Jak přejít na domácí školu? Řešte IV včas

Když do redakce ATYP magazínu napsal již třetí rodič, jestli víme, jak lze zařídit dítěti individuální vzdělávání, protože uzavřením škol v době koronadoby zjistili, že je lepší psychicky, lépe se učí, soustředí…, tak jsme se rozhodli, že požádáme právničku Lenku Hečkovou z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání /ČOSIV/ o rozhovor k tématu, jak přejít na domácí školu neboli odborně na individuální vzdělávání. Položili jsme jí otázky, které kladou rodiče i nám a které před dvěma roky pokládala na Facebookových skupinách autorka tohoto textu, když se syn na druhém stupni začal ze školy zdravotně horšit i přes podpůrná opatření. Tento text se týká inkludovancýh dětí.

Kdo mi dá doporučení, že se může dítě vzdělávat doma?

Jak se k tomu odvážit? Všichni okolo mě zrazují…

Kdo může dítě vzdělávat?

Až bych měla vyjádření z poradny a vybranou školu a garanta, tak se podepisují nějaké další formuláře?

Je nějaký seznam škol, které berou děti na individuální vzdělávání a ty nám pomohou?

… A mnoho dalších otázek, které řešíte, než se rozhodnete, a mnoho dalších, které řešíte, když se konečně rozhodnete pro učení dítěte v domácím prostředí. Individuální vzdělávání je vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole.

„Na základě školského zákona má každé dítě právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením, pokud je potřebuje k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními. Pokud dítěti nastavená podpůrná opatření nevyhovují a prokazatelně ve školním prostředí neprospívá, je třeba ve spolupráci školy, poradny, rodiny, ale případně i dalších služeb z oblasti zdravotní a sociální, hledat pro dítě vhodné způsoby podpory a uspokojivé řešení jeho situace. Jednou z možností je individuální vzdělávání,“ říká právnička Lenka Hečková. 

Na začátku přístího týdne Vás čeká velký rozhovor s Mgr. Lenkou Hečkovou z ČOSIV, která má sama osobní zkušenost s inkluzí. Její prostřední dcera Anežka má Downův syndrom, je inkludová již 2. rokem do běžné školy, kde má ku pomoci asistenta pedagoga a další podpůrná opatření.

Také připravujeme rozhovory s rodiči, kteří určité období dítě vzdělávali doma, protože ve škole například zažilo šikanu. Nebo z důvodu, že se ze školy hroutilo zdravotně. Zeptali jsme se i v komunitě lidí na spektru. Někteří by nechtěli domácí školu, protože neměli dobré vztahy s rodiči. Nejvíce by byli spokojeni ve třídě s malým počtem dětí. Třetina dotázaných by uvítala v dětství domácí vzdělávání: „Moje trojky a čtyřky pramenily primárně ze špatné atmosféry ve třídě až šikany, proto jsem se nemohla soustředit, nebo jsem kolikrát ani neslyšela učitele, co vykládá a nedalo se nijak učit,“ vysvětluje Aneta (25 let). Třicetipětiletá Zoe shrnuje to, co si přeje mnoho dětí a mladých lidí na spektru autismu: „Toužila jsem po individuálu s nějakým opravdu vzdělaným a trpělivým učitelem, aby mi vysvětloval souvislosti a podporoval logické myšlení a samostatné učení na rozdíl od mentorování nesmyslných odstavců.“

I když se zdá, že je čas, změny je potřeba řešit včas. Jak aktualizaci IVP, tak případné IV. Školní rok začíná za dva měsíce a Školská poradenská zařízení mají dlouhé čekací lhůty.

text Dagmar Edith Holá