duševní onemocnění

Tvé jméno Edna je skutečné, nebo je to jen přezdívka?

Ne, je to přezdívka.

A chceš prozradit, jaké máš vlastní jméno?

Křestní můžu. Petra.

Jak jsi přišla k téhle přezdívce?

Asi v patnácti jsem se tak pojmenovala.

Z rozhovorů jsem pochopila, že jsi byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici Bohnice 2015-16. Pamatuješ si deprese a úzkosti už v dětství? Nebo přišly až v dospělosti?

Už v dětství. Ve dvanácti mi poprvé nasadili antidepresiva s tím, že jsem se jim zdála taková depkoidní. Měla jsem hlavně neurologické problémy, ale byla jsem taky jako taková ta “emo mládež”, bylo to hodně složité. Dokonce jsem si asi ve třinácti diagnostikovala sociální fobii, protože jsem nerada chodila mezi lidi. Ale neměla jsem ji, nicméně lehce depresivní jsem už byla.

A myslíš si, že kdybys neměla neurologické problémy, že bys vůbec k psychiatrovi dorazila, nebo ne?

To je otázka, je možné, že ano, protože jak říkám, diagnostikovala jsem si sociální fobii, takže bych se tam asi nějakým způsobem dopracovala.

A v té době jsi byla v šesté nebo sedmé třídě?

Tak nějak.

Souvisela sociální fobie a deprese s něčím okolo tebe?

My to máme v rodině. Takže babička, strýc a částečně i matka jsou úzkostnější. Taky jsem nebyla úplně spokojený teenager, ve škole a podobně.

S čím jsi nebyla spokojená?

Já jsem byla trochu takový ten “loser”, co nezapadá. Takový ten introvert, co si něco píše, čte a tak. Když mi bylo těch dvanáct třináct, tak jsem tím trpěla.

Měla jsi dobré známky? Když někdo hodně čte, tak mu ta škola většinou jde.

Neměla jsem s tím nějaké zvláštní problémy, ale ani jsem nebyla premiantka. Asi lepší průměr.

Vzpomeneš si, jaké knížky jsi v těch dvanácti četla?

Nevím jestli ve dvanácti, ale třeba Dostojevského. (smích)