Article

Sedm představ Michala Roškaňuka o podařených Vánocích a Silvestru

Mají autisté rádi Vánoce? Na tuto otázku bych měl za všechny lidi na spektru odpovědět, ale nemohu. Mohu odpovědět jen za jednoho muže s Aspergerovým syndromem. Odpověď nezní „nesnáším vánoce“, protože já je mám docela rád, ale mám rád ty svoje, ne ty vaše. Na otázku se nemá odpovídat otázkou, ale v tomto případě to udělám s radostí vpravdě vánoční. Vánoce jsou totiž – jak se každoročně dozvídám – svátky klidu a míru, tak já se klidně a mírně ptám:

1. Nákupní hysterie

Ne dosti na tom, že nás obchody manipulují už od září a zkoušejí zavést druhé Vánoce! Opravdu si nemůžete pomoci a musíte jít nakupovat ty strouhanky, sprchové gely, holení a plyšáky v druhé polovině prosince, kdy jsou všichni agresivní a mají pocit, že jim zrovna v čase klidu a míru někdo pod nosem bere to, co nutně sháněli? Anebo naopak: nemohly by obchody místo dětských koutků zakládat Koutky Obyčejných Nákupů, které budou santa-free a nebude tam nic ve slevě? A prosím: ať tam nehraje žádná hudba.

2. Cukroví

Mám rád sladké a miluji cukroví, ale není nutné ho péct závratné množství (svátky klidu!), protože to udělají ostatní. Všichni pečou jako šílenci a potom si stěžují, že „to nikdo nejí“. Ale pak přicházím já na povánoční návštěvu a ulehčím jim od nechtěného cukroví. Tato oběť mě stojí jen kila navíc, kterých se pak musím zbavit, ale rád to pro ostatní udělám. Jako nomád druid putuji po cukrových horách a snímám ze všech břímě, vědom si toho, že lidé nepřestanou péct nikdy.

grafika Kateřina Šturmová

3. Dárky

Někdy se mi přihodí, že objevím něco, co udělá druhému radost. Měl bych to schovat na Vánoce, kdy budu zoufale přemýšlet, co komu dát, aby ten druhý byl aspoň spokojený a aby to hodnotou přibližně odpovídalo tomu, co dá on mě? Navíc se děsím toho, co dostanu, protože říct na dárek „to je pěkná blbost“ se opravdu nehodí a budu tak donucen se přetvařovat? Moc rád dávám dárky, ale ne když mi to přikáže supermarket a banka mi k tomu nabídne půjčku „Přece chcete, aby vaši blízcí měli hezké Vánoce!“. Domorodé kmeny kdesi v Amazonii si předávají stále ty samé náhrdelníky z ulit už mnoho desítek let. Následně oslavují, že na sebe pomysleli; nic se nekupuje a nikdo nemůže být zklamaný. Tito lidé si užívají čistou radost rituálu dávání. A víte, že dřív si lidé dávali jen to, co sami vyrobili nebo aspoň dozdobili? Zkuste to někdy…

4. Vánoční úklid

Ten jsem nikdy pořádně nepochopil. Copak vy uklízíte jen o Vánocích? A pokud ne, tak to jindy vezmete jen tak naoko, aby vás nepomluvili sousedi a až o Vánocích uklidíte doopravdy? Pokud ani to ne, pak nechápu, proč právě o Vánocích ty uklízecí galeje. Přece svátky klidu…

5. Socializační orgie

Pojedeme za babičkou! Navštíví mě brácha s rodinou! Objedeme rodiny našich dětí, všude si dáme kapra a cukroví (Máte to letos dobré!) a dárky (no né! Šampon! Jak jste uhádli, že si myju vlasy?) Těšíme se, protože to děláme přeci s láskou a ne proto, že jsou Vánoce. Sejdeme se všichni se všemi, protože se máme tak rádi, že se vlastně scházíme jen o Vánocích a budeme si povídat. Bude u toho hrát hudba a možná i televize. Bude hodně jídla a pití, protože zase tolik těch témat na povídání není. Tak se co nejrychleji opijeme, aspoň nám to bude jedno a to bude ta šťastná a veselá zábava. A žádná ironie.

6. Vánoční obyčeje a zvyky

Je milé připomenout si některé prastaré pohanské rituály, které nám zůstaly v podobě sezónních obyčejů, ale to neznamená, že si musím zarazit v krku kost z kapra, jehož smrt jsem zdůvodnil a dusit se tou kostí ve svitu čínských světýlek na stromku, který mohl vyrůst a být krásný a prospěšný. Říkáte, že když si ten stromek nekoupíte vy, stejně ho porazí a koupí ho někdo jiný? A co když si nikdo nekoupí stromek tři roky? Co udělají dodavatelé čtvrtý rok? Jediné, co takové věci může ospravedlnit, je radost dětí, ale to neznamená dělat z nich rukojmí reklamních agentur. Kdy jste si pustili po vodě skořápky se svíčkami a dívali se, komu ta magická loďka dopluje k jakému přání? Kdy jste si udělali vlastní adventní věnec? A co kdybyste místo stokrát omletých slaboduchých SMS veršů a trapných obrázků Santy poslali jen „Záleží mi na Tobě“?

7. Silvestr

Absolutně nedokážu pochopit ideál Vánoc proseděných pěkně kolektivně před televizí, hezky s těmi všemi dobrotami a pitím. Na jiné aktivity mít vždy stejnou negativní odpověď. Jen si povídat o věcech, na které jindy není čas: blbost. Číst si nahlas nějakou knížku: kravina. Společně něco tvořit: nevíme co. Jít na společnou procházku: ani náhodou do toho marastu. Aspoň si zahrát třeba Člověče nezlob se: nejsme děti. Máme dospělou zábavu a TV ví nejlíp, co nás pobaví. No, a o půlnoci konečně shoří ty mraky peněz ve všech ohňostrojích. Ohňostroj je krásný! Chvilku a pro nás, pokud ho neprovází moc hluku. Ale kočky, psi a všechna zvěř venku, kterou člověk připoutal k městům svým plýtváním, tu kanonádu opravdu neocení. Tak hurá! Střílejte a pijte, protože to se tak dělá…

Přeji všem, ať si užijí opravdový klid, mír a štěstí. Než ta slova znovu vyslovíte, podržte si v mysli jejich opravdový význam a zapřemýšlejte, zda jste každého z nich dosáhli loni, předloni a jak to bude letos. Co uděláte příští rok jinak?

text Michal Roškaňuk / foto Lenka Dusová

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení