Dospělí s ADHD jsou často chybně léčeni

MUDr. Hogenbuchová: Dospělí s ADHD jsou často chybně léčeni

Dá se z ADHD opravdu vyrůst? Zkratka ADHD se stala naprosto zneužívaným slovem. Často slyšíte, že ADHD má snad každé dítě, které se trochu víc vrtí nebo je zbrklé, či je více rozjívené. Zlé jazyky říkají, že je to alibi pro zlobivé nebo rozmazlené děti. O ADHD většina z nás neví, že až u 60 % přetrvávají symptomy i v dospělosti. O tom nám poví psychiatrička Zuzana Hogenbuchová, brněnská specialistka právě na dospělé klienty s ADHD.

Když se řekne "hyperaktivita s poruchou pozornosti", většina lidí si představí divoké či nesoustředěné dítě. Co když ale porucha přetrvává do dospělosti? Jak se pak projevuje?
Základní diagnostická kritéria se u dospělých nemění, pokud příznaky přetrvávají, jsou téměř identické, jen se většina dospělých  naučí některé příznaky korigovat, například neskákat tak často lidem do řeči, kontrolovat věci, aby je nezapomínali, dávat si upomínky, aby nechodili pozdě na schůzky. Mnoho dospělých ale kvůli nemoci dosahuje nižšího vzdělání, vybírá si zaměstnání, kde ho jeho nemoc nehendikepuje, takže často už v dospělosti nemoc neřeší, protože jí svůj život přizpůsobili.

Jak tedy vypadá typický dospělý ADHD pacient?
Typicky je pacient po 30. roce věku stále „neusazený“, mění zaměstnání a vztahy a nedosahuje socioekonomické úrovně, která odpovídá jeho předpokladům. Příčinou je neschopnost naslouchat a udržet koncentraci při rozhovoru, podrážděnost, odkládání úkolů (prokrastinace), snížená schopnost sebeorganizace a impulzivní a neracionální rozhodnutí. Řada postižených se v důsledku sociálních hendikepů cítí osaměle a stydí se za svoje selhání. Mají problémy se sebeprezentací a prosazením se, pociťují nižší tělesnou i duševní pohodu. Dospělí lidé s ADHD mají také vyšší riziko narušených vztahů rodiče-děti a jejich děti mají více psychopatologie při srovnání se „zdravými“ rodinami.

Jaké jsou typy ADHD a jak se projevují v dospělosti? Jsou zde rozdíly oproti výskytu mezi dětmi?
Diagnostická kritéria byla vytvořena pro děti. Pro dospělé jedince se používají v modifikované podobě. Vyskytují se tři subtypy ADHD podle převažujících příznaků: s převažující nepozorností, hyperaktivně impulzivní a kombinovaný typ. Do dospělosti přetrvává nejčastěji subtyp s převažující nepozorností. Příznaky s věkem většinou ustupují a mění se. Příznaky spojené s nepozorností ustupují méně často (40 %) než projevy hyperaktivity (70 %) a impulzivity (70 %).
Hyperaktivita se v dospělosti často projevuje jako pocit vnitřního neklidu a/nebo jako subjektivní potřeba neustále provádět nějakou činnost. Impulzivita může způsobit v dospívání a dospělém věku abuzus  návykových látek a nezodpovědné chování. Ve vztahu k druhým impulzivita podporuje podrážděnost a agresivitu.
Nepozornost se podobně jako v dětství projevuje roztržitostí, špatným nakládáním s časem a plánováním úkolů.

Mnoho laiků zastává názor, že kdyby se člověk jen trochu snažil, zvládne se soustředit lépe. Mozek pacienta s ADHD toho ale skutečně schopen není. Čím přesně je porucha způsobena? Jakým způsobem ADHD mozek funguje?
Jsou zde jednak neurobiologické podklady jako menší celkový objem mozku, což zahrnuje frontální laloky, nucleuscaudatus a mozeček, a také menší tloušťka nefrontálního kortexu a jiných mozkových oblastí. Dále funkční koreláty, což je narušená konektivita ve frontostriatálních, frontoparietálních, frontocerebelárních a parietookcipitálních okruzích a cingulu. Dále je to snížená aktivita v oblastech týkajících se exekutivních funkcí a pozornosti a zvýšená aktivita oblastí, které jsou deaktivovány při kognitivních úlohách. Zpožděna je maturace mozku. Dále jsou zde neurochemické faktory jako nerovnováha dopaminové neurotransmise  a nerovnováha noradrenalinové neutrotransmise. Zmínit musíme i genetické rizikové faktory. Neméně závažné jsou i klinické rizikové faktory a prostředí, zde vidíme souvislost s expozicí alkoholu, drog a nikotinu, hypertenzí, stresem v graviditě, předčasném porodu, nízké porodní váze, hypoxii, záchvatech, poranění mozku při porodu. Souvislost může být i s časnou psychickou deprivací, obezitou a diabetem.

Jak velký vliv má na vznik ADHD dědičnost?
Udává se 30–40 procent.

V kolika procentech přetrvává ADHD z dětského věku do dospělosti? Čísla uváděná v různých zdrojích se liší.
Podle recentní studie asi dvě třetiny pacientů s ADHD v dětství vykazují příznaky i v dospělosti. Odhady prevalence ADHD v dospělé populaci se pohybují mezi 1 až 8 procenty, podle studované populace, diagnostických kritérií a způsobu získávání dat. Mezinárodní studie WHO u 11 422 osob ve věku 18 – 44 let z 10 zemí světa s rozdílnou socioekonomickou úrovní nalezla průměrnou prevalenci 3,4 procenta. Vyšší prevalence byla v zemích s vyšším příjmem mezi muži, méně vzdělanými jedinci a obézními pacienty. V dětství je ADHD diagnostikována 3–5× častěji u chlapců než u dívek (incidence 3 : 1). V dospělosti se poměr vyrovnává. Pacienti trpící touto poruchou jsou často nesprávně diagnostikováni a léčeni pro úzkost, depresi, cyklothymii nebo poruchy osobnosti.
Řada pacientů se „ztrácí“ při přechodu z adolescence do dospělosti v důsledku nenávaznosti zdravotní péče mezi těmito obdobími. Časté komorbidní poruchy (úzkost, abúzus návykových látek, poruchy nálady) mohou ADHD maskovat a znesnadňují stanovení správné diagnózy.

Jak probíhá diagnostika dospělého člověka?
Formou klinického vyšetření  - rozhovor s pacientem. Osobně dávám pacientům k vyplnění domů mezinárodní diagnostický test DIVA, aby mohli údaje týkající se dětství konzultovat s rodinou. Podmínkou diagnózy je totiž přítomnost příznaků před 12 rokem. Test poté vyhodnotíme společně u další kontroly.

V jakém věku a z jakých důvodů zatím nediagnostikovaní dospělí přicházejí?
Pacienti přicházejí ve velkém věkovém rozpětí, cca 18-50 let. Nejčastějším důvodem je selhávání při studiu, v zaměstnání. Z toho důvodu jsou to většinou pacienti snažící se o vysokoškolské vzdělání nebo s už dosaženým vyšším vzděláním a tomu odpovídajícím zaměstnáním.
Dalším relativně častým důvodem je, že se diagnostikuje ADHD u jejich dítěte a nejsou schopni dodržovat režim nutný pro jeho léčbu. Jeden pacient vyhledal pomoc pro výrazně sníženou schopnost plnohodnotně fungovat jako rodič v rodině s vícero dětmi.

Mění se projevy ADHD s věkem? Samozřejmě, že každý člověk je jiný, dá se však obecně říci, že se liší chování třicetiletého a šedesátiletého jedince?
Obecně lze říct jenom tolik, že pacienti si v dospělosti k projevům poruchy vytvářejí kompenzační mechanizmy a rozdíly jsou už spíše interindividuální. Na jedné straně jsou to funkční postupy jako sport, volba akčního zaměstnání, vedení diáře a meditační techniky. Naopak dysfunkční je opakované odkládání nepříjemných úkolů.
Věkem můžou klesat nároky kladené na jedince, a tak i projevy ADHD. Fyziologicky klesá fyzická výkonnost a tím i příznaky hyperaktivity, takže rozdíly se týkají spíše přirozených změn spojených s věkem než nemoci samotné.

CHCETE SI ČÍST DALŠÍ ČLÁNKY O ADHD a autismu? V placené sekci jich najdete mnohem více. Roční předplatné je aktuálně s dárkem - limitovaná edice černé látkové tašky. Akce platí do 20. prosince 2020. Na vyžádání pošleme i darkový poukaz, pokud chcete roční předplatné ATYP magazínu věnovat jako vánoční dárek. Pod celým textem najdete dárkový voucher v menším formátu.

Paní doktorko, dochází časem ke zlepšení, či se jedinec pouze naučí své nedostatky kompenzovat?
K markantnímu zlepšení dochází zavedením adekvátní medikace. Bez ní se jedinec pouze naučí své nedostatky kompenzovat.

Jaké jsou tedy v České republice možnosti léčby? Jaké léky jsou předepisovány a jaký je postup při zavádění léčby?
Nejdůležitější krok před začátkem farmakoterapie ADHD dospělých je podrobná edukace. Na počátku mají být osvětleny důvody, proč jsou třeba léky. K tomu je třeba popsat příznaky, které jsou cílem léčby, jako nepozornost, roztržitost, neklid a impulzivita. Dále je třeba se domluvit, jak se budou měřit příznaky a sledovat zlepšování.
Nakonec je třeba zvolit způsob podávání léků, odpovídající individuálním léčebným cílům, osobním preferencím, předchozím a současným zkušenostem s psychotropními léky a komorbidním psychiatrickým poruchám.
Když zvolíme léky, poskytneme o nich pacientovi informace a probereme specifický postup, jak začít. Typicky začínáme relativně nízkou dávkou, pozorujeme počáteční klinické účinky, všímáme si vedlejších účinků a vytváříme plán na zvyšování léku na odpovídající dávku. Na začátku plánujeme časté kontroly, což umožní pacientovi dostatečně probírat pozitivní i negativní účinky, které pozoruje, a odpovědět na otázky a obavy. Způsob podávání léku dále upravujeme podle popisu pacienta, ale velmi se doporučuje získat informace o vlivu léků od blízkých lidí.
Léky účinné v terapii ADHD ovlivňují dopaminergní nebo noradrenergní neurotransmisi.
Buď přímým receptorovým agonistickým působením, nebo inhibicí zpětného vychytávání
monoaminů. Výjimku tvoří modafinil, u něhož je mechanizmus účinku neznámý.
Lékem první volby u dospělých pacientů je Atomoxetin (Strattera). Pokud léčba není účinná, nebo pacient lék špatně toleruje, druhou volbou je stimulant - metylfenidát (Ritalin nebo Concerta). Raději začínáme stimulanty k okamžitým uvolňováním (Ritalin), abychom umožnili pacientovi rozpoznat nástup a trvání účinku léku. Jakmile působí medikace, jak má, a je dosaženo optimální dávky, převedeme pacienta na déle působící přípravky (Concerta). Pokud má pacient závažné vedlejší účinky jako srdeční příznaky, tiky, kolísání nálady nebo těžkou nespavost, lék vysazujeme. V případě částečného efektu po dosažení maximálních dávek, je možné uvažovat o kombinaci obou léků. Souběžně se pacienti na naší klinice zapojují i do skupinové terapie, která má podpůrně edukativní charakter. Pokud pacient nechce nasadit farmakoterapii, doporučujeme kognitivně – behaviorální terapii k zlepšení adaptace pacienta na nemoc.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Facebook
Twitter
Pinterest
LinkedIn
WhatsApp
Email

8 komentářů

  1. Dovolím si nesúhlasiť s jedným bodom – že ADHD neprináša pozitíva. V knihe ADHD očami ADHD, p. Antala, torú som prekladal, je popísaných viacero prejavov ADHD, ktoré sú pozitívne. Začína sa to veľkou rýchlosťou myslenia, pretože mozog pracuje inak – ide o obrazové myslenie. Druhá je tvorivosť – a nielen v umeleckých smerorch, ale aj pri riešení problémov nachádzaníám nových postupov, možností… Je tu aj vysoká empatia, schopnosť vcítiť sa do kože iného, vysoká senzitívnosť, ktorá – hoci býva na škodu a označovaná za ufňukanosť – sa môže uplatniť napr. pri pomoci iným, pri vnímaní ich ťažkej situácie. P: Martin Antal prirovna ADHD k drakovi – niekedy chŕli oheň a ničí okolo seba, no umožní ADHDíkovi dostať sa do výšin, nedostupných iným, vidieť svet z novej perspektívy, zažiť neuveriteľné veci. Je tu nesmierna predstavivosť a fantázia – prirodzená súčasť obrazového myslenia. A napríklad spomalené osobné hodiny – detský vzhľad a správanie ako zdroj posmechu sa mení v mladistvosť a predpoklad dlhého života. Pri troche šťastia aj plodného.

  2. No nevím Pavle zda sám máte ADHD, ale já ano (s převažující poruchou pozornosti) a rozhodně to nepovažuji za nějaké pozitivum. Možná mám rychlejší myšlení, ale to znamená, že se mi toho po hlavě honí hodně a vůbec mi to v profesionálním životě nepomáhá a už vůbec není “obrazové”. Jinak bych chtěla ještě zmínit, že rozhodně nejsem víc kreativní než jiní a spíš jsem si celý život myslela, že to je naopak.

  3. ADHD pozitiva přinásí. V psychiatrii nelze šablonkovat, to není výroba a vyzkoušený recept, kde se jedná o rutinu. Každý člověk je originál, má svoji osobnost a má právo na drobné odlišnosti. Snad právě proto došlo k objevům , vynálezům, a díky fantazii posedlých mistrů máme nádherné obrazy, romány , nové slohy. Nebo je projevem ADHD panelové sídliště? Myslím že ne, panelové sídliště je projev rutiny , pohodlnosti a ” bezpečné ” opatrnosti, Myslím, že jedinci ADHD často tvořili dějiny a bez nich by možná nebylp ani Francouzské revoluce.

  4. Prosím mužů sehnat na vás kontakt? V Královéhradeckém kraji jsem nenašel žádné ho schopné ho. Doktora či lékařku. Díky. Pavel

  5. Ahoj, tento dotaz je spíš směřován k odborníkům: jak častá bývá kombinace AS a ADD(ADHD)?

  6. Bingo vážený, jsem adhďák jak vyšitý od děcka, do svých dněních 32 let. Paneeejoo vy jste to pěkně trefil, prakticky vše co jste popsal na sobě pozoruji. Ta empatie je masakr, pamatuji si snad první myšlenku s dětství jak jsme byli na pouti a tam v houpací kleci byla postižená osoba a vůbec se neuměla houpat, už tehdy jsem ucítil tu bolest.. a dneska ještě horší ale vůbec mi to nevadí, alespoň se cítím jako člověk, nepříjde mi nic divného na tom že nedovedu nechat kámoše chcípnout hladem, ovšem třeba jak jsem se vcítil do dobových záběrů z 2.sv. tak jsem málem omdlel.. jsem snad tehdy procítil tu hrůzu toho dotyčného v peci, napůl shořelého v pozici jak se z ní snaží dostat.. nebo když jsem viděl autentické záběry lobotomie.. a vše ostatní.. Když člověk skutečně projeví bolest, tak to bolí mě možná ještě víc.. Ano rychlost myšlení, proto raději píšu než mluvím. Tvorivost, tu jsem v sobě nedávno probudil, ano ano obrazové myšlení.. Já se to už nějaký pátek snažím nějak pochopit, a mám něco podobného fotografické paměti, né tak vymykané a dokonalé… ale já si třeba na různé věci vzpomínám přes předměty.. př. nemohl jsem si vzpomenout na jméno své doktorky u které jsem dlouho nebyl.. tak jsem se donutil si vzpomenout na ty papíry kde bylo její jméno šup a už jsem to měl..Doslova jsem téměř jak fotku uviděl ten záběr papírů s jejím jménem.. Dále mám IQ celkem dost vysoké, a údajně vynikající logiku.. Přesně tak co slovo to pravda vážený, zrovna právě teď překračuji svůj milník a veškerý svůj “talent” využívám k pomoci druhým nechci žádné peníze nezajímá mě stupidní zábava, můj úkol a to co mě naplňuje a hlavně mi jde, je pomoc druhým. Skutečně to o mě říká úplně každý že dovedu naslouchat a rádi se semnou baví různě psychicky nemocní lidé, jelikož jim prý rozumím a ono ve skutečnosti to tak opravdu je. Už několika chudákům jsem pouze textem zabránil v sebevraždě. Já navíc tuto “odchylku” živil a podporoval.. měl jsem ale obrovské problémy a to všude, rostl ze mě extrémně nebezpečný zločinec..

  7. Valte k psychiatrovi pro medikaci. Tohle nejsou antipsychotika, dají vám stimulanty. Uvidíte co to svámi udělá.. Vím přesně o čem píšete a jak se cítíte, já na tom byl podstatně hůř, začal jsem hulit trávu, a nonstop jsem spal, pak se rozjely nepříjemné nemoci, deprese úzkosti, fóbie, objevil jsem perník, a věděl že toho už se nezbavím. Bylo to jak vysvobození. A taky je. Ovšem je extrémě těžké užívat nízké dávky.. proto říkám jděte za psychiatrem, předepíše vám ritalin či něco podobného, já za ním jdu až teď jelikož hodlám přejít z perníku na něco přijatelnějšího a snazšího, slabšího..Klíčové je ale taky změnit životosprávu.

Komentáře jsou uzavřené.

Přihlášení