Jak se osvobodit od sebeobviňování 1

Jak se osvobodit od sebeobviňování

Co mám dělat, když mám často pocity viny, které nejsou opodstatněné? Co vám pomáhá na sebeobviňování? Toto jsou časté dotazy ve skupinách dospělých lidí s ADHD. Naposledy se v komentářích mezi radami objevila tato: “Jedině sebeláska. Čti knihy s radami o sebelásce.” Sebeobviňováním trpí často lidé s vysokou citlivostí, pečující lidé a lidé s vysokou empatií. Pusťte se do čtení, ať se naučíte rozlišit provinění opodstatněné a neopodstatněné, tj. neúměrné situaci.

Cítit pocit viny, když něco špatného udělám, je správné. Absence pocitu viny a svědomí v takovém případě by odkazovala na to, že jde o poruchu osobnosti. Představte si, že máte ale pocity viny často a nic nesprávného jste neučinili. Můžete za bolest druhého, můžete za to, že na světě se dějí nespravedlivé věci, jiní trpí, můžete za rodinnou situaci, za školní situaci, za situaci v zaměstnání a někdy už ani nevíte proč a z čeho se sebeobviňuejete, jen to cítíte a ne a ne se toho zbavit.

Lidé s vysokou citlivostí, kterých je asi 20 % v populaci, jak uvádí statistiky, znají pocity viny velmi dobře. O tom píší všichni autoři knih o hypersenzitivních lidech. Kniha Podívejte se na sebe laskavě dánské psychoterapeutky Ilse Sand, která se systematicky věnuje problematice vysoké citlivosti, se zabývá tématem: Jak se osvobodit od přehnané viny. Vychází z podstaty, že vysoce citliví lidé jsou na sebe přísní, jsou příliš zodpovědní, jsou moc sebekritičtí. Když si však konečně uvědomí, že mají na své svědomí nereálné nebo přehnané požadavky, mohou získat energii, kterou lze využít v jiných oblastech života. Jejich pocit viny totiž netrvá pár sekund, ale může trvat několik hodin i dní. Může se prolínat průběžně tvorbou, činnostmi, pečováním o druhé, a to odebírá spoustu energie i životního elánu a radosti. Nikdy to přece není dostatečné a není to dokonalé.

Ilse Sand tvrdí, že pokud se chcete zbavit viny, je dobré pracovat se svým strachem, prakticky zjistit, kolik viny nesu a kolik druzí, podívat se na příliš přísné principy vlastního života /O tom už jsme psali v textu Proč citliví lidé vyhoří/, a také doporučuje začít se k sobě chovat laskavě, jako se automaticky chová empatický člověk k druhému.

Co je to sebeláska?Jak se osvobodit od sebeobviňování 2

Rada, že pomůže jedině sebeláska, je na jednu stranu o ničem a na druhou stranu o všem. Co je to ta zatracená sebeláska? To mi radí pořád někdo, že se mám mít rád, odpovídají lidé. A pokud o tom nevíte vůbec nic, tak si to ještě zaměníte s egoismem: přece nemohu mít rád/a sebe.

Ono ale opravdu dívat se na sebe laskavě a přistupovat k sobě jako k druhým, když o ně pečujeme a pomáháme jim, je klíčové. V knize najdete praktická cvičení k všímání si, jak mluvíme v duchu sami se sebou a jak si cvičit nahlížení na sebe s laskavostí.

Sand vede k poznání vlastní hodnoty, rozlišování opodstatněné a neopodstatněné viny. Také vás dovede k zamyšlení, zda provinilost nezakrývá emoce, které si nedovolíte přiznat a projevit: bezmoc, smutek, hněv… a někdo dokonce radost.

Také vás překvapuje, že někdo se cítí špatně, když si dovolí radost, nebo si ji radši ani nedovolí a cítí se dopředu špatně, že by mohl mít radost, že by se mohl za něco ocenit, že se mu nedejbože něco povedlo?

Sdílejte vinu

Vliv a vina spolu souvisí, píše Ilse Sand. Vzpomněla jsem si při této větě na docenta Jiřího Růžičku, který říká, že tam, kde jsou neopodstatněné pocity viny, tam není právo. Když se ptá svých klientů s úzkostmi a pocity viny na to, jaká mají práva, vyjmenují mu povinnosti. Práva vůbec neznají a mají k sobě jen maximy – povinnosti, například: Nikdo kvůli mně nesmí být smutný. Nesmím být na obtíž. Přátelům v nouzi musím vždy pomoci. Nesmím se na nikoho zlobit, aniž bych k tomu měla pádný důvod. Rodiče nikdy neodmítáme. Vždy pomáháme druhým. A také mnoho skrytých vět vůči sobě, které začínají slovy Měl/a bych a Musím…

Pokud vás opět přepadl pocit viny, pak se začněte ptát, do jaké míry nad situací máte kontrolu? Opravdu je celá situace ve vaší firmě na vás? Skutečně jsou výsledky vašeho dítěte jen na vás? Je to celé jen na mně? Sdílejte vinu, radí Ilse Sand. Můžete si třeba nakreslit do koláčového grafu, kdo a na kolik procent na situaci participuje. Zjistíte, že jste příliš kritiky směřovali pouze na sebe, až jste se pod tíhou viny, dostali do frustrace a stagnace.

Zkuste si nakreslit takový koláčový graf s procenty na situaci, kdy cítíte, že můžete za zkaženou atmosféru na vánoční oslavě nebo dokonce vás z ní obvinili. Je opravdu vina jen na vás? Musíte se užírat sebekritikou a pocity viny, že vaše dítě ještě čte s velkými obtížemi?

Koláčový graf od Ilse Sand pro klientku, která řeší právě to, že její dcera ještě nečte a zalyká se sebeobviňováním, ztrácí kvůli tomu veškerou energii, kterou by dceři ráda věnovala. Díky koláčovému grafu zjistí, že je více faktorů, které mají vliv na problémy se čtením dcery.

Jak se osvobodit od sebeobviňování

V knize Podívejte se na sebe laskavě: Jak se osvobodit od přehnané viny od dánské psychoterapeutky Ilse Sand, najdete také praktická cvičení pro práci s vlastním svědomím a v závěru knihy i test, který měří váš sklon si něco vyčítat a zalykat se pod neopodstatněnou vinou za cokoliv.

_____________

text Dagmar Edith Holá / obálka knihy – Nakladatelství Portál, 2021 / grafika ATYP magazín

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Přihlášení