Dá se z ADHD opravdu vyrůst? Zkratka ADHD se stala naprosto zneužívaným slovem. Často slyšíte, že ADHD má snad každé dítě, které se trochu víc vrtí nebo je zbrklé, či je více rozjívené. Zlé jazyky říkají, že je to alibi pro zlobivé nebo rozmazlené děti. O ADHD většina z nás neví, že až u 60 % přetrvávají symptomy i v dospělosti. O tom nám poví psychiatrička Zuzana Hogenbuchová, brněnská specialistka právě na dospělé klienty s ADHD.
Když se řekne “hyperaktivita s poruchou pozornosti”, většina lidí si představí divoké či nesoustředěné dítě. Co když ale porucha přetrvává do dospělosti? Jak se pak projevuje?
Základní diagnostická kritéria se u dospělých nemění, pokud příznaky přetrvávají, jsou téměř identické, jen se většina dospělých naučí některé příznaky korigovat, například neskákat tak často lidem do řeči, kontrolovat věci, aby je nezapomínali, dávat si upomínky, aby nechodili pozdě na schůzky. Mnoho dospělých ale kvůli nemoci dosahuje nižšího vzdělání, vybírá si zaměstnání, kde ho jeho nemoc nehendikepuje, takže často už v dospělosti nemoc neřeší, protože jí svůj život přizpůsobili.
Jak tedy vypadá typický dospělý ADHD pacient?
Typicky je pacient po 30. roce věku stále „neusazený“, mění zaměstnání a vztahy a nedosahuje socioekonomické úrovně, která odpovídá jeho předpokladům. Příčinou je neschopnost naslouchat a udržet koncentraci při rozhovoru, podrážděnost, odkládání úkolů (prokrastinace), snížená schopnost sebeorganizace a impulzivní a neracionální rozhodnutí. Řada postižených se v důsledku sociálních hendikepů cítí osaměle a stydí se za svoje selhání. Mají problémy se sebeprezentací a prosazením se, pociťují nižší tělesnou i duševní pohodu. Dospělí lidé s ADHD mají také vyšší riziko narušených vztahů rodiče-děti a jejich děti mají více psychopatologie při srovnání se „zdravými“ rodinami.
Jaké jsou typy ADHD a jak se projevují v dospělosti? Jsou zde rozdíly oproti výskytu mezi dětmi?
Diagnostická kritéria byla vytvořena pro děti. Pro dospělé jedince se používají v modifikované podobě. Vyskytují se tři subtypy ADHD podle převažujících příznaků: s převažující nepozorností, hyperaktivně impulzivní a kombinovaný typ. Do dospělosti přetrvává nejčastěji subtyp s převažující nepozorností. Příznaky s věkem většinou ustupují a mění se. Příznaky spojené s nepozorností ustupují méně často (40 %) než projevy hyperaktivity (70 %) a impulzivity (70 %).
Hyperaktivita se v dospělosti často projevuje jako pocit vnitřního neklidu a/nebo jako subjektivní potřeba neustále provádět nějakou činnost. Impulzivita může způsobit v dospívání a dospělém věku abuzus návykových látek a nezodpovědné chování. Ve vztahu k druhým impulzivita podporuje podrážděnost a agresivitu.
Nepozornost se podobně jako v dětství projevuje roztržitostí, špatným nakládáním s časem a plánováním úkolů.
Mnoho laiků zastává názor, že kdyby se člověk jen trochu snažil, zvládne se soustředit lépe. Mozek pacienta s ADHD toho ale skutečně schopen není. Čím přesně je porucha způsobena? Jakým způsobem ADHD mozek funguje?
Jsou zde jednak neurobiologické podklady jako menší celkový objem mozku, což zahrnuje frontální laloky, nucleuscaudatus a mozeček, a také menší tloušťka nefrontálního kortexu a jiných mozkových oblastí. Dále funkční koreláty, což je narušená konektivita ve frontostriatálních, frontoparietálních, frontocerebelárních a parietookcipitálních okruzích a cingulu. Dále je to snížená aktivita v oblastech týkajících se exekutivních funkcí a pozornosti a zvýšená aktivita oblastí, které jsou deaktivovány při kognitivních úlohách. Zpožděna je maturace mozku. Dále jsou zde neurochemické faktory jako nerovnováha dopaminové neurotransmise a nerovnováha noradrenalinové neutrotransmise. Zmínit musíme i genetické rizikové faktory. Neméně závažné jsou i klinické rizikové faktory a prostředí, zde vidíme souvislost s expozicí alkoholu, drog a nikotinu, hypertenzí, stresem v graviditě, předčasném porodu, nízké porodní váze, hypoxii, záchvatech, poranění mozku při porodu. Souvislost může být i s časnou psychickou deprivací, obezitou a diabetem.
Jak velký vliv má na vznik ADHD dědičnost?
Udává se 30–40 procent.
V kolika procentech přetrvává ADHD z dětského věku do dospělosti? Čísla uváděná v různých zdrojích se liší.
Podle recentní studie asi dvě třetiny pacientů s ADHD v dětství vykazují příznaky i v dospělosti. Odhady prevalence ADHD v dospělé populaci se pohybují mezi 1 až 8 procenty, podle studované populace, diagnostických kritérií a způsobu získávání dat. Mezinárodní studie WHO u 11 422 osob ve věku 18 – 44 let z 10 zemí světa s rozdílnou socioekonomickou úrovní nalezla průměrnou prevalenci 3,4 procenta. Vyšší prevalence byla v zemích s vyšším příjmem mezi muži, méně vzdělanými jedinci a obézními pacienty. V dětství je ADHD diagnostikována 3–5× častěji u chlapců než u dívek (incidence 3 : 1). V dospělosti se poměr vyrovnává. Pacienti trpící touto poruchou jsou často nesprávně diagnostikováni a léčeni pro úzkost, depresi, cyklothymii nebo poruchy osobnosti.
Řada pacientů se „ztrácí“ při přechodu z adolescence do dospělosti v důsledku nenávaznosti zdravotní péče mezi těmito obdobími. Časté komorbidní poruchy (úzkost, abúzus návykových látek, poruchy nálady) mohou ADHD maskovat a znesnadňují stanovení správné diagnózy.
Jak probíhá diagnostika dospělého člověka?
Formou klinického vyšetření – rozhovor s pacientem. Osobně dávám pacientům k vyplnění domů mezinárodní diagnostický test DIVA, aby mohli údaje týkající se dětství konzultovat s rodinou. Podmínkou diagnózy je totiž přítomnost příznaků před 12 rokem. Test poté vyhodnotíme společně u další kontroly.
V jakém věku a z jakých důvodů zatím nediagnostikovaní dospělí přicházejí?
Pacienti přicházejí ve velkém věkovém rozpětí, cca 18-50 let. Nejčastějším důvodem je selhávání při studiu, v zaměstnání. Z toho důvodu jsou to většinou pacienti snažící se o vysokoškolské vzdělání nebo s už dosaženým vyšším vzděláním a tomu odpovídajícím zaměstnáním.
Dalším relativně častým důvodem je, že se diagnostikuje ADHD u jejich dítěte a nejsou schopni dodržovat režim nutný pro jeho léčbu. Jeden pacient vyhledal pomoc pro výrazně sníženou schopnost plnohodnotně fungovat jako rodič v rodině s vícero dětmi.
Mění se projevy ADHD s věkem? Samozřejmě, že každý člověk je jiný, dá se však obecně říci, že se liší chování třicetiletého a šedesátiletého jedince?
Obecně lze říct jenom tolik, že pacienti si v dospělosti k projevům poruchy vytvářejí kompenzační mechanizmy a rozdíly jsou už spíše interindividuální. Na jedné straně jsou to funkční postupy jako sport, volba akčního zaměstnání, vedení diáře a meditační techniky. Naopak dysfunkční je opakované odkládání nepříjemných úkolů.
Věkem můžou klesat nároky kladené na jedince, a tak i projevy ADHD. Fyziologicky klesá fyzická výkonnost a tím i příznaky hyperaktivity, takže rozdíly se týkají spíše přirozených změn spojených s věkem než nemoci samotné.
CHCETE SI ČÍST DALŠÍ ČLÁNKY O ADHD a autismu? V placené sekci jich najdete mnohem více. Roční předplatné je aktuálně s dárkem – limitovaná edice černé látkové tašky. Akce platí do 20. prosince 2020. Na vyžádání pošleme i darkový poukaz, pokud chcete roční předplatné ATYP magazínu věnovat jako vánoční dárek. Pod celým textem najdete dárkový voucher v menším formátu.
Paní doktorko, dochází časem ke zlepšení, či se jedinec pouze naučí své nedostatky kompenzovat?
K markantnímu zlepšení dochází zavedením adekvátní medikace. Bez ní se jedinec pouze naučí své nedostatky kompenzovat.
Jaké jsou tedy v České republice možnosti léčby? Jaké léky jsou předepisovány a jaký je postup při zavádění léčby?
Nejdůležitější krok před začátkem farmakoterapie ADHD dospělých je podrobná edukace. Na počátku mají být osvětleny důvody, proč jsou třeba léky. K tomu je třeba popsat příznaky, které jsou cílem léčby, jako nepozornost, roztržitost, neklid a impulzivita. Dále je třeba se domluvit, jak se budou měřit příznaky a sledovat zlepšování.
Nakonec je třeba zvolit způsob podávání léků, odpovídající individuálním léčebným cílům, osobním preferencím, předchozím a současným zkušenostem s psychotropními léky a komorbidním psychiatrickým poruchám.
Když zvolíme léky, poskytneme o nich pacientovi informace a probereme specifický postup, jak začít. Typicky začínáme relativně nízkou dávkou, pozorujeme počáteční klinické účinky, všímáme si vedlejších účinků a vytváříme plán na zvyšování léku na odpovídající dávku. Na začátku plánujeme časté kontroly, což umožní pacientovi dostatečně probírat pozitivní i negativní účinky, které pozoruje, a odpovědět na otázky a obavy. Způsob podávání léku dále upravujeme podle popisu pacienta, ale velmi se doporučuje získat informace o vlivu léků od blízkých lidí.
Léky účinné v terapii ADHD ovlivňují dopaminergní nebo noradrenergní neurotransmisi.
Buď přímým receptorovým agonistickým působením, nebo inhibicí zpětného vychytávání
monoaminů. Výjimku tvoří modafinil, u něhož je mechanizmus účinku neznámý.
Lékem první volby u dospělých pacientů je Atomoxetin (Strattera). Pokud léčba není účinná, nebo pacient lék špatně toleruje, druhou volbou je stimulant – metylfenidát (Ritalin nebo Concerta). Raději začínáme stimulanty k okamžitým uvolňováním (Ritalin), abychom umožnili pacientovi rozpoznat nástup a trvání účinku léku. Jakmile působí medikace, jak má, a je dosaženo optimální dávky, převedeme pacienta na déle působící přípravky (Concerta). Pokud má pacient závažné vedlejší účinky jako srdeční příznaky, tiky, kolísání nálady nebo těžkou nespavost, lék vysazujeme. V případě částečného efektu po dosažení maximálních dávek, je možné uvažovat o kombinaci obou léků. Souběžně se pacienti na naší klinice zapojují i do skupinové terapie, která má podpůrně edukativní charakter. Pokud pacient nechce nasadit farmakoterapii, doporučujeme kognitivně – behaviorální terapii k zlepšení adaptace pacienta na nemoc.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
