Barbora Chuecos: Sebekoučink do každého období aneb ptejte se, co vás koronadoba učí

Barbora Chuecos: Sebekoučink do každého období aneb ptejte se, co vás koronadoba učí

Na tuto dobu nikdy v životě nezapomeneme, to je jisté. Zažíváme všichni mimořádné období, které je náročné už tím, že je úplně nové a nikdo jsme nic podobného nezažili. V kombinaci s dítětem na autistickém spektru to může být obzvlášť náročné. Pokud chcete z období, které je těžké, vyjít poučeni a nezlomeni, dokonce naopak krizi vzít jako příležitost ke změně a osobnímu růstu, tak čím dál více lidí si za to platí kouče. On to za vás nevyřeší, ale správnými otázkami vás dovede k novému úhlu pohledu, a tím dojdete i k novému řešení. Rodiče dětí s PAS i samotní lidi s PAS jsou velmi často, když na sobě pracují, na takové myšlení zvyklí. Barbora Chuecos je matkou 11letého syna na spektru autismu a k tomu již mnoho let koučuje. Její text vám nastíní, jak být sám sobě koučem správně položenými otázkami a žitím v přítomnosti.

“Všichni si hledáme cestu, jak tuto dobu prožít co nejlépe. Nabízíme pár tipů z našeho života a hlavně otázky k zamyšlení, které si tady opakovaně sami dáváme,” říká Barbora Chuecos. Se svým mužem vedou spolek Autismus jako dar, předávají Son Rise program dalším rodičům a podílejí se na zviditelnění dobrovolnictví jako velké pomoci dítěti s autismem a jeho rodičům.

Otázky se vám mohou hodit i kdykoliv jindy, když budete prožívat něco, co vám nedělá dobře, co vám způsobilo napětí, úzkost, trauma…

Odpovědi neodmávněte rukou, ale poctivě si na ně odpovězte, nejlépe si je napište do sešitu.

  • Přístup je rozhodující: neovlivníme, co se děje kolem nás, ale můžeme ovlivnit svoje myšlenky uvnitř nás a tím i svoje prožívání. Koronavirus tady je, a to teď nezměníme.

Jak to tedy můžeme prožít co nejlépe? 

Čím si udržíme pozitivní myšlení?

Jaká má karanténa (dosaďte si i jinou situaci) pro mě/nás pozitiva?

Co se můžeme naučit nového?

Proč se máme zastavit?

Co máme změnit?

  • Strach NEBO vděk: strach a vděk (nebo láska) prý neexistují najednou. Strach a stres roste se sledováním zpravodajství. Jaká je pro mě dobrá úroveň informovanosti? My jsme to třeba snížili na maximálně jednou denně. Když máme obavy, strach, cítíme nervozitu, tak si můžeme pomoct také tím, že se zaměříme na to, za co jsme vděční. Poděkovat za střechu nad hlavou, domácí buchtu, modré nebe, kvetoucí narcisky, obejmutí s partnerem nebo dítětem, za to, že mám kde spát, za dobré jídlo…

Za co jsem dnes vděčný/á?

Manželé Chuecos: Autisté pomáhají nám, ne my jim 2

  • Radostné maličkosti: počítají se i drobnosti – voňavý čaj v oblíbeném hrníčku, telefonát s kamarádkou, jedna stránka z nějaké hezké knížky nebo tričko, v kterém je mi obzvlášť fajn.

Jak můžu dostat do každého dne aktivně aspoň trochu radosti?

  • Fit fyzicky i mentálně: protahovací cviky nebo pár výdechů a nádechů můžeme dělat všichni i doma, můžeme cvičit jógu, jít na procházku, na kolo, na koloběžku. Vyrojila se spousta on-line kurzů zdarma, my jsme se třeba přihlásili do 21denního kursu meditací s Deepakem Choprou.

Co malého (nebo velkého) můžu dnes udělat, abych se cítil/a fit?

  • Láskyplný domov: ne nadarmo jsme zavřeni doma. Jak to využít? Možná si zvládneme trochu uklidit, dát kytičku do vázy nebo zapálit svíčku.

Jak se víc a lépe věnovat partnerovi?

Jak si z domova udělat co nejmilejší místo?

  • To nej pro naše dítě/děti: Co dělají? Co říkají? Chovají se jinak? Co od nás potřebují? Můžeme jim dát, co chtějí? Ángel chce hodně pozornosti, chce si s námi hrát, chce lechtat a mazlit se, chce, abychom se na něj dívali. Nejradši je, když jsme všichni tři spolu. Nemůžeme mu vždy vyjít vstříc, ale věnujeme se mu hodně.

Co můžu dnes udělat pro svoje dítě a se svým dítětem, aby bylo šťastné?

Jak si dnes společně užít legraci?

Co nám dělá dobře?

Jak můžeme posílit naše vztahy?

  • Být na sebe hodný/á: svoje děti milujeme nade vše a chceme pro ně dělat to nejlepší. A takhle hezky a láskyplně bychom se měli chovat i k sobě. Obzvlášť v krizi, v které se nacházíme, je tohle možná alfa a omega. Jinak můžeme padnout vysílením a zhroutit se a tím našim dětem nepomůžeme. Sousedi mají umytá okna, ale my to nezvládli a je to ok. Děti kamarádky dělají každý den systematicky cvičení do školy a my jsme rádi, když uděláme něco občas. Jógu jsem chtěla cvičit aspoň chvilku každý den, ale za poslední týden to už 3x neklaplo. Meditace s Choprou jsou super a 20 minut denně si prý každý najde, ale já už několikrát vynechala. Chtěla jsem dát na dveře velikonoční věnec, ale nemůžu ho v garáži najít a ani na to vlastně nemám sílu. A tohle je taky ok. Prostě vše je ok. Protože nejdůležitější je být co nejvíc uvnitř v pohodě a klidu. Když budu vnitřně rozmrzelá, vyčerpaná a nespokojená sama se sebou, nebudu zrovna dobrý parťák pro dítě ani zdroj lásky pro partnera a náš domov.

Jsem na sebe hodný/á? Co pro sebe můžu dnes udělat? Možná ne dvacet minut, ale pět…

Zapsali jste si aspoň odpovědi na otázky, které s vámi rezonovaly? Zkuste každý den si nějakou připomenout a zapsat si, co chcete pro sebe udělat, a udělejte to. Občas si sešitem prolistujte, abyste si uvědomili posun, a buďte sami sobě vděční, co všechno jste od prvního dne koučinku dokázali.

Moc nám všem držíme palce a přejeme hodně zdraví, lásky a radosti za všech okolností. To, co teď vypadá jako šílené období, nám třeba přinese spoustu dobrého. Ať tím projdeme všichni v co největším klidu a bdělosti.

__________________

text pro ATYP magazín Barbora Chuecos / foto archiv Autismus jako dar

 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *