Jak přejít na domácí školu? Řešte IV včas

Jak přejít na domácí školu? Řešte IV včas

Když do redakce ATYP magazínu napsal již třetí rodič, jestli víme, jak lze zařídit dítěti individuální vzdělávání, protože uzavřením škol v době koronadoby zjistili, že je lepší psychicky, lépe se učí, soustředí…, tak jsme se rozhodli, že požádáme právničku Lenku Hečkovou z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání /ČOSIV/ o rozhovor k tématu, jak přejít na domácí školu neboli odborně na individuální vzdělávání. Položili jsme jí otázky, které kladou rodiče i nám a které před dvěma roky pokládala na Facebookových skupinách autorka tohoto textu, když se syn na druhém stupni začal ze školy zdravotně horšit i přes podpůrná opatření. Tento text se týká inkludovancýh dětí.

Kdo mi dá doporučení, že se může dítě vzdělávat doma?

Jak se k tomu odvážit? Všichni okolo mě zrazují…

Kdo může dítě vzdělávat?

Až bych měla vyjádření z poradny a vybranou školu a garanta, tak se podepisují nějaké další formuláře?

Je nějaký seznam škol, které berou děti na individuální vzdělávání a ty nám pomohou?

… A mnoho dalších otázek, které řešíte, než se rozhodnete, a mnoho dalších, které řešíte, když se konečně rozhodnete pro učení dítěte v domácím prostředí. Individuální vzdělávání je vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole.

„Na základě školského zákona má každé dítě právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením, pokud je potřebuje k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními. Pokud dítěti nastavená podpůrná opatření nevyhovují a prokazatelně ve školním prostředí neprospívá, je třeba ve spolupráci školy, poradny, rodiny, ale případně i dalších služeb z oblasti zdravotní a sociální, hledat pro dítě vhodné způsoby podpory a uspokojivé řešení jeho situace. Jednou z možností je individuální vzdělávání,“ říká právnička Lenka Hečková. 

Na začátku přístího týdne Vás čeká velký rozhovor s Mgr. Lenkou Hečkovou z ČOSIV, která má sama osobní zkušenost s inkluzí. Její prostřední dcera Anežka má Downův syndrom, je inkludová již 2. rokem do běžné školy, kde má ku pomoci asistenta pedagoga a další podpůrná opatření.

Také připravujeme rozhovory s rodiči, kteří určité období dítě vzdělávali doma, protože ve škole například zažilo šikanu. Nebo z důvodu, že se ze školy hroutilo zdravotně. Zeptali jsme se i v komunitě lidí na spektru. Někteří by nechtěli domácí školu, protože neměli dobré vztahy s rodiči. Nejvíce by byli spokojeni ve třídě s malým počtem dětí. Třetina dotázaných by uvítala v dětství domácí vzdělávání: „Moje trojky a čtyřky pramenily primárně ze špatné atmosféry ve třídě až šikany, proto jsem se nemohla soustředit, nebo jsem kolikrát ani neslyšela učitele, co vykládá a nedalo se nijak učit,“ vysvětluje Aneta (25 let). Třicetipětiletá Zoe shrnuje to, co si přeje mnoho dětí a mladých lidí na spektru autismu: „Toužila jsem po individuálu s nějakým opravdu vzdělaným a trpělivým učitelem, aby mi vysvětloval souvislosti a podporoval logické myšlení a samostatné učení na rozdíl od mentorování nesmyslných odstavců.“

I když se zdá, že je čas, změny je potřeba řešit včas. Jak aktualizaci IVP, tak případné IV. Školní rok začíná za dva měsíce a Školská poradenská zařízení mají dlouhé čekací lhůty.

 

text Dagmar Edith Holá

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení