“. Rozdíl je v tom, že není nařízený, není podporovaný strachem a vyděláváním na strachu… Určité odpojení se od toho, co se děje okolo nás, od výkonu, který po nás je požadován, je žádoucí a zachrání to naši mysl, a tím i tělo a naše celkové zdraví. Je možné, že právě poslední dva roky naopak ukázaly zastavením, změnami a tokem tolika protichůdných a úzkostných informací z okolí, že je potřeba se starostem a úzkostem věnovat deset minut vědomě a za jasných pravidel, než se jim bude věnovat psychiatr, který na nás bude mít stejně čas ještě kratší.
Psycholog a neurovědec Rick Hanson s profesorem psychologie Matthewem McKayem sestavili s dalšími kolegy odborníky knihu Okamžitá pomoc proti úzkosti. Už to, že kniha je zpracována kolektivem, je důkazem toho, že na zdraví se pracuje celostně. Nemůže to být jen jeden odborník, jeden styl, jedna metoda… Je to komplexní hledání a aplikování toho, o čem člověk zjistí, že mu pomáhá. Je to vždy propojení práce s myslí i tělem a naopak. Na knize spolupracovali další psychologové, také pracovníci v oblasti pomáhajících profesí a knihovnice Elizabeth autorům dodala potřebné zdroje. Přesně tak to je potřeba, pokud chcete své duševní onemocnění minimalizovat nebo mu předejít. Potřebujete síť podporujících lidí.
Jejich kniha má velmi zajímavé názvy kapitol, které lákají ke čtení. „Udělejte opak” – toho, co vám říkají úzkosti. Co na to řekne vaše mysl? Chce číst dál, nebo si najde okamžitě svůj černý scénář, jak nejde nic udělat, jak je nutné si jen lehnout a nebýt, když je mi špatně, nebo se nechat zachvátit úzkostí?
„Spočítejte si své starosti.“ Naše kultura a školství nás vede na jedné straně ke sledování chyb, každého zaškobrtnutí, aby nám každý dospělý hned zase řekl, že si nemáme všímat toho, co nám je, nebýt takový cíťa: „Moc se v tom nehrabej a radši jdi makat“, „Nedělej si s tím starosti, netrap se tím, neřeš to…“ Jsme učeni zejména od nástupu do školy nevšímat si toho, co cítíme, a zcela se odvrátit od svých starostí. Kdyby to fungovalo, potlačit myšlení na to, co vás trápí, pak byste vůbec nečetli tento magazín ani tuto recenzi a nekoupili si tuto knihu. Nefunguje to, naopak to naučí mysl, že si v každém okamžiku, kdy nejede na výkon (úkoly, práce) všechny povinnosti zviditelní, až si ani nevšimnete, že se rozjel kruh myšlenek… A zastaví jej až projev těla – panika, deprese, úzkost, duševní bolest…
Domluvte si schůzku se svými starostmi
To je titulek na hlavu, že? Přeci si potřebuji od svých starostí odpočinout, jsem úplně vyhořelá, tak mi neříkejte, že si mám ještě udělat čas na to se problémy zabývat! To nám říká vzorec myšlení: Nepřemýšlej tolik, nehrabej se pořád v tom, jdi makat.
Vybrala jsem si tuto kapitolu pro recenzi, protože jde proti našim naučeným vzorcům myšlení i proti instinktům, jak zmiňují také autoři knihy. Rozdíl je ale v tom, že si vyhradíte vy sami čas na to, zabývat se starostmi, ne že se ony budou vynořovat, kdy chtějí. Schůzka se starostmi se má dít vědomě a podle pravidel, která autoři v knize přinášejí. Pokud si ale budete plánovat schůzku už s tím, že se na ni nedostavíte, klamete sami sebe, vaše mysl opět řídí vás a má už velmi rafinované způsoby.
Pravidla vědomé schůzky se starostmi
- Časová dotace okolo deseti minut – zvolte čas, který máte pouze pro sebe a nebude vás nikdo a nic rušit
- Naplánování schůzky dopředu
- Zaměření pouze na své obavy
- Odložení jiných činností (žádný úklid, hudba, jídlo, sprchování, jízda vlakem, scrollování na sociálních sítích, vypněte mobil atd.)
- Může se stát, že vás najednou žádná starost nenapadne nebo vám dojdou, pak si připravte dopředu seznam svých obav a starostí
- Říkejte si své potíže nahlas a před zrcadlem – výhodou je, že se naučíte být pozorovatelem svých starostí
- Učte se při opakovaných myšlenkách při schůzce další metody, např. s bonbony tik tac, pomůže vám při náhlé úzkosti.
Možná se vám to zdá celé trapné a budete si tak nejspíše při prvních pokusech připadat. Co je tedy cílem? Většina starostí je podprahová, vznikají a šíří se myslí a pak tělem právě v okamžicích, kdy jsme nejvíc zaměstnáni a kdy děláme i víc úkonů najednou. A protože jim dlouhodobě nevěnujeme pozornost, pokračují do nekonečna a nabírají na síle… A náhle se jednou projeví tělesně. Vypadá to, že tělesný projev přišel z ničeho nic, ale opak je pravdou, jsou to nahromaděné obavy, starosti, velmi dlouho neřešené pocity…
Jaká je změna, když své starosti říkáte v určeném čase nahlas a před zrcadlem?
Když je říkáte nahlas, slyšíte je. Když je říkáte před zrcadlem, vidíte sami sebe, jak si děláte starosti, neděláte si je tedy jen v koutku duše. Slyšíte sebe a pozorujete sami sebe, když si děláte starosti. Sami už určitě vidíte, kolik takovým cvičením přesměrujete vzorců myšlení, které už vám neslouží, které vám dokonce ublížily. Už se svou starostí a svými pocity zabýváte, dáváte důležitost sami sobě, můžete tak zjistit, kterou starost lze vyřešit, kterou ne, můžete si prožít soucit se sebou, dát sami sobě podporu. A hlavně obavy nebudou strašit a přepadat kdykoliv, bude na ně vidět.
Schůzka se svými starostmi se cíleně zaměřuje na to, aby už starost nebyla jednou z mnoha činností a často myšlenkovým automatismem spouštěným kdykoliv, ale činností, kterou provádíte ve vámi vybraný čas a s plným vědomím a plnou pozorností.
Metoda „tiktaků“ naučená při schůzce se starostmi
Autoři knihy dál v kapitolách, které nepřesahují dvě strany, radí mnoho dalších zkušeností, které při schůzce se starostmi pomohou. Můžete si pomáhat třeba metodou „tiktaků“. Kdykoli vás napadne „co když“, vytáhněte krabičku „tiktaků“ a jeden bonbon vyndejte. Můžete ho sníst nebo ne, pak zavřete víčko a krabičku uložte. Tento návyk, který si při schůzce se starostmi upevníte, vám pak pomůže, když vás přepadnou myšlenky třeba na ulici a začínají „co když“. Díky tomu se nerozvinou v úzkostný černý mrak až paniku, ale na „co když“ automaticky zareagujete vytažením Tic Tacu, který buď sníte, nebo upustíte na chodník (to je na vás), stačí ho vyjmout z krabičky, zavřít víčko a tím naučeného autopilota vtíravých myšlenek zastavíte. Starosti máte přece domluvené jako vědomou činnost na zítra navečer. Cílem metody Tic Tac je, aby vás vyrušila z vaší obvyklé myšlenkové činnosti, která je nefunkční, neplodná a mimo vaši kontrolu. A pokud se při tomto druhu sebekontroly budete cítit hloupě, nikdo si ničeho nevšimne – prostě budete jíst mentolku!
Mnohé kapitoly jsou věnovány hravému způsobu, jak pracovat s úzkostí, když nastane v obchodě, na ulici, v kanceláři, ve škole, v jídelně… To už ale nechám na vás, protože z hravých technik mindfulness, relaxace nebo jen s humorným přístupem si vyberete ty, které pomohou přímo vám. Bez vědomých schůzek se starostmi to ale mohou zase být jen záplaty na chvíli a úzkost se jednoho dne znovu přes tělo projeví.
Každé ze 40 předkládaných cvičení se skládá ze dvou částí. Teoretické, kde vám autoři poví co a proč dělat, a praktické, kde se dozvíte, jak to dělat. Pokud ještě nejste trénovaní v práci s myslí, doporučujeme projít knihu od začátku do konce, protože je snazší pracovat na své úzkosti až poté, co jste si nastavili základní úroveň nereagování na myšlenky a vědomé schůzky se starostmi. V první části publikace (Jak nalézt klid právě teď) vás autoři nejprve naučí, jak se zklidnit, a teprve pak se bude věnovat obtížnějšímu zvládání úzkostných myšlenek a pocitů (Jak se postavit obavám a úzkostem). Třetí a čtvrtá část již obsahuje pokročilejší (Pokročilé relaxační dovednosti) a dlouhodobější cvičení.
______________
text Dagmar Edith Holá / grafika ATYP magazín, Nakl. Portál
Knihu Okamžitá pomoc proti úzkosti zakoupíte v Nakladatelství Portál. Aktuálně probíhá Mikulášský týden s 20% slevou až do 11. 12. 2022.
