V padesáti už vím, že jsem autista, a ne špatný člověk

V padesáti už vím, že jsem autista, a ne špatný člověk

To, že internetovou encyklopedii Wikipedie vytváří mnoho lidí na spektru autismu, se ví. Jen nevíte, kteří to jsou. Vystupují pod přezdívkami. Jsou považováni za výborné editory a vynikající administrátory. Rozhodně je jich mezi wikipedisty vyšší procento, než je celosvětová prevalance 2,7 procenta. Českých wikipedistů je okolo dvou stovek. Padesátiletý Mirek je jedním z nich. To, že je na spektru, ví oficiálně asi tři roky. Na Wikipedii ho najdete pod Mirek256.

„Zaujal mě v ATYP magazínu článek o tom, jak škola nenaplňuje potenciál předmětů. Mě se vždy snažili naučit to, co mi nejde, a ne rozvíjet to, co mi jde,“ napsal nám do redakce Mirek, a tak jsme se rozhodli zeptat se na jeho život, práci, Wikipedii, vztahy.

Mirku, na co se tedy u vás zaměřili rodiče a učitelé, když ne na to, co jste uměl a bavilo vás?

Bavily mě mapy. Jenže mě poslali studovat jediné, nač jsem měl dle posudku podprůměrnou inteligenci. Vystudoval jsem na střední škole geodézii, ale to byl omyl, nikdy jsem v tomto oboru nepracoval. To tehdy ani nezapříčinili rodiče, ti jen uposlechli doporučení odborníků. Protože špatně slyším, musel jsem dělat inteligenční test a výsledek byl ten, že mě i přes ten test tehdy poslali na školu, která mi nejméně šla. To, co mi šlo, úplně opominuli, protože jsem kvůli vadě sluchu špatně mluvil, od 10 let jsem měl sluchadlo. Proto se ztratil ten jazykový cit…

A ztratil se opravdu? Nebo je pouze umlčený? Podle vašeho testu, který jste poskytl k nahlédnutí redakci ATYPu, byste mohl psát články, knihy, možná editovat. Proto jste se dostal k psaní na Wikipedii?

Jazykový cit se neztratil. Jen ho asi podle učitelů a odborníků tehdy nemohl mít někdo, kdo huhňá.

V padesáti už vím, že jsem autista, a ne špatný člověk 1

Můžete popsat proces psaní textu pro internetovou encyklopedii? Je nějaká registrace a návod, jak psát text? Kolik pramenů pro text musíte nastudovat? Kontroluje někdo, zda text je dobrý, zda jsou tam pravdivé informace?

Na Wikipedii může psát každý. Je ale lepší být registrovaný. Nejlepší a dobré články musí projít recenzí od ostatních wikipedistů a musí být zdrojované věrohodnými zdroji.

Toto je nominace na můj nejlepší článek, Lužické hory

Jaké texty na Wikipedii píšete?

Píšu o vlastivědě, geografii a astronomii. Psaní na Wikipedii je dobrovolnický projekt, není to tedy placené. Každý tam píše o tom, co ho baví. Mě vždy zajímalo okolí, ve kterém žiji, a Lužické hory jsou můj domov.

Myslíte si, že Wiki přitahuje lidi na spektru autismu?

To ano, je jich tam více, ale neříkají to o sobě veřejně. Je to tak asi proto, že určité typy aspíků všeobecně baví encyklopedie.

Co když wikipedista udělá chybu?

Když je to skandální chyba, jako se to stalo nedávno, tak dotyčný je na tři měsíce zablokovaný. O jeho ostudě psaly Lidovky.

A jak to, že to wikipedisté při kontrole pustili?

On už byl ověřený uživatel, kterého nikdo nekontroluje.

Wikipedii může upravovat každý? Vidí někdo, že došlo k úpravě, kterou neudělal wikipedista?

To je vidět v historii článku, a když jej budete mít ve sledovaných, přijde i upozornění. Upravovat může každý, a tak se může stát také chyba, ale neděje se to nějak přehnaně. Úpravy se na webu objevují okamžitě a správci nevhodné editace vyhledávají a odstraňují až zpětně. Všechny změny zůstávají pro návštěvníka Wikipedie v historii editací k náhledu. Takže je možné zpětně vyhledat veškeré úpravy i toho, kdo to editoval (anonymové pod přezdívkami) i datum a čas úpravy. Párkrát se u významných českých politiků muselo přistoupit k uzavření úprav.

Mirku, kdy jste se vlastně dozvěděl diagnózu?

Já jsem nad tím nějak nepřemýšlel, ale když jsem si přečetl o Aspergerově syndromu (třeba i na Wikipedi, bylo to, jako by tam psali o mně). Myslel jsem si, že mě vyhodí z práce, a když jsem se dozvěděl o AS, tak jsem se objednal do NAUTISu ke Kateřině Thorové. V práci mě zatím nechávají a doufám, že jim to nějak i vydrží.

Takže vám diagnostika, při níž se potvrdilo, že máte AS, pomohla k tomu, že vás nevyhodili?

Aspoň mě nějak berou. Mám invalidní důchod 1. stupně na sluch v kombinaci s aspergerem. Pracuji jako technik v podniku, co má asi dvacet zaměstnanců.

A můžete víc popsat, co nechápali v práci a chtěli vás vyhodit? A po diagnostice už ne.

Já jsem si myslel, že mě chtějí vyhodit. Byla tam nepřátelská atmosféra.

A už je líp?

Když jim každý měsíc děláte poměrně důležitou věc, co ve firmě nikdo neumí, nic jiného jim nezbývá. Ale jsem jejich tak pátá volba. Kdyby (ale to už nedělají) našli někoho jiného, tak tam nejsem.

A vy sám chcete z práce odejít?

Já bych i odešel, ale ve svých letech vím, že je to všude stejné.

Odborníci říkají, že diagnostika dospělého je těžká. Dospělý už má sociální masky, naučené sociální dovednosti. Můžete popsat pro čtenáře, jak probíhala vaše diagnostika?

Rodinu jsem do toho netahal. Napoprvé tam byl kamarád. Napodruhé jsem byl s PhDr. Thorovou asi hodinu a půl, nějak jsem jí vyprávěl o svém životě, ale jak mám popsat rozhovor, co trval hodinu a půl, nevím. Já něco zvládám dobře, něco hůře, něco vůbec, a to vůbec jsou ženy. Nechápal jsem, proč by se mnou, který je jasně horší než ostatní, měla něco mít.

Horší než ostatní? To si o sobě myslíte i po diagnostice?

Diagnostikou se mi ulevilo asi jako všem. Celý život jsem si myslel, že jsem špatný člověk. K autismu mě přivedl vlastně na netu jeden wikipedista, který je sám na spektru. Vděčím mu za to, že vím, kdo jsem, a že tedy nejsem špatný člověk, jak jsem si o sobě myslel. Přehodnotil jsem minulost a rozumím tomu, proč jsem měl potíže. A teď sám sobě víc rozumím.

V padesáti už vím, že jsem autista, a ne špatný člověk 2

Kdy jste se zapojil do facebookové skupiny lidí na spektru autismu?

Na sociálních sítích se kontaktuji s aspíky víc jak rok, ale osobně se s nikým ze spektra nestýkám a neuvažuji o tom, že bych zašel na jejich srazy.

Ví rodiče a blízcí příbuzní, že jste autista?

To nevědí, neřekl jsem jim to.

Proč?

Když to nevěděli padesát let, nemusí to vědět ani teď.

Vzpomenete si na základní a střední školu? Co jste tam zažíval v kolektivu a s učiteli?

Byl jsem hodné dítě, které když někde necháte, tak jej tam taky najdete. Rodiče byli naposled na rodičáku v sedmé třídě, protože se vždy dozvěděli, dobře se učí, nezlobí, ale až tak dobře jsem se neučil. Ze třiceti dětí tak desáté místo. Skrytý v šedi.

Měl jste kamarády?

Kamarády jsem neměl.

Sociálním situacím jste rozuměl? Od učitelů nebo mezi dětmi?

Nerozuměl.

Vzpomenete si na nějaké příklady, kdy jste nerozuměl?

Když mě holka třeba pozvala na švestky, klidně jsem jí odpověděl, že máme dost švestek, které budu muset očesat. Její odpověď byla: ty seš úplně blbej.

Rodiče vám byli schopni zpětně vysvětlit sociální situaci? Dnes to dělá ve škole asistent pedagoga. Tedy měl by dělat, když chápe podstatu autismu.

Jak říkám, já nezlobil. Asistent tehdy nebyl. Ale co si pamatuji, učitelka češtiny vyzkoušela všechny z básničky, mě vynechala, protože nechtěla, aby se ostatní smáli. Ale zkoušení před ostatníma mi nedělalo potíže.

Tak to byla chápavá učitelka. Dnes by to bylo v IVP. Psal jste, že vám to nejde ve vztazích se ženou. Co přesně tím myslíte?

Trpěl jsem pocitem méněcennosti, věděl jsem, co mi nejde, a vůbec jsem nechápal, proč by zrovna měla chodit se mnou, když jsem špatný a divný, a když si něco začala, myslel jsem, že si ze mě chce udělat legraci – a z toho bylo velice nevhodné chováni vůči ní. Inu, nebyl nikdo, kdo by mě v tom pomohl, kdo by mě srovnal… a mám to v sobě dodnes.

V padesáti už vím, že jsem autista, a ne špatný člověk 3Žádná to nezvládla překonat ten váš pocit, že si z vás dělá legraci?

Jedna to zvládla, ale já s ní od 18 let nemluvil, byla to sousedka. Mezi dejme tomu jejími 12 a 18 lety jsme se spolu hodně bavili, ale od roku 1987 jsem ji neviděl. Trochu jsem to tehdy skončil já.

Co děláte rád o víkendech?

Jezdím na kole, chodím do lesa, fotím, píšu… a nějak nejraději nic. Občas jdu na pivo do hospody vzdálené od domu, kde bydlím, asi tři kilometry.

Žijete sám?

Žiji v domě, co má šest místností, a s rodiči.

Vy sám byste chtěl něco čtenářům sdělit?

Aby si nechali pomoci, a dělali to, co je baví.

__________________

Rozhovor vedla Dagmar Edith Holá / foto archiv Miroslava

Zde je seznam nejlepších článků Mirka256, které napsal. 

(Vzhledem k velké stigmatizaci lidí na autistickém spektru, neuvádíme příjmení u těch, kteří si přejí zůstat v anonymitě.)

Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro autory, korektorku a grafičku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme.

Učitelé mě kvůli mé upřímnosti neměli rádi 1

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení