Alostáza je užitečná, ale pokud trvá dlouho, může dojít k autistickému vyhoření – 1. část

Britská vývojová psycholožka a specialistka na neurodiverzitu Ana Aragon nám poskytla text o autistickém vyhoření. Budeme ho publikovat na 3 části. K práci s lidmi na spektru autismu ji přivedlo i to, že byla v 19 letech diagnostikována, a jak sama říká do té doby o autismu nevěděla nic. V té době studovala na filmové škole a po diagnostice si uvědomila, že film není to, co by ji bavilo. Dnes zužitkovává množství znalostí, které nasbírala při práci s různými autisty různého věku, i své vlastní. Její dětství bylo složité, jak sama říká, a lidé jí nerozuměli. Často slyšela, že je hloupá a společensky neschopná. Dnes pomáhá ostatním lidem s neurodiverzitami se sebepřijetím a s porozuměním tomu, že když mozek funguje jinak, neznamená to být hloupý a společensky neschopný. Učí druhé, aby je názory ostatních nedefinovaly. Připravuje také knihu o tom, jak být v souladu se svým autistickým já.  Pokud jste #actuallyautistic („skutečně autistický“) člověk, zajímalo vás někdy, co je to autistické vyhoření, proč se nám děje, jak by se mu dalo předejít a jak se z něj zotavit? Začněme tím, co to znamená a proč vzniká. Autistické vyhoření je fenomén, který popisují autističtí lidé jako stav fyzického, emočního a kognitivního vyčerpání. Může se projevit jako ztráta zájmu nebo motivace k vašim speciálním zájmům, snížená schopnost vyrovnávání se s přetížením smyslů, někdy je náš sociální budget doslova vyčerpán. Jednoduše se dostavuje častěji pocit, že je toho na vás hrozně moc, jste frustrovaní a jakoby odpojení od všeho, i od sebe, a teprve zhoršený stav až vyhoření vám ukáže, že se tělo a mozek zastavuje. Zkrátka – všechno se zdá najednou těžší v přeneseném i doslovném významu.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Facebook
Twitter
Pinterest
LinkedIn
WhatsApp
Email

Přihlášení