2.dubna je Světový den porozumění autismu a symbolicky se svítí modře nebo lidé nosí na sobě modré oblečení, chodí do průvodu s modrými balonky, aby široká veřejnost více porozuměla autismu. Zajímají vás ale opravdu autisté? Co nás trápí? Ptáte se přímo nás?
Autisté nesmí k policii, ačkoliv by byli možná ti nejlepší policisté vůbec, ještě minulý rok se autistky v ČR nesměly účastnit soutěží krásy (přitom v USA už jedna dokonce Miss vyhrála), mají problém sehnat slušnou práci, nebo projít pohovory na školy, protože hned na začátku působí jako „nekvalitní“ kandidáti kvůli robotickému, nebo až dramatickému projevu; vlastně už od začátku jsou řádně znevýhodňováni, protože i na pozici pokladní, která akorát říká „dobrý den“, cenu a „na shledanou“, se požaduje komunikativnost a neurotypiky schválenou verzi „příjemného“ vystupování. Výraz autista je pořád synonymum pro imbecila. Neznám autistu, který by někdy nezatoužil si vzít život. A to i přes to, že už několikátý rok „Česko a Slovensko svítí modře“. To i přes to, že máme svůj den (který na české Wikipedii není ani zaznamenaný). Zajímalo by mě, kolik autistů mají organizátoři „modrých“ kampaní v týmu?
Proč zrovna modrá jako symbol pro autismus?
Modrou barvu vymyslela ableistická společnost Autism Speaks, která přirovnává autismus k rakovině a rozvraceči rodin a autisté, především v zahraničí, si nepřejí, aby se modrá barva používala jako barva autismu právě kvůli této dehonestující společnosti. A přesto se používá nadále, přes upozorňování na tento fakt. Proč? Protože tenhle den není vůbec o nás. Je to totiž takové „mytí si rukou“, zbavení se výčitek. Člověk, který se snaží pomoci znevýhodněným neustále, mi dá jistě za pravdu, nebo aspoň tento článek nebude řešit, člověk, který si „myje ruce“, se rozzuří. Kritiku autistů organizace Autism Speaks si můžete prohlédnout na Tumbleru. Nejpřívětivější jsou tam věty: Autism Speaks will NEVER speak for me. Autisté zde také kritizují rozšířené používání puzzle pro autismus. Rozhodně stojí za to nahlédnout, pokud opravdu chcete vědět, kdo jsme a jak myslíme. Také není pravda, že modrá je celosvětově modrou barvou pro autismus, jak tvrdí Autism Speaks, byť k tomu přidali příběh o tom, že modrá je barvou komunikace. Národní britská společnost pro autismus má za barvy červeno-růžovou a fialovou. Španělé kromě modré používají zelenou, fialovou nebo oranžovou. Kanada používá navíc barvy podzimního listí nebo na některé loga oranžovo-žluto-růžovo-tyrkysovou.
Svítí modře i ti, kteří nás šikanují
Před dvěma roky jsem viděla na Facebooku spolužačky stejného oboru, že se zúčastní události „Česko svítí modře“. Tato spolustudentka se o speciální pedagogiku zajímala odjakživa, přesto jsem jí vadila právě svou divností. Nechala svou kamarádku, aby mi ztrpčovala život, protože jsem byla „ta divná“ – sociálně naivní, doslovná, outsider, co nosil denně stejné oblečení, měl jeden zájem, který každému „cpal“ do hlavy. Prostě ukázkový aspík.
Jedna má bývala učitelka už taky pár let „svítí modře“, tak se připojuje k osvětové kampani. Tak to by měla v tom případě být nějak vzdělaná v oblasti autismu, ne? Přitom jsem kvůli ní dostala třídní důtku, protože jsem něco pochopila opět doslovně a udělala jsem ve škole tak trochu „průšvih“ jen na základě toho, že jsme si neporozuměly. Ani ji nenapadlo, že bych mohla být na spektru a všem tvrdila, že jsem jí lhala. A to já opravdu nejsem žádný hraniční aspík, který by často nosil neurotypickou masku, PAS je na mě vskutku vidět, do očí jsem jí za celé studium pohlédla snad jen jednou.
Ale hlavně, že obě svítí modře.
Autistů se nikdo neptá
Největším paradoxem je, že svícení namodro spadá pod mezinárodní den porozumění autismu, a přesto Česko a Slovensko ještě pořád svítí modře. Ve skupinách se rodiče ptají na názory jiných rodičů, a ne dospělých autistů (jako bychom snad neexistovali). Diplomové práce jsou opět zaměřeny na rodiče. Anebo se rodičům nelíbí, že do toho „kecáme“, protože jsme přeci „jen Aspergeři bez problémů“, tak co o tom vlastně můžeme vědět. To, co nás odlišuje od klasických autistů je, zjednodušeně řečeno, prakticky jen absence mentální retardace (i o tom se dá polemizovat, jestli je hodně autistů doopravdy mentálně retardovaných, jelikož mnoho z nás v testech inteligence dosahuje nepříliš vysokých výsledků, ačkoliv skutečnost tvrdí opak, však si vzpomeňte na neverbální Američanku Carly Fleichsmann), ale přestože autismus je spektrum, naše jádra jsou stejná a určitě v rozhovorech o autismu je erudovanějším člověkem prostě autista. O mimozemské civilizaci vám poví víc mimozemšťan, který v ní žije celý život, než člověk, který se ji rozhodl před několika měsíci zkoumat. Tak to prostě je.
Možná má tento osvětový koncept dobrý záměr, bohužel je ve výsledku prázdný a prohlubuje jinakost mezi námi a vámi. Stačí jen holý fakt, že se používá stále modrá barva – modrá jako Autism Speaks. Ten je znepokojivý sám o sobě.
_____________________
Text napsala Bc. Aneta Nováková, PG Dip.
Nad tím, jak osvěta v Den autismu 2. dubna autistům nepomáhá se již zamýšlel slovenský Asperger Branko Lacko v závěru svého článku Aspergerův syndrom a sebevraždy.
