V minulém článku jsem psala, jak jsem se cítila během pobytu na psychoterapeutickém oddělení v Kroměříži. Nebyla to procházka růžovým sadem. Dnes bych chtěla více přiblížit, z čeho se skládá denní program, jednotlivé terapeutické metody a povinnosti pacienta. A také co mi které terapeutické techniky daly.
Autogenní trénink
Každé ráno v 6 hodin nás přišla na pokoj probudit sestra. 5 minut poté začal první autogenní trénink dne. Autogenní trénink je oblíbená relaxační metoda, která je účinným nástrojem proti stresu a psychosomatickým potížím, cvičili jsme ho třikrát denně. Prvně se cvičí pocit tíhy, tepla, zklidnění dechu a na závěr si každý může zařadit individuální formulku, například „jsem silná“, „zvládnu ten pohovor a nebudu nervózní“ apod. Ráno a večer se pouštěl z rozhlasu na pokoje a v poledne jsme si ho zařizovali sami. V neděli se pouštěly pohádky, často jsme si dávali imaginace a zkoušeli nové věci.
Malá komunita
V 6:45 byla na řadě rozcvička. Do -5°C se chodilo cvičit ven, občas jsme se pokoušeli toto pravidlo obejít, ale staniční sestra (já ji z lásky nazývala „Velký bratr“) byla neúprosná. Následoval úklid pokojů, bylo třeba schovat peřiny a prostěradlo do šuplíku pod postelí, ať přes den nespíme. Po snídani a kontrole úklidu pokojů byla malá komunita. Jedná se o shrnutí minulého dne a program dnešního. Též se zde udílely pochvaly mezi pacienty a dávaly pokuty. Pokuta, částka 5 Kč, byla za pozdní příchody, špatně provedený úklid, neúčast na programu, špatné provedení služby atd. Když jste nasbírali 5 pokut, tak jste dostali speciální úklidový úkol a při deseti pokutách vás vyloučili z léčebného pobytu. Kasička je v samosprávě pacientů, kupují se za „nastřádané“ peníze dobroty.
Psychoterapeutické skupiny
Program dopoledne i odpoledne se lišil každý den v týdnu. Začínalo se v pondělí společnou, tzv. životopisnou skupinou. Nově příchozí zde četli svoje životopisy a představovali se. Ostatní dny jsme byli rozděleni na dvě skupiny, červené a zelené. V každé skupině si dva pacienti vzali téma, jednalo se o skupinovou psychoterapii. Každý pátek pak byla společná skupina červených i zelených a opět si téma brali dva lidi, většinou se řešily věci týkající se celé komunity – různé konflikty, chování v komunitě apod.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Jedna odpověď
Hustý. Já byl v PL před deseti lety a denní režim byl následující:
Budíček v 6, volno, snídaně, „malá komunita“ (2-5 minut), volno, oběd, volno, pak 17:00 – 17:30 jednoduchá hra, kterou jsem vždy vyhrál, pak zase volno, nakonec večerka ve 21, přičemž světla svítily po celou noc.
Náplň dne tak byla sezení u okna, chození po chodbě, případně vysedávání na kuřárně. Vlastně jednou týdně byla „vizita“, nikdy se nikomu nevěnovali déle, než 2 minuty. Opravdu nikdy. Kontakt lékaře s pacientem vpodstatě nulový.
Podepsal jsem revers a odcházel v horším stavu, než když jsem přišel. Takže jsem si řekl, že si budu muset pomoct sám, jako vždy.
Ale věřím, že ne všechny PL jsou stejné a dost možná se za deset let změnila i ta, ve které jsem byl. Zkušenost to byla zajímavá, ale nikdy více…