Takto, jako je vyobrazeno na úvodní fotce, by mohla vypadat moje snídaně, svačina, oběd, druhá svačina i večeře. Kontrast mezi chilli oříšky a jemnými sýrovo-máslovými tyčinkami je naprosto dokonalý. Jídlo, toť věčné dilema. Bohužel, nemůžu jíst neustále jen to, co mi nejvíce chutná. Lidské tělo potřebuje pestrou a vyváženou stravu, aby fungovalo tak, jak má. Správně se stravovat stojí hodně energie a není to vůbec jednoduché, ani neautisté to často nedokáží, stačí se rozhlédnout po ulici, kolik nezdravých těl uvidíte. Ten počet je alarmující, tady by též měla proběhnout osvěta, a to velmi důkladná.
Mám to o to těžší, že žiju sám, tudíž si musím sám vymyslet jídelníček, sám podle toho nakoupit, sám to uvařit, sám pak ten mrdník uklidit. To, co běžný člověk dělá zcela automaticky a bez přemýšlení, mě stojí strašně moc energie a musím to plánovat. Co není v plánu, nebude vykonáno. S energií je nutné nakládat s nejvyšší opatrností, její výdej musím pečlivě rozložit mezi jednotlivé dny tak, abych nešel přes svůj limit. Když limit přešvihnu, zhoršují se senzorické potíže a zvyšuje frekvence meltdownů. A to pak mám problém „uvařit“ i chleba se sýrem.
Je zásadní znát a nepřekračovat své limity.
Za těch 29,5 let, co s autismem žiju, jsem už vypozoroval, co mi nedělá dobře a kdy mám dost. Díky tomu jsem někdy i úplně klidný a občas se dokonce cítím vyloženě šťastný.
Jedna odpověď
Diagnostika i senzoricke terapie u nas existuji.
Tez je v cj KNIHA!!!