Na sítích člověk musí lidi edukovat, nebo je zablokovat 3

Na sítích člověk musí lidi edukovat, nebo je zablokovat

Středoškolačka Hana R. už dlouho probírá se svou psychiatričkou, že má autistické rysy. Od dětství stále slýchala, že je divná, že nemá kamarády, že se jí děti bojí, že je nepoužitelná k životu, neschopná, že nikdy nebude umět žít sama, že je úplně nepoužitelný člověk. Je objednaná na diagnostiku. Má termín na září, protože ten první korona překazila.

Jak a kdy jsi zjistila, že jsi odlišná?

U mě to bylo vidět odmalička. Od batolete jsem měla záchvaty vzteku, nenechala jsem na sebe sáhnout, ale neřešili to diagnostikou. Ve dvanácti letech jsem začala chodit na terapii, a i když jsem popisovala psychoterapeutce, jaké mám problémy ve vztazích s lidmi, že mám problém s navazováním očního kontaktu, tak jí to taky nedošlo. Mamka mi odmala vysvětlovala sociální situace, protože jako psycholožka tušila, že to budou nějaké rysy autismu. Ve čtrnácti letech jsem to začala umět pojmenovávat, co se uvnitř mě děje, a teď jsem v procesu diagnostiky.

Můžeš přiblížit, jak a kterým sociálním dovednostem tě maminka učila?

Třeba si pamatuju, že jsem se ptávala, jak si „udělat“ kamarády. Vysvětlovala, že mám přijít a pozdravit je, když přijdou k nám, loučit se a tak.

S jakými reakcemi ses setkala, když jsi nezdravila?

Hodně lidí o mně říká, že jsem byla hrozný fracek. Vůbec si sama nevzpomínám, že bych nějak zlobila. Prý jsem se mračila. Mamka mi taky říká, že jsem se chovala ošklivě k ostatním dětem. Ale já to vůbec nevím, naopak jsem si myslela, že ty děti jsou zlé na mě, ale asi jsem se chovala k nim špatně, ale nepamatuji si to. Nemluvila jsem, byla jsem zamračená, nedívala jsem se na ně... Děti jsou hodně citlivé, může jim vadit spousta věcí.

Možná jsem rozkazovala, chtěla jsem, aby se hrálo po mém. Třeba mi dělalo problém, když se řeklo, že budeme hrát nějaké role - maminka, tatínek - tak jsem to nechápala. Proto jsem to chtěla změnit, a když nechtěli, tak jsem na ně křičela. Nebo když děti přišly do mého pokoje a hrály si tam, tak mně vadilo, že mi sahají na mé věci, a zase jsem křičela.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Facebook
Twitter
Pinterest
LinkedIn
WhatsApp
Email

2 komentáře

  1. Hanicko,
    si úžasná a statočna…. Som mama 7r.chlapca s AS, pomerne skoro nás diagnostikovali, veľmi veľa mi dokáže povedať už teraz, ale hlavne som s nim tak prepojená, že i keď ja nie som AS, zväčša viem ako mu je, viem ked sa niečo blíži… A tak sa celkom posúvame vpred 🙂 ale neopúšťame jeho svet :-)) …. Drzim ti veľmi veľmi palce, aby si sa i ty stále posúvala, ale i tak si mohla zostať sama sebou. Veľa šťastia :-)… Bohunka

Komentáře jsou uzavřené.

Přihlášení