Kniha Mami, kočky a autisty nepředěláš vyšla 12. září 2026. Od té doby se k autorům vracejí první reakce – od odborníků, kteří rukopis četli ještě před vydáním, od pedagogů, rodičů a prarodičů i od neurodivergentních čtenářů. Někteří v ní poznávají své děti, jiní sami sebe. A ukazuje se také něco, v co autoři při jejím vzniku doufali: že může pomáhat různým generacím lépe si navzájem porozumět.
Dva autistické pohledy, dvě generace
Mami, kočky a autisty nepředěláš je velká celobarevná autorská kniha o autismu a ADHD – především ale o tom, jak mohou autističtí lidé skutečně prožívat svět kolem sebe. Napsali ji autistická máma a její autistický syn, každý ze svého pohledu. Dagmar Edith Holá je spisovatelka, autorka dvou románů a Duhových pohádek v projektu Pohádky pro kulíšky, šéfredaktorka ATYP magazínu a koordinátorka Autistických konferencí.
V knize propojuje vlastní zkušenost s poznatky odborníků a současným výzkumem, ale také s téměř desetiletou prací s autistickými lidmi a desítkami rozhovorů, které s nimi vedla pro ATYP magazín a na Autistických konferencích. Důležitou součástí knihy jsou proto zkušenosti a poznatky samotných autistických lidí – pohled na autismus zevnitř. Kniha se snaží vysvětlovat nejen to, co je vidět navenek, ale především co se může odehrávat uvnitř člověka a proč.
Jakub Holý do knihy přináší pohled mladého autistického člověka a své původní texty, které začal psát už jako dítě. Kniha vyšla také z jeho dětského „kočičího manifestu“ – postřehů o podobnostech mezi kočkami a autisty. Základem knihy se stal Jakubův maturitní projekt na Gymnáziu Ježek bez klece. Také stál v pozadí crowdfundingové sbírky na Donio, kde připravoval texty, odměny a grafiku.
Dagmar Edith Holá texty doplňuje osvětově-edukativními pasážemi, které pomáhají lépe porozumět autismu očima těch, kteří ho žijí. Autoři v knize propojují vlastní zkušenost s poznatky odborníků a současným výzkumem. Vysvětlují autismus a ADHD zevnitř: nejen co je vidět navenek, ale především co se může odehrávat uvnitř člověka a proč.
Do knihy se dostala i témata, která se v českých knihách o autismu dosud objevovala méně nebo se o nich začíná více mluvit teprve v posledních letech: maskování, meltdown a shutdown, derealizace, PDA, AuDHD, smyslové vnímání, stimming, ARFID, práce s energií, empatie nebo specifická zkušenost autistických žen a dívek. Dagmar Edith Holá čerpala z desetileté práce s lidmi na spektru na projektu ATYP magazín i jejich přednášek na Autistické konferenci.
V závěru knihy Dagmar Edith Holá představuje také vlastní koncept Neurokoláče – nový způsob, jak přemýšlet o neurodivergentních a neurotypických rysech nikoli jako o dvou oddělených světech, ale jako o různě namíchaných charakteristikách člověka. Neurokoláč tak uzavírá jednu z hlavních myšlenek celé knihy: že lidské fungování nelze jednoduše rozdělit na „normální“ a „jiné“.
Vizuální podoba jako osobní zápisník
U knihy Mami, kočky a autisty nepředěláš není grafika jen doprovodem textu. Vizuální podoba je součástí samotného vyprávění. Knihu provázejí desítky autorských kreseb Kateřiny Šturmové (Dubious Cat), která také vytvořila vizuální podobu prvních stran a pomohla tak určit výtvarný tón celé knihy.
Grafika záměrně pracuje s estetikou osobního zápisníku – s podtrháváním, zvýrazňováním, poznámkami na okrajích, bublinami s citacemi, šipkami a dalšími ručně působícími prvky. Některá složitější témata převádí do vizuální podoby: například fáze meltdownu vysvětluje pomocí kruhu prevence. Místo uhlazené učebnice tak vznikla kniha, která připomíná osobní zápisník plný věcí, které stojí za to si zapamatovat.
Školní psycholog Mgr. Juraj Matis, který byl vedoucím Jakubovy maturitní práce, o grafice napsal: „Knihu vnímám jako originální, lidsky autentickou, domácky ‚ručně‘ vytvořenou a zároveň odborně kvalitní a plnou inspirace…“ Ocenil také autorskou grafiku, která nebyla vytvořena pomocí nástrojů AI, což podle něj podtrhuje „ručně vyrobenou lidskou atmosféru knihy“.
Oponent Jakubovy maturitní práce, učitel češtiny a hudební výchovy Mgr. Jiří Bernkopf, zase vyzdvihl, že „téměř každá stránka představuje grafický unikát“ a že ilustrace mají také „informační potenciál“.
A právě informační grafiky už si našly cestu i přímo do školní praxe. „Některé infografiky jsme rovnou využili jako přílohu krizového plánu a trauma plánu, které má mít každá škola. Knihu vřele doporučuji,“ napsala ředitelka Osvobozené základní školy Magdalena Košnarová.
Kniha je sazečskou raritou. První kniha v Canvě?
Středoškolský učitel grafického designu Střední průmyslové školy elektrotechnické v Pardubicích a konzultant studentského projektu Klíč ke klidu Jaroslav Svoboda se na způsob sazby knihy podíval podrobněji. Ve své analýze hledal obdobné knihy v českém i zahraničním prostředí. Při svém průzkumu nedohledal jinou českou tištěnou publikaci se stejnou kombinací parametrů: 168 celobarevných stran formátu A4, pevná šitá vazba V8 a kompletní sazba vnitřního bloku vytvořená v prostředí Canva. Knihu proto označuje za „dosud nedokumentovaný precedent“.
Jaroslav Svoboda ATYP magazínu poslal šestistránkový rozbor. Vysvětluje v něm také důvod, proč autoři v průběhu práce opustili původní profesionální sazbu. Návrhy profesionálního DTP grafika podle nich posouvaly knihu k „rigidní školní učebnici“, což bylo v rozporu s jejich záměrem vytvořit „hravou, vrstevnatou a vizuálně členitou knihu schopnou oslovit neurodivergentní děti i dospělé“.
Rozhodnutí vysázet 168stránkovou celobarevnou publikaci kompletně v online grafickém editoru Canva podle Svobody výrazně vybočuje ze zavedených polygrafických zvyklostí. Srovnatelný příklad na českém trhu při své analýze nedohledal. „Silná autorská motivace a ochota podstoupit manuální ‚SAZEČSKÝ PUNK‘ dokáže, jak vidíme, překonat softwarové limity spotřebního nástroje. V knize jsem typografické chyby nenašel,“ píše.
A pak přišly na řadu háčky. Zvolené nadpisové písmo totiž nepodporovalo kompletní českou diakritiku, takže bylo nutné háčky a čárky v názvech kapitol ručně dokreslovat a umisťovat nad jednotlivá písmena. Každé diakritické znaménko se tak stalo samostatným grafickým objektem. Svoboda tento postup s nadsázkou označuje za sympatický „neurodivergentní“ prvek sazby a přirovnává jej k manuálním procesům z rané fáze digitální sazby v 80. letech.
Hlavní supervizorka prošla knihu stránku po stránce
Nejintenzivněji se do supervize celé knihy zapojila Mgr. Libuše Neville, pedagožka, výchovná poradkyně a specialistka inkluze. S Dagmar Edith Holou se nad rukopisem opakovaně scházely a během několikahodinových setkání procházely knihu stránku po stránce. Text četly nahlas, diskutovaly nad jednotlivými formulacemi, opravovaly je a zpřesňovaly. Libuše Neville nakonec knihu také uzavírá svým doslovem.
V něm píše o dětech, které se možná poprvé poznají v příbězích, o rodičích, kteří mohou lépe porozumět tomu, co jejich dítě prožívá, i o odbornících, kteří chtějí za diagnózou vidět především člověka v celé jeho jedinečnosti. „Je knihou pro každého, kdo je ochoten na chvíli zpomalit a připustit, že ‚norma‘ není pevná čára.“ Doslov uzavírá slovy: „Mým přáním je, aby tato kniha nebyla tečkou, ale začátkem.“
9 supervizorů, 9 kočičích životů
Na vzniku knihy se postupně podílelo devět odborných supervizorů z řad psychologů, speciálních pedagogů, učitelů, ergoterapeutů nebo odborníků na krizovou intervenci. Rozsah jejich zapojení byl různý. Někteří supervidovali především části knihy související s jejich odborností, jiní četli rukopis celý. Nešlo přitom jen o kontrolu hotového textu. Připomínky supervizorů se v průběhu práce postupně propisovaly přímo do knihy – některé pasáže se měnily, jiné doplňovaly a zpřesňovaly. Vedle odborné supervize tak kniha prošla několika různými pohledy na to, zda dokáže složitá témata přiblížit srozumitelně a přitom neztratit zkušenost autistických lidí.
Jejich reakce proto zveřejňujeme i v delší podobě. Jako první zazní ti, kteří knihu znali už v rukopisu a podíleli se svými připomínkami na její výsledné podobě.
Bc. Božena Krumová, ergoterapeutka se zaměřením na senzorickou integraci, zakladatelka Ergo Devi: „Velmi děkuji Jakubovi a jeho mamince za možnost si knihu přečíst. Kniha, ač nemá mít edukativní náboj, tak ho, v rámci popsání a vysvětlení smyslů, naplňuje. A navíc má krásnou grafiku, a to srovnání smyslů s kočičím neuro-systémem je vtipný nápad. Moc děkuji Jakubovi i jeho mamince, že vystoupili ze své komfortní zóny a dovolili nám nahlédnout do jejich nazírání světa, skrze jejich smyslové zpracování. Kniha může být dobrým pomocníkem pro školy, školky, ale i spoustu rodičů, jejichž děti mohou mít odlišné senzorické zpracování, ale nedokáží své smyslové procesování vyjádřit. Je velmi nápomocné pro naši společnost, že i v Čechách začíná být slyšet hlas českých lidí s autismem.“
Mgr. Jana Horáčková, speciální pedagožka v Za sklem o.s.: „Grafika a ilustrace knihy jsou velmi vhodně zvolené k danému tématu. Nenásilnou, hravou a přívětivou formou vtáhnou člověka k listování a čtení. S jemným vtipem zároveň přibližují a objasňují specifika a úskalí citlivých neurodivergentních lidí.”
Mgr. Lenka Trkalová, právnička, mediátorka, krizová interventka, spoluzakladatelka TeachPoint z.s.: „Přála bych si, aby si tuto knihu mohl přečíst každý, kdo pracuje s dětmi, chce pochopit své děti (i ty, co nejsou na spektru), své blízké či kolegy, ale i sám sebe. Kniha sice dává vhled do příčin chování neurodivergentních lidí, ale není prostou obhajobou. Nabízí jiný než typický pohled na jejich projevy a obsahuje mechanismy, jak tyto projevy regulovat. Pod povrchem nacházím hlubší poselství, a sice, uznáme-li, že svět a život samotný jsou definovány právě svou diverzitou, pak snahy o popření této různorodosti nebo pokusy o natlačení do normálu (rozuměj průměrnosti) vedou leda tak k velkému třesku.”
PhDr. Vera Nemesh, psycholog ve zdravotnictví: „Měla jsem možnost číst vyprávění Kuby a jeho maminky o kočkách a bylo to mimořádně citlivé zamyšlení nad podobností lidí na spektru autismu a koček. Text je laskavý, hravý, a přitom velmi autentický. Je v něm cítit radost ze sdílení, jemný humor i velká citlivost k detailům, které často unikají běžné pozornosti. Kuba dokáže svým pohledem zachytit svět s nevšední upřímností, která čtenáře přirozeně vtáhne. Společně s maminkou vytvářejí prostor, kde se propojuje fantazie, láska ke kočkám a opravdovost vztahu.“
Mgr. Juraj Matis, psycholog a terapeut, školní psycholog a vedoucí Jakubovy maturitní práce na Gymnáziu Ježek bez klece: „Knihu vnímám jako originální, lidsky autentickou, domácky ‚ručně‘ vytvořenou a zároveň odborně kvalitní a plnou inspirace, která vychází ze skutečných životních zkušeností lidí na neurodiverzním spektru. Jako odborník z praxe velmi oceňuji praktičnost knihy, která jde přímo k věci, je plná praktických tipů a ‚teorie‘ pro porozumění vztahům a pro práci s dětmi i dospělými na neurodivergentním spektru. Například mě zaujala část o specifikách smyslového vnímání, koncept vnitřní baterie/zásobníku energie, podrobné postupy prevence a intervence při autistické krizi a meltdownu – tipy na (sebe)regulaci a uklidnění. V neposlední řadě mi kniha pomohla uvědomit si i mé vlastní neurodivergentní prvky osobnosti a pomohla mi přijmout tyto odlišnosti, díky nimž se v něčem liším od ostatních lidí a které mě vnitřně znejisťovaly a měl jsem tendenci je spíše maskovat než jim naslouchat a dát potřebný prostor.”
Mgr. Jiří Bernkopf, učitel češtiny a hudební výchovy a oponent Jakubovy maturitní práce: „Kniha Mami, kočky a autisty nepředěláš je výjimečná kniha, která přibližuje vnitřní svět lidí na autistickém spektru. Jakub se na knize podílel jako spoluautor, supervizor a organizátor crowdfundingové sbírky. Kniha v sobě úspěšně spojuje popularizační záměr a snahu postihnout do hloubky pocity člověka na spektru. Opírá se o příběhy ze života lidí a koček, které se prolínají způsobem, jak vnímají svět. Velmi důležitá je výtvarná podoba knihy; téměř každá stránka představuje grafický unikát, kde se text volně prolíná s ilustracemi. Ty slouží nejen jako zpestření a odlehčení, ale mají i informační potenciál. Čtenář je krok za krokem uváděn do světa lidí na spektru, postupuje od lehčích témat (záliby, komunikace) k závažnějším (stres, meltdown). Ve druhé polovině se pak kniha zabývá nepříliš diskutovanými tématy, jako je prožívání svátků a oslav (Vánoce, narozeniny) nebo život žen a dívek na spektru. Kniha přesvědčivě ukazuje, že potíže, se kterými se lidé na spektru setkávají, máme do jisté míry všichni, jen v menší míře. Kniha střídá rovinu výkladu a osobní výpovědi, což ji činí velmi autentickou a srozumitelnou i pro nepoučeného čtenáře. Autory jsou matka a dospívající syn, takže je jasné, že důležitým tématem bude také škola. Ta je bohužel stále pro děti na spektru místem nepochopení, výsměchu a zbytečného utrpení. Věřím, že právě tato publikace pomůže situaci změnit, a přeji jí, aby se stala populární (a nezbytnou) příručkou pro všechny pedagogy.”
Mgr. Magdalena Košnarová, ředitelka Osvobozené základní školy: „Tato kniha je skvělým, vtipným a zároveň nesmírně poučným čtením. Díky hravému pojetí je srozumitelná dětem i dospělým, laikům i odborníkům. Za svou profesní dráhu od diagnostického ústavu přes Dům na půl cesty a OSPOD až po založení Osvobozené základní školy jsem pochopila, že nejdůležitější není hledat jedinou „objektivní pravdu“, ale přijmout realitu toho druhého. Jako člověk s vlastní zkušeností s neurodivergencí vím, jak zásadní jsou pochopení a přijetí. Kniha Mami, kočky a autisty nepředěláš nám nabízí dvě důležité věci. Zaprvé srozumitelné informace, díky nimž můžeme lépe porozumět skrytým výzvám neurodivergentních lidí. Tím druhým je neustálá výzva k respektu, česky ohleduplnosti. Ohleduplnost znamená vnímat druhého jako sobě rovného, s úctou k jeho důstojnosti, odlišnostem i potřebám. Kéž by si tato kniha našla cestu do ordinací dětských lékařů, mateřských a základních škol, poradenských pracovišť i do rodin. V každé rodině je totiž někdo, kdo to má trochu jinak než ostatní. Je za ní obrovská práce a velké díky autorům za jejich čas a úsilí. Některé infografiky jsme rovnou využili jako přílohu krizového plánu a trauma plánu, které má mít každá škola. Knihu vřele doporučuji. Kromě lidí na spektru se v ní najdou i další lidé s různými neurodivergencemi. A možná se v ní nakonec najdeme úplně všichni. Je to totiž také návod, jak žít ohleduplněji vůči sobě i druhým.”
PhDr. Jana Zapletalová, psycholožka v Za sklem o.s. a v EDUklinice: „Kniha hravou formou s využitím paralely ze života dítěte a kočky ukazuje, nakolik je život s dítětem s PAS náročný z hlediska péče rodičů i školy. Přitom ukazuje, jak nás mohou tyto děti obohacovat a přinášet nám jiný pohled na každodennost a běžné rituály v životě. Hravost knihy je podtržena barevností a sympatickou grafikou. Kniha je vhodná jak pro děti, tak pro dospělé čtenáře.”
Mgr. Viera Hincová, psycholožka a předsedkyně A-Centra a HANS o.z.: „Táto kniha je mimoriadny počin v našom česko-slovenskom priestore. Odráža hlbokú osobnú skúsenosť skombinovanú s aktuálnymi teoretickými poznatkami, ktoré vôbec nie sú medzi profesionálmi samozrejmosťou. O to cennejšie je ich spracovanie mamou a spisovateľkou Dagmar Edith Holou a jej synom, ktorí osobnú skúsenosť pretavili originálnym a kreatívnym spôsobom do knihy, ktorú môžete čítať jedným dychom a stále znova.
Prináša množstvo informácií a návodov pre každodenné situácie, duševnú pohodu a odolnosť neurodivergentných detí aj dospelých. Je plná podnetov pre kvalitné vhľady terapeutov, pedagógov a iných profesionálov, ale aj rodičov či partnerov bez špeciálneho vzdelania. Je podfarbená dialógom mamy a syna, ktorý hovorí o neobyčajnej láskavosti a vzájomnom vyladení. Svet mačacích sprievodcov prináša do témy hravosť, ale aj trefné postrehy a prirovnania v tom, čo nás všetkých spája – potreba rešpektu a prijatia.“
Knihu četli ještě předtím, než šla do tiskárny
Marta Pečeňová, předsedkyně neziskové organizace Za sklem o.s.: „Autentická výpověď autora – chlapce na spektru a milovníka koček – o tom, že kočičí svět má se světem lidí na spektru mnoho společného, a proč mohou být právě kočky prostředníkem k našemu lepšímu chápání podstaty jinakosti. O tom je tato originální kniha. Vřele doporučuji k přečtení všem. S jinakostí i bez ní. I my při práci s klienty využíváme jedinečnosti kočičích kamarádů.“
Milena Němcová, zakladatelka platformy Naděje pro autismus, matka 30leté ženy s autismem Lucie, která je nadaná výtvarnice. Její tvorbu najdete na blogu Svět podle Lucie: „Kniha originálním způsobem přibližuje svět citlivých neurodivergentních dětí rodičům, pedagogům a všem, kteří se zabývají nejen autismem, a to s jemností, humorem a pochopením. Autentické zážitky autorů na spektru autismu ze soužití s kočičími přáteli přinášejí novou perspektivu pohledu na svět lidí s jinakostí.”
Reference a recenze od čtenářů a dalších odborníků, kteří nám po zakoupení knihy napsali své postřehy
Pomáhá i skleněným „dětem”
„Milí kočičáci, všem vám moc děkuji za krásnou knížku. Bude se líbit dětem i dospělým… Já bych ji doporučila všem, kterým byl dopřán osud „těch druhých”, tedy skleněným dětem… Dětství prožívají v dennodenním kontaktu se svými sourozenci, kteří „jsou jiní”. Naučí se s tím žít a ovlivní je to na celý život. V dospělosti to nekončí, čelí mnohem větší výzvě postarat se o bráchu či sestru, až rodiče už nebudou mít sílu. Svůj osud mohou brát jako příkoří, ale i jako dar. Bez svých sester a bratrů by byli méně empatičtí, laskaví, všímaví. Žebříček hodnot by měli úplně jiný. Přesto sami chtějí mít svůj život, svou rodinu a své partnery i děti musí naučit přijmout jinou tetu či bratra. Děkuji autorům – mamince Dáše a Kubovi, že nám popsali svůj svět. Všem sourozencům (malým i velkým) a hlavně jejich partnerům a dětem umožnili zase trochu víc pochopit, že jinakost bráchy/sestry (strejdy/tety) není error, ale prostě jiné nastavení psychiky. Příměr ke kočkám je skvělý. A že i tito divní lidé mnohdy mohou pozitivně překvapit něčím, čeho „normální” schopni nejsou. Ale je potřeba najít oběma stranám vyhovující komunikaci a pravidla hry. Matěji, držím palce.” – RNDr. Zuzana Krátká, imunoložka
Babičkám se líbí také
Jedním z přání autorů knihy Mami, kočky a autisty nepředěláš bylo, aby nezůstala jen knihou pro odborníky nebo dospělé čtenáře. Chtěli, aby se nad ní mohly potkat celé rodiny – a aby ilustrace a kočičí příběhy pomáhaly otevírat témata, o kterých se někdy těžko mluví.
A zdá se, že to opravdu funguje. Babička malé vnučky s PAS nám nejprve napsala, že je to první kniha, kterou holčička nezavřela a nechala ji v ní listovat a ukazovat kočičky.
Po druhém společném listování přišla další zpráva: „Všímala si, která kočička je smutná a jak která kouká.“
Právě tohle autoři při tvorbě knihy zamýšleli: aby děti mohly příběhy a emoce objevovat nejen prostřednictvím textu, ale také přes obrázky – svým tempem a svým způsobem. A někdy může být kočka docela dobrým prostředníkem mezi světem dítěte a světem dospělých. – Blanka Trojanová
Kniha pomáhá i v pěstounských rodinách
Také další reakce přišla od babičky. Tentokrát od ženy, která sama postupně rozpoznává své autistické rysy a zároveň má dlouholetou zkušenost s pěstounskou péčí. Knihu chce předat dál své dceři a vnoučatům. „Knihu Mami, kočky a autisty nepředěláš jsem konečně otevřela. Je úžasná. Děkuji. Je mi už 65 let, ale stále víc si uvědomuji, že jsem také na spektru. A mnohé se mi tím objasňuje.
Mám ráda a užívám si svou zkoumavou povahu a tvořivé koníčky, ale stále i ve svém věku narážím na nepochopení druhých. Jindy zase na nádhernou vstřícnost. Uvědomuji si také, jak podvědomě dělám věci, které mi pomáhají – voda, mikropohyby nebo dlouhé vycházky se psem v každém ročním období. A představte si, že legrační je můj objev, že každý to tak nemá.
Třeba když nadšeně líčím své prožitky. Rovnou si teď čtu i o shutdownu. To jsem celá já. Když ‚restartuji‘, tak teď tedy vím, co se mnou děje.
Mám doma i vnuka s Aspergerovým syndromem, který byl odmala v naší pěstounské péči a diagnostikován byl ve 12 letech. Pozoruji také různé rysy v různé míře u některých vnoučat. Knížku hned ukážu dceři, která učí v mateřské škole, a má jedno z dvojčat, z nichž jeden bude mít určitě Aspergerův syndrom.
Dcera je velmi zkoumavá a citlivá, k tomu ale velmi společenská, a její konsenzuální manžel některé projevy jejich chlapce nedokáže pochopit. Bohužel se s nepochopením setkává i ve školce, kde problémy řeší nálepkováním dětí.
Asi má každý člověk tendenci řešit svět nebo se v něm projevovat podle toho, jaký je sám. Kniha je nabitá informacemi, a přitom je čtivá a krásná. Člověk si uvědomí, proč některé věci dělá, a asi je schopen je přijmout a použít.“ – Ivana N.
Pomáhá i rodičům nemluvících autistů
Monika Davidová, maminka dospívajícího syna s PAS, nám napsala: „Po dlouhé době mě knížka poučila, pobavila, ale i rozplakala. Ta kombinace je úžasná. Knížka Mami, kočky a autisty nepředěláš je velmi přehledná, co se týká grafiky a ilustrací. Velmi přínosné jsou pro mě myšlenky a poznatky Jakuba, které jsou v knize výrazně označené. Ukazují mi pohled autisty, jenž své pocity nedokáže vždy vyjádřit. Náš syn je nemluvící a nedokáže nám slovy říct, co cítí a jak svět vnímá. Vyjadřuje se občas malováním obrazů. Několikrát jsem se při čtení přistihla, že se směju, ale také jsem několikrát začala brečet u toho, co všechno musí autisté prožívat. Uvědomila jsem si, kolikrát jsem to nedokázala pochopit – až Kuba a jeho maminka Dáša mi to ukázali. Velmi mě zaujala kapitola o přehrávání určitých scének z filmů a také poznatky z takzvané autistické krize – jak na ni reagovat. Mnohdy mi některé části knihy skutečně otevřely oči. Například to, jak náročné a stresující může být pro autisty vyžadování očního kontaktu. Knížka mě pobavila, poučila i rozplakala. Mimochodem, čtou ji i Jonášovy osobní asistentky a velmi je zaujala. Jsem za ni moc ráda. Knížka je krásně graficky udělaná, dobře se čte a také je praktická. Děkuji za krásnou knížku.” Výtvarnou tvorbu a příběh jejího syna můžete sledovat na FB Jonáš a jeho svět.
V knize se poznávají i dospělí neurodivergentní čtenáři
Na stánku na Karlínském dni pro duševní zdraví si knihu zakoupila MUDr. Eva Paseková, neuroložka a po jejím přečtení napsala do ATYP magazínu: „Úžasná a velmi laskavá knížka – ke kočkám i k autistům. Pohltila nás a pohladila, přečtená jedním dechem. Určitě se k ní budeme celá rodina v klidu vracet a vstřebávat jednotlivé kapitoly. Přeji si, aby se knížka dostala ke všem, kdo se s neurodivergencí potkávají ve svém okolí, škole nebo rodině. Velmi laskavě, vtipně a s citem člověka, který těmi zkušenostmi prochází sám, pomáhá bořit mýty a škatulkování, které většinou pocházejí od těch, kdo z vnějšku pozorují neurotypiky, nikoli od našeho vlastního prožívání našeho života od dětství. A opravdu mě pobavil příměr AuDHD jako soužití psa a kočky v těle. Nebo vlastně spíš v hlavě… a těmi Vánocemi to nekončí. :-)”
Křest se koná v Café AdAstra
První reakce čtenářů tak ukazují, že si ke knize nacházejí cestu velmi různí lidé – autisté, rodiče, prarodiče, sourozenci, pedagogové i odborníci. A často v ní každý objeví něco jiného. Právě tak měla kniha fungovat: ne jako návod na „správného“ autistu, ale jako možnost nahlédnout do různých podob neurodivergentního prožívání a lépe si navzájem porozumět.
Křest se koná 9. října 2026 v Café AdAstra s besedou za přítomnosti autorů, supervizorů a také s hudebním doprovodem. Kmotry knihy jsou Terezie Kovalová a Michal Roškaňuk. Více v eventu na FB.
📖 Knihu Mami, kočky a autisty nepředěláš vydal ATYP Press a zakoupit ji můžete na našem e-shopu.
168 stran • formát A4 • pevná vazba • celobarevný tisk • desítky originálních ilustrací • autorské infografiky • odborná supervize 9 odborníků • ATYP Press s.r.o. • ISBN 978-80-909192-4-2
grafika: ATYP Magazín a Canva / ilustrace: Kateřina Šturmová / fotografie: archiv osobností nebo ATYP magazín
