Dokument Můj tajný les

Dokument Můj tajný les o 20 letém autistovi

Na festivalu Jeden svět můžete v pátek 10.3. a v sobotu 11.3. vidět dokument o dvacetiletém autistovi Můj tajný les (My Secret Forest). Natočila ho finská režisérka Niina Brandt.

„Mezi ptáky bych nebyl tak ošklivý, chtěl bych s nimi uletět,…“ je jedna z myšlenek dvacetiletého autisty Lauriho, který je odkázaný na pomoc druhých lidí. Je neuvěřitelné, že mladý muž dokáže poslouchat přednášky s idejemi Heideggera a přitom doma ho rozhodí obyčejný pokyn: převleč se ze sportovního do něčeho jiného. Není to abstraktní a není to jasné sdělení, do čeho se má převléci. V hlavě je najednou obrovský chaos, na který pomáhají jen známé věci jako jsou knihy s obrázky zvířat nebo dětské figurky zvířat. Mysl se na ně soustředí a tím Lauri vyžene autistický chaos.

Laurimu musí pomáhat lidé nejen co se týče mnoha fyzických úkonů, ale i jeho komunikace se světem. S vyjadřováním mu prostřednictvím elektronické znakové tabulky pomáhá tlumočnice Pirjo, která působí ve specializovaném centru. Pirjo je klidná a její přítomnost Laurimu dává sílu. Umí psát pouze s Pirjo. Takže když ji po dokončení studia už nevídá, je ztracený. Jak sám vysvětluje, je již jen ve své bublině. Nakonec Pirjo za ním dochází alespoň v neděli. Lauri to písemně vyjádří slovy: Jsem z toho tak nadšený, že bych zpíval nebo tančil, kdybych věděl jak. Stejně tak touží sdílet se s lidmi, má je rád, ale neví, jak s nimi být. Když se Pirjo Lauriho zeptá, jestli by chtěl být někým jiným, tak „odpovídá“: Možná bych chtěl být bez autismu, čímž bych se dostal ze své Platónské jeskyně.

Dokument Můj tajný les 1

Každodenní potýkání se s praktickými obtížemi při studiu, v centru nebo doma je prokládáno meditativními záběry z místního lesa, kam Lauri chodí přemýšlet. Při nich jsou použity Lauriho texty, které pomáhají pochopit, co se odehrává v jeho nitru. Psaní miluje nade vše. Dozvídáme se tak, že pod tvrdou skořápkou autismu je mladý muž, který přemýšlí o světě, pravdě, kráse, je hluboce citlivý a sní o lásce a samostatnosti. „Štve mě, že musím mít na všechno jiné lidi. Přemýšlel jsem o svém životě autisty, jak často můžu dělat jen to, co mi druzí řeknou. Copak nemám právo na sebeurčení?“

Klid a krása lesa je kontrastní k výzvám dospívání, každodennímu života ve stacionáři a mnoha permanetním myšlenkám Lauriho o životě. Lauri sní o setkání s dívkou. Takovou, která by ho viděla jako hezkého a filozofického mladého muže – ne pacienta a někoho divného. „Ve svých snech jsem našel objekt své lásky, ale v bdělém stavu její obraz ztrácím,“ čtete Lauriho myšlenky na pozadí lesa s hudbou Splandid Laine, kterou hned tak nevymažete z mysli stejně jako jasný pohled modrých očí Lauriho.

Je to nádherný a citlivý dokument. Filmová báseň, která dokázala poeticky pohladit duši a nebála se ukázat i realitu mladého muže s autismem.

 

text Dagmar Edith Holá / foto archiv Jeden svět

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení