Pokud jste #actuallyautistic („skutečně autistický“) člověk, zajímalo vás někdy, co je to autistické vyhoření, proč se nám děje, jak by se mu dalo předejít a jak se z něj zotavit? Další díl textu o autistickém vyhoření britské vývojové psycholožky a specialistky na neurodiverzitu Any Aragon, který nám poskytla. První díl jsme publikovali pod názvem Alostáza je užitečná, ale pokud trvá dlouho, může dojít k autistickému vyhoření – 1. část.
V dnešním příspěvku se podíváme na způsoby, jak vyhoření co nejúčinněji předcházet. Ráda bych ale předeslala, že je sice možné velmi minimalizovat riziko autistického vyhoření, avšak není to možné zcela. Čas od času se to prostě bude dít každému z nás a je to v pořádku.
Jako autisté přirozeně tíhneme k extrémům, je pro nás velkou výzvou najít balanc a střed. Je ale nezbytné umět rozpoznat, kdy se zase vychylujeme ze svého středu, a podniknout kroky k tomu, abychom znovu nastolili rovnováhu. Ukažme si pár praktických způsobů, jak toho co nejlépe dosáhnout:
Jako autisté přirozeně tíhneme k extrémům, je pro nás velkou výzvou najít balanc a střed. Je ale nezbytné umět rozpoznat, kdy se zase vychylujeme ze svého středu, a podniknout kroky k tomu, abychom znovu nastolili rovnováhu. Ukažme si pár praktických způsobů, jak toho co nejlépe dosáhnout:
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
