U zlomené nohy vidíme potřebu zotavení, u zlomené duše ne 3

U zlomené nohy chápeme potřebu zotavení, u zlomené duše ne

Počet lidí s psychickými problémy se zvyšuje. Deprese se v České republice objevují u 7 % obyvatel, úzkostné poruchy u 16 % a nespavostí trpí každý čtvrtý. Jaké jsou fáze procesu zotavení u lidí s nemocnou psychikou? Jedná se o novou koncepci v pohledu léčby a rehabilitace duševních onemocnění. Vychází z poznatku, že více jak polovina duševně nemocných lidí projde úspěšně procesem zotavení, i když například o tomto přístupu nic neví a k jejich zotavení dojde samovolně jejich vůlí pracovat na zlepšení svého zdravotního stavu, na poznání sebe sama, spouštěčů, ale i zlepšení životního stylu a duševní péče o sebe.

Definic zotavení je celá řada. Jednou z nejsrozumitelnějších je přirovnání ke komplikované zlomenině nohy. Když si člověk zlomí nohu, stane se po dobu rekonvalescence částečně invalidním. Jeho zotavení proběhne v době, kdy noha plně sroste a on může znovu chodit. Sice už většinou nemůže výkonnostně sportovat a nesmí nohu přetěžovat, aby se znovu nezlomila, ale zotavení mu umožňuje zase žít i přes jistá omezení plnohodnotný život.

U fyzických onemocnění to chápeme. Je nám jasné, že dotyčný potřebuje rekonvalescenci mnohdy několik týdnů až měsíců. Duševní onemocnění není vidět. Lidé, kteří se cítí psychicky vyčerpaní, mají deprese, úzkosti, únavový syndrom, mluví o tom, že se setkávají s nepochopením. Jejich léčba spočívající také často v nutnosti týdny i měsíce v rekonvalescenci doma (někdy i v nemocnici) s docházením k odborníkům, na terapie je okolím hodnocena jako „flákání se, lenost, schválnost apod.“

V procesu zotavení je nutná podpora člověka s psychickým onemocněním

V prostředí psychiatrické péče se používá například definice Williama Anthonyho, ředitele pro psychiatrickou rehabilitaci Bostonské univerzity. Podle něho je „zotavení hluboce osobní, jedinečný proces změny vlastních postojů, hodnot, pocitů, cílů, svého umu či svých rolí. Je to způsob, jak vést život, který člověka uspokojuje, dodává mu naději a činí jej potřebným pro druhé, i s omezením způsobeným nemocí. Součástí zotavování je i vytvoření nového významu a smyslu svého života, jakmile se člověk vymaní z katastrofálních následků duševní choroby“. To je velmi daleko od názoru, že dotyčný je líný a měl by makat namísto poflakování se doma a na terapiích.

V procesu zotavení se vychází z předností člověka, kdy se nezaměřujeme na jeho slabé stránky, jako jsou jeho problémy, příznaky nemoci a léčba, ale zaměřujeme se a posilujeme jeho zdravé a silné stránky jeho osobnosti. Jde o to posílit člověka v jeho samostatnosti, sebepoznání, umění se rozhodovat, plnění jeho snů a přání, návratu do školy či zaměstnání, hledání partnerského svazku. Je dokázané, že se šance na zotavení zvyšují, když se klienti zaměřují na své přednosti, naděje a plány.

Čtyři fáze procesu zotavení

Z pohledu nemoci rozlišujeme čtyři fáze zotavení, které nám ukazují, kde se právě nacházíme z hlediska úzdravy.

  1. fáze je „ochromení nemocí“. Jedná se o dobu, kdy jsme omezeni v každodenním fungování a jsme plně zaměstnáni všemi negativními příznaky psychického onemocnění. Klient je zmatený, neschopný činu, převládá beznaděj a zoufalství, pocit bezmocnosti a odloučení.
  2. fáze je „zápas s nemocí“. Je to rozhodnutí s onemocněním něco začít dělat a vydat se na první krůčky cesty zotavení. Je to také doba, kdy si klademe otázku, jak obnovit sebedůvěru a jak se s nemocí a jejími symptomy aktivně vypořádat.
  3. fáze je „život s nemocí“. V této fázi se nacházíme, když už plně fungujeme v každodenním životě a zvládáme společenské role a úkoly i přes potíže spojené se zdravotními omezeními způsobenými nemocí. Roste sebedůvěra a postupně se zbavujeme strachu z nemoci, seznamujeme se se svými silnými i slabými stránkami.
  4. poslední fáze je „život překonávající nemoc“. Toto už je fáze zotavení, kdy už díky sobě samým a pomoci okolí žijeme normální život a nemoc je většinou až na braní léků a docházení na psychoterapii plně upozaděná a v ničem nás neomezuje. Upevňujeme vztahy s blízkými osobami, naplňujeme své touhy a rozvíjíme svá nadání a možnosti v různých oblastech života.

Důležitá zmínka je, že v rámci zotavování můžeme jednotlivé fáze přeskakovat směrem dopředu, ale bohužel se i vlivem znovu propuknutí nemoci někdy vracíme v zotavování zpět.

U zlomené nohy vidíme potřebu zotavení, u zlomené duše ne 1

Fáze zotavení klienta sociálních služeb

Ze sociálního hlediska se také můžeme setkat s konceptem zotavení z pohledu pomáhajících profesí. Jedná se o pět bodů „Stádia změny“:

  • „Zaseknutí“. V ní se klient nachází v době, kdy odmítá jakoukoliv pomoc okolí i rodiny a není motivovaný ke spolupráci.
  • „Přijmutí pomoci“, kdy klient buď sám nebo s pomocí bližních vyhledá pomoc odborníků a začíná pracovat na svém zdravotním stavu, případně sociální situaci.
  • „Věření si“. V této fázi klient začíná zjišťovat, že změna v jeho životě je možná a získává vlivem pozitivních událostí v jeho životě více sebedůvěry.
  • Předposlední bod je stádiem „učení“. Jedná se o období, kdy klient se svými pracovníky získává informace a dovednosti k budoucímu řízení svého života.
  • Posledním bodem je „sebeřízení – tzv. self-management“. Je to doba v životě klienta, kdy se o sebe zvládne starat sám bez pomoci sociálních pracovníků a zvládá všechny úkony spojené s normálním fungováním v běžném životě. Na závěr je třeba říct, že klienti bývají mnohdy institucionalizováni a stráví napojeni na různé sociální služby velkou část svého života, přitom je potřeba klienty co nejvíce osamostatnit.

 

Hvězda zotavení mapuje jeho stádia

Recovery star – hvězda zotavení je model, který nám pomáhá lépe zmapovat a mít přehled, v jakém stádiu zotavení se klient nachází. Popisuje deset oblastí života a jak si v nich klient vede, hodnotí se na škále jedna až deset, kdy se jednotlivé body spojí přímkou. Hodnocení provádíme ve stejných intervalech 2 až 4 týdnů dle potřeby.

Řízení duševního zdraví – jak zacházet se symptomy a žít spokojený a smysluplný život.

Péče o sebe – jak se stará o sebe, fyzické zdraví, hygienu, prezentuje sebe (oblékání), zachází se stresem a jak se udržuje v pohodě.

Dovednosti běžného života – praktické činnosti (nakupování, vaření, uklízení, zacházení s penězi).

Sociální sítě – v jakém je vztahu a interakci s ostatními lidmi.

Práce – má placenou práci nebo činnosti podobné práci.

Vztahy – důležité vztahy a blízkost s ostatními, posuzuje se jeden vybraný vztah.

Závislostní chování – jak si je vědom závislostního chování.

Zodpovědnosti – placení nájmu, vycházení se sousedy, spolubydlícími, ochranná léčba, tresty nařízené soudem.

Identita a sebevědomí – jak se cítí, co má rád/nerad, akceptace, jak sám sebe hodnotí.

Důvěra a naděje – kolik má důvěry k ostatním a naděje do budoucna.

U zlomené nohy vidíme potřebu zotavení, u zlomené duše ne

Nové programy péče o duševně nemocné, například chráněné bydlení, chráněné zaměstnávání, chráněné vzdělávání, ukázaly, že je možné velice dobře začlenit lidi i se závažným duševním onemocněním do společnosti a že mohou zvládat obvyklé společenské role. Tímto pozbyla na věrohodnosti myšlenka, že se lidé s těžkým duševním onemocněním nemůžou zotavit a že musí být umístění v ústavech pro duševně nemocné.

Pokud si duševně nemocný člověk umí sebe sama představit v práci nebo ve škole, tak dle statistik se více jak polovina lidí, která si hledá práci, do roka si dokáže najít a udržet zaměstnání. Zjistilo se také, že pokud člověka práce nenaplňuje, tak z práce většinou časem odejde, ale naopak pokud ho práce baví, je schopen si ji udržet dlouhodobě. Například většina schizofrenních klientů musí v průměru vyzkoušet tři zaměstnání, než si najdou práci, která je naplňuje a vyhovuje jim. Je třeba také myslet na to, že v první řadě by měla být práce pro duševně nemocného člověka jistý druh duševní a fyzické rehabilitace a až na druhém místě by měl být finanční profit. Díky velké podpoře organizací zabývající se podporovaným zaměstnáváním se dá zaměstnání sehnat s dopomocí sociálních pracovníků a pracovnic.

Zotavení u psychického onemocnění je mnohdy celoživotní abstinence od „neviditelných“ spouštěčů

Proces zotavování je laicky řečeno podobný tomu, co se říká u lidí se závislostí: Po léčbě nejsou vyléčení, ale celoživotně abstinující. Proces zotavování u duševního onemocnění rovněž není jednorázová záležitost, ale jedná se o celoživotní snahu, kdy můžou přijít špatné i dobré okamžiky a může se i stát, že vlivem relapsu dojde k vrácení a opakování některých fází onemocnění. Na cestě zotavování je velice důležitá odvaha a pozitivní přístup k životu, protože „odvážnému štěstí přeje“. Zotavování znamená trvalou cestu sebeuzdravování a přerodu. Dále také znamená žít a vstupovat i do jiných rolí, než jen příjemce sociálních služeb a pacienta. A opět můžeme připomenout, že se abstinuje od „věcí“, které nejsou viditelné. Jsou neviditelné a přivedly člověka k duševnímu onemocnění.

Co pomáhá v zotavení u duševního onemocnění

Podporující a respektující lidé, vztahy v rodině, humor, motivace, možnost někomu pomáhat, víra, prostředí, práce, rozhodování o své léčbě a životě, důchod, důvěra, pes/kočka nebo jiný mazlíček, zpěv, tanec, komunikace, říct si o pomoc, sdílení svého příběhu, ruční práce, příroda, přeměna „špatného v dobré“, braní věcí tak jak jsou, naděje, četba, kamarádi, odpovědnost za blízké (děti/rodina), změna smyslu života. U sebe sama se dotyčný musí naučit respektovat své tělesné i psychické potřeby. Často zejména submisivní lidé končí s psychickými problémy, proto se musí naučit neustupovat druhým a vyjadřovat, co potřebují a jak se cítí. Nesetrvávat ve stresové/zátěžové situaci, která člověka dovedla k psychickým potížím, a také si hlídat na kolik pomáhám druhým namísto sobě, jestli je energie vyvážená.

U zlomené nohy vidíme potřebu zotavení, u zlomené duše ne 2

Cestou k zotavení je nutná také dlouhodobá pravidelná psychoterapie, někdy i denní stacionář se skupinovou terapií (většinou tříměsíční, u závažnějších psychických onemocnění i půlroční) nebo pobytový. Ve skupinách pomáhá sdílení se spolupacienty/spoluklienty, atmosféra bezpečí a důvěry a společná motivace ke zlepšení stavu. Mnoho pacientů s duševními problémy musí brát psychiatrické léky. Někteří dočasně, než se zlepší jejich stav, a jiní celoživotně. Jsou období, kdy se může dávka snížit, naopak jsou životní fáze, kdy načas pacient musí dávku zvýšit, nebo zcela změnit na jiné léky. Doporučujeme raději vše konzultovat s psychiatrem. I přes školení nemusí být praktický lékař tak znalý. V ČR se více předepisují anxiolytika a hypnotika než antidepresiva. Mezi těmito léky jsou ale zásadní rozdíly. Anxiolytika, léky na úzkost, a hypnotika, tedy léky proti nespavosti, působí velmi rychle a intenzivně. Nesmí se ale brát dlouhou dobu, protože problematika závislosti je vysoká. Antidepresiva jsou naopak léky vhodné na dlouhodobé užívání, ale efekt u nich nastupuje většinou až po několika týdnech. Češi jsou podle průzkumů, ale pořád více polykači prášků a na terapii dochází pouhá čtyři procenta.

Co nepomáhá v zotavení

Alkohol, drogy, léky – vedlejší účinky, nedostatek financí, přespříliš spoléhat se na druhé, stres, šikana okolí, kontrolující přístup, ponižování, přístup ošetřujícího personálu, zlehčování fyzických potíží, stigma nemoci, sebelítost, uzavření do sebe, přepínání. Setrvávání v zátěžové situaci, která člověka dovedla k psychickým potížím, přemíra pomáhání druhým namísto sobě, nerespektování svých potřeb těla i duše, ustupování druhým a nevyjadřování, co potřebuji a jak se cítím.

V čem si musí v zotavení člověk pomoci sám

Přijetí nemoci, smíření s nemocí, změna myšlení, rozhodnutí, víra v zotavení, trpělivost, být aktivní, uživit se – soběstačnost, být pozitivní, odvaha zkoušet nové věci, hledání pomoci, přežít i přes značné útrapy, nevzdávat to.

„Zotavování je předností každého člověka bez rozdílu.“

Pokud Vás tato tematika zajímá, můžete navštívit web Zotaveni.cz a mezinárodní konferenci Recovery2020 11. a 12. února v Plzni. Záštitu nad konferencí převzali primátor města Plzně Mgr. Martin Baxa a přednosta Psychiatrické kliniky FN Plzeň Doc. MUDr. Jan Vevera PhD. Program konference zde.

___________

text Ing. Václav Rolenec / editace Dagmar Edith Holá / foto Pixabay.com / grafika Hvězdy zotavení a její překlad ze zahr. materiálu Ing. Václav Rolenec, ostatní grafika ATYP magazín

VIZITKA:
Ing. Václav Rolenec – 34 let, žije s manželkou v Brně. Vystudoval Mendlovu Universitu obor chemie a technologie potravin. Od roku 2009 se léčí s paranoidní schizofrenií. Ve svém volném čase, pokud nějaký má, se věnuje turistice, vojenské historii 20. století a airsoftu. Je spoluautorem publikace Zapojení peer konzultantů do komunitní a lůžkové péče o duševní zdraví. Rozhovor s ním v ATYP magazínu byl publikován zde.

Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro autory, korektorku a grafičku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme.Manželé Chuecos: Autisté pomáhají nám, ne my jim 9

 

 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení