Do školy nechtějí pustit Sunnyho, snídaňové štěně

Ahoj,

jmenuji se Denis, je mi čtrnáct let a mám Aspergerův syndrom a další potíže. Píšu Vám, abyste mi pomohli. Chodím do základní školy, nemám asistenta, protože chci školu zvládat sám. Můj o rok mladší bratr Oliver má podobné rysy, ale má navíc specifické poruchy učení. Proto naši rodiče požádali organizaci Helppes o asistenčního psa. V říjnu 2017 byla naše žádost schválena, pak přišlo období výcviku, od června 2018 jsme začali cvičit se Sunnym v Helppesu i my. Možná znáte našeho pejska ze Snídaně s Novou.

Asistenční pes Sunny nám velmi pomáhá s komunikací s cizími lidmi. Uklidní nás, když se dostaneme do úzkých, a toto bychom potřebovali právě a především na jednom místě, a to je škola. Tam nám ho ale bezdůvodně zakázali. Obeslali jsme všechny vládní i školské instituce, radnici i ombudsmana, naši europoslankyni i Evropskou federaci vodících a asistenčních psů, premiéra i primátora. Chování vedení školy nikdo nechápe, ale jelikož neexistuje zákon upravující vstup asistenčních psů do škol, nikdo nám zatím nepomohl.

Ve škole je více problémů, které také není možné vyřešit, i když se o to rodiče snaží. Například nemáme podpůrná opatření, které nám školské odborné zařízení doporučilo v individuálních plánech. Bratr má mít třeba tablet, ale ještě ho ani jednou k použití nedostal, i když byl zakoupen. Informovali jsme speciální pedagogické centrum, ale pořád se nic neděje, i když byli ve škole. Ale nejtěžší je pro mě to s naším Sunnym. Přitom jsme to měli dobře vymyšlené: Sunnyho by si vzal do třídy ten, který by měl ten den větší potřebu. Sunny poslouchá na slovo oba. 

Druhého listopadu 2018 jsme dostali Sunnyho konečně domů. Už v září jsme informovali ředitelku naší školy, že budeme mít asistenčního psa a chtěli bychom, aby chodil s námi do školy. Na první schůzce řekli, že si nedokážou představit, jak by tam pes fungoval. Sunny chodil se svým trenérem do škol a školek po celé republice a nebyl nikde žádný problém. Je zvyklý na děti, je klidný a hodný. A nakonec ve škole řekli, že asistenčního psa nepotřebujeme a že by ho více potřeboval někdo jiný. Sunnyho – snídaňové štěně – jsme dostali právě my, děti s poruchou autistického spektra, protože ho potřebujeme. Náš handicap je neviditelný a díky pejskovi lidé vědí, že potřebujeme někdy i pomoc. Většina lidí to pochopila, ale bohužel paní ředitelka ne, ta si stojí za tím, že si jenom vymýšlíme.

Poté ředitelka školy oznámila, že zakazuje vstup asistenčního psa do školy kvůli alergickým žákům. Většina alergiků bere léky. Třeba by se alergie ani neprojevila a nabízeli jsme, že by tam ze začátku chodil třeba jen 2 hodiny denně, ale ředitelka nesouhlasila. Když to šli z inspekce prošetřit, uznali, že má opravdu alergiky, ale po pár dnech se na internetu objevila fotka a video z lyžařského výcviku pořízené školou, kde má učitelka svého psa (Ridgebacka). Což jsem vůbec nepochopil, nevím, jestli chce paní ředitelka naschvál zdravotně ublížit těm „alergikům“ a nebo to je provokace a snaha ublížit nám. A asi po měsíci se objevili další dva psi ve škole a opět to bylo bojové plemeno, zřejmě pitbull.

Ve škole se objevují psi a najednou tomu alergie nebrání

Ve škole je v poslední době nějak přepejskováno psy bez speciálního výcviku. Nechápu rozhodnutí vedení školy, že tam nechce takového šikovného psa, jako je náš Sunny. Doufám, že se tento problém konečně vyřeší a budeme moc navštěvovat školu s naším asistenčním psem. Do jiné školy nechci, protože bych se zbytečně vzdal. Vždy budu bojovat proti diskriminaci mě samého, mého bratra a Sunnyho. 27. března bude tento případ představen na Evropské konferenci asistenčních a vodících psů v Estonsku jako příklad diskriminace. A poté to bude zveřejněno na evropských stránkách zdravotně znevýhodněných osob, které mají 80 milionů členů, protože jednání paní ředitelky je pořádná ostuda pro celou naši zemi. Myslím si, že jednání ředitelky je zcela neprofesionální, možná až dětinské, a je trestem za to, že se snažíme řešit i jiné problémy se školou. Je to možná ostré vyjádření, ale mně jde opravdu o hodně. Můj pes je pro mě vším a také mi jde o spravedlnost. Vstup psa do škol zákon neupravuje, neupravuje tudíž ani zákaz jeho vstupu. Může být zakázán kvůli potvrzeným alergiím žáků, v tomto případě je to ale sporné, protože psi se po škole pohybují v poslední době nějak moc často a evidentně to nikomu nevadí.

Asistenční pes je s námi všude

Sunny s námi chodí všude – lékař, ordinace, nemocnice, obchody, kino, MHD, restaurace, ani v cizině jsme nezaznamenali žádný problém se vstupem psa. Víceméně je všude vítán a obdivován i pro svou poslušnost a klidnou povahu. Nikde není problém. Kromě školy, kde ho potřebujeme psychicky nejvíc.

Prosím, pomozte mi a mému bratrovi, abychom mohli mít Sunnyho ve škole, ve které jsme od první třídy. Sunny nám velmi pomáhá s uklidněním, když máme třeba dýchací potíže, třes, tiky z úzkosti. Pomáhá nám tím, že ho hladíme a chvíli se k němu přitulíme. Už i jeho přítomnost nám pomáhá, fungujeme s ním jako běžní vrstevníci.

Děkuji, Denis

_____________________

P.S. Redakce ATYP magazínu uvítá, pokud víte o škole, kde mají asistenčního psa a nemají s tím problém, kontakt na tuto školu. Pište na redakce@atyp.wpdistro.cz.

Na stránkách Veřejného ochránce je od 21. března leták, který vysvětluje, jak se můžete bránit, když někam nechtějí vpustit vodícího nebo asistenčního psa. „Častou příčinou je neznalost osob, které vstup zakazují. Zákaz vstupu se psem je obecně v pořádku. Vodicí nebo asistenční pes však představuje pomůcku, kterou člověk se ZP nezbytně potřebujete k účasti na pracovním, společenském a kulturním životě. Proto se na něj zákaz vstupu nevztahuje (na rozdíl od ostatních psů-společníků). Pouze v některých případech stanoví právní předpis výjimku,“ píše se v úvodu letáku, který vysvětluje, jak se můžete bránit proti odepření vstupu a na co máte právo.

Foto archiv rodiny.