Diagnostika autismu v České republice zůstává v zajetí zastaralých praktik, které brání mnoha jedincům v přístupu k spravedlivé a citlivé péči. Současný systém omezující diagnostiku pouze na klinické psychology a psychiatry znemožňuje využití znalostí a empatie mladé generace psychologů. Psycholožka Markéta Kavanová ve svém článku poukazuje na tyto systémové bariéry a zdůrazňuje nutnost reformy, která by umožnila multidisciplinární a moderní přístup k diagnostice, otevřený pro všechny formy neurodivergence.
V České republice smí poruchy autistického spektra oficiálně diagnostikovat pouze kliničtí psychologové a psychiatři. To však vede ke vzniku závažných systémových problémů. Mnozí z těchto odborníků se diagnostice věnovat nechtějí, nebo k autismu přistupují podle zastaralých přístupů, které pocházejí ještě z éry Kannera.
Zároveň zde vyrůstá celá nová generace mladých psychologů a psycholožek, kteří mají potřebné znalosti, citlivý přístup a skutečný zájem o autismus. Jejich diagnostická práce je však formálně uznávána pouze jako „predikující“ – tedy jako podpůrné stanovisko pro lékaře nebo klinického psychologa. Tento systém způsobuje, že odborníci s aktuálními znalostmi nemají možnost plně přispět, zatímco rozhodování zůstává v rukou těch, kteří často nemají dostatek porozumění autismu.
Nedostupnost kvalitní diagnostiky v ČR
Poptávka po diagnostice autismu u dospělých – obzvláště u vysoce maskovaných žen – roste, avšak dostupnost kvalitního vyšetření se zhoršuje. Systém byl před lety pružnější a otevřenější různorodým projevům autismu. Dnes je pro mnoho lidí téměř nemožné projít diagnostikou bez zraňující zkušenosti. Patří sem nejen ženy s hlubokou internalizací autistických rysů, ale také muži s maskovanými projevy, kteří nezapadají do stereotypní představy o autismu – nejsou technicky zaměření, nezajímají se o čísla ani o vlaky. Často se setkávají s odmítnutím jen proto, že mluví, navazují oční kontakt nebo mají vysokoškolské vzdělání. „Klinický psycholog mi řekl, že nemohu být autista, protože jsem citlivý a mám vysokou školu,” říká 35letý právník Pavel, který se přesto nevzdává a dál hledá možnost důstojné diagnostiky.
Obzvláště ženy, které nezapadají do stereotypní představy o autismu – například ty, které působí v pomáhajících či uměleckých profesích místo technických – se setkávají s obdobnými předsudky. Bývají odmítnuty nebo slyší zlehčující výroky typu: „Máte rodinu, jste hezky oblečená, působíte empaticky – to nemůžete být autistka.“ Diagnostika pak často končí dřív, než vůbec začne. Přitom právě tyto ženy si díky rostoucí osvětě začínají klást otázky a hledají hlubší porozumění svému fungování. Místo něj však často nacházejí další zranění.
Zastaralé neobjektivní psychodiagnostické nástroje a metody v ČR
Ani v případě, že diagnostika nakonec proběhne, nemají vysoce maskované autistky a vysoce maskovaní autisté vyhráno. K vyšetření se totiž používají zcela nevhodné a zastaralé psychodiagnostické metody (nejčastěji Wechslerův test inteligence a projektivní Rorschachův test). Tyto testy však nebyly původně vyvinuty pro diagnostiku autismu a jejich výsledky proto nejsou validní. V lepším případě odborník použije test ADOS (Autism Diagnostic Observation Schedule). Ani ten však v České republice nebývá plně hrazen ze zdravotního pojištění jako standardní vyšetření. Navíc je tento test genderově zatížený, protože byl vyvinut v 80. letech 20. století pro bílé chlapce odpovídající stereotypní představě o autismu (například se zájmem o vlaky, auta a čísla).
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
