Autisté jsou rigidní, nemají empatii, nerozumí humoru, nesnáší změny, nedívají se do očí, nesnáší doteky, nemají kamarády, nemají vztahy. Jak by tedy mohli mít vůbec rodiny? Monika je vdaná sedm let, má tři děti a autismus jí byl diagnostikován teprve nedávno. Na 3. Autistické konferenci přednášela o své cestě k rodině. Toto téma zvolila proto, že zná mnoho lidí na spektru autismu, kteří moc nevěří tomu, že by mohli dosáhnout krásného partnerského vztahu a založit rodinu. Týká se to samozřejmě především lidí s vysoce funkčním autismem a Aspergerovým syndromem.
"Ani já jsem nebyla výjimkou, a byly roky, kdy jsem absolutně nedoufala, že bych mohla mít manžela a tři děti. Můj příběh je samozřejmě velmi individuální a každý tu svou cestu může mít odlišnou. Toto je tedy můj příběh," říká Monika, kterou jinak znáte taky jako youtůberku a pro ATYP magazín natočila několik videí o autismu a můžete je vidět na YT kanálu Ptejme se autistů.
Partnerské vztahy jsou oříšek pro každého
Partnerské vztahy bývají často složité i pro neurotypickou populaci. Jsou především o komunikaci, a protože autisté přistupují ke komunikaci trochu jinak, mohou mít cestu ke vztahům o něco delší a náročnější. Tato skutečnost by ale neměla být důvodem toho, že snahu o blízké vztahy vzdáte. Když zůstanete sami, můžete to mít jednodušší, ale i lidé na spektru potřebují vztahy stejně jako všichni ostatní. A dobrá zpráva je, že čím déle v nějakém vztahu budete, tím bude lepší i vaše schopnost komunikace s konkrétní osobou. Protože když máte někoho rádi a on má rád vás, je to ta nejlepší a nejpřirozenější motivace ke zlepšení komunikace i sama sebe.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
