Neviditelní autisté - statistiky uvádí jen 300 Pražáků s autismem 2

Autistka na psychiatrickém oddělení 18b – část druhá

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Jedna odpověď

  1. Hustý. Já byl v PL před deseti lety a denní režim byl následující:
    Budíček v 6, volno, snídaně, „malá komunita“ (2-5 minut), volno, oběd, volno, pak 17:00 – 17:30 jednoduchá hra, kterou jsem vždy vyhrál, pak zase volno, nakonec večerka ve 21, přičemž světla svítily po celou noc.
    Náplň dne tak byla sezení u okna, chození po chodbě, případně vysedávání na kuřárně. Vlastně jednou týdně byla „vizita“, nikdy se nikomu nevěnovali déle, než 2 minuty. Opravdu nikdy. Kontakt lékaře s pacientem vpodstatě nulový.
    Podepsal jsem revers a odcházel v horším stavu, než když jsem přišel. Takže jsem si řekl, že si budu muset pomoct sám, jako vždy.
    Ale věřím, že ne všechny PL jsou stejné a dost možná se za deset let změnila i ta, ve které jsem byl. Zkušenost to byla zajímavá, ale nikdy více…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení