Projekt Psychobraní má za cíl destigmatizaci nejen duševních nemocí. O jejich akce je veliký zájem jak z řad odborníků, tak i laické veřejnosti. V roce 2015 ho převzali Štěpán Šůstek a Lucie Sodomková a úplně změnili koncept projektu. Právě proto jsme ŠTĚPÁNA ŠůSTKA vyzpovídali, jak se jim v české společnosti daří informovat lidi o duševně nemocných, když je známo, že po vypuknutí duševní nemoci by přátelství s tímto člověkem ukončilo více než 12 procent Čechů.
Proč jste se pustil do destigmatizace lidí s duševním onemocněním? Máte někoho takového v rodině?
V rodině ani v blízkém okolí jsem neměl nikoho, kdo by měl duševní nemoc. Ten nápad vznikl vlastně úplně spontánně. Uspořádali jsme jednu přednášku, a když jsme viděli, že o ni mělo zájem přes 1500 lidí, opakovali jsme ji. Zájem byl ještě větší, a tak jsme pokračovali dále. Moje osobní motivace dělat Psychobraní je jednoduchá. Baví mě to a především chci, aby se v této společnosti něco změnilo. Je to takový ten malý sen, kdy chcete udělat něco, abyste si za 20, 30 i 40 let řekli, že jste něco dokázali.
O čem byla první přednáška, která přitáhla tak velkou pozornost?
O schizofrenii. Ta je dodnes mezi nejvíce navštěvovanými.
Vnímáte ve společnosti změnu v přístupu k lidem, kteří jsou nějak odlišní?
Asi ano, ale v tomhle směru nemůžeme říct, jestli jsou tolerantnější mladí nebo naopak staří. Na přednášky chodí všichni napříč generacemi, a tak je vidět, že zájem jeví všichni. Naše cílová skupina jsou především mladí lidé, protože ti si stále formují svůj názor a my k tomu můžeme přispět.
Kolik lidí už navštívilo přednášky a jak na ně reagují?
Pokud bychom přibližně spočítali, kolik lidí navštívilo naše přednášky, bude to v řádu několika tisíců. To je pro nás sice malá kapka v moři vody, ale pořád je to víc než nic. I za to jsme rádi. Vlastně u nich vidíme změnu v přístupu k lidem s duševním onemocněním, protože se nám zpětně ozývají, děkují za přednášku nebo nám dávají zpětnou vazbu. Několik z nich se nám například ozvalo s tím, že sami mají diagnózu, ale báli se o tom s někým mluvit. A to, že viděli někoho o své nemoci vyprávět před 200 lidmi, je nakoplo zajít za psychologem. Někteří nám píšou s nabídkou o přednášku a někteří děkují za informace, které se často od doktorů nedozví.
Na vaše akce se lidé většinou musí registrovat, protože zájemců jsou třeba dva tisíce a sál pojme jen 200 až 250 posluchačů. Jak si vysvětlujete takový zájem?
To je otázka, kterou mi pokládá hodně lidí. Vysvětluju si to tím, že jsme začali na veřejnosti mluvit o tématech, o kterých naše společnost mluvila jen zřídka nebo vůbec. Ne kvůli nevědomosti, ale spíše kvůli strachu o tom mluvit. Ještě v polovině minulého století se za nemoc brala třeba i homosexualita, což je dnes samozřejmě překonané. Bylo to proto, že se ve společnosti nebrala jako normální a co nebylo normální, toho se lidé báli. Stejně tak to bylo s diagnózami. U duševních onemocnění, jejich léčby a přístupu lékařů se toho také hodně změnilo, ale stále to není ve stavu, jaký bychom chtěli. Doufáme, že se díky reformě psychiatrie posuneme zase o kus dál.
O jaké téma je největší zájem?
Největší zájem byl a stále bývá o přednášku o schizofrenii a bipolární afektivní poruše. V Brně se nám vždy nahlásí kolem 1500 lidí. Letos v dubnu jsme měli už asi pátou nebo šestou reprízu a zájem stále neklesá, takže pokračujeme. Určitě registrujeme o nějaká témata menší zájem, ale nestává se nám, že bychom alespoň z 80 procent nenaplnili kapacitu sálu.
Většinu přednášek děláte na akademické půdě. Jsou vám vysokoškolští pedagogové nakloněni?
V Brně můžeme tvrdit, že nám učitelé na vysoké škole vyšli vstříc. A to především udělováním záštity nad našimi přednáškami. Bez toho bychom totiž nezískali prostor, aniž bychom neplatili nájem. Vyjadřují nám také svoji podporu a poděkování za to, co děláme. V Praze se bohužel se zájmem pedagogů zatím nesetkáváme. Nevím, čím to je. Možná jsme zatím nenarazili na správného pedagoga. Věřím, že se to jednoho dne změní.
Psychobraní začínalo v Brně, dnes máte také pobočku v Praze. Chystáte se rozšířit i do dalších měst?
Určitě plánujeme rozšíření do dalších měst. V tuto chvíli jsme už oznámili naši novou pobočku v Českých Budějovicích. V jednání je také Olomouc, ale tam zatím není nic jisté. Budu však doufat, že vše vyjde.
Spolupracujete s neziskovými organizacemi, kde si vybíráte lidi, kteří na vašich akcích přednáší. Jakou s těmito lidmi máte zkušenost?
Naprosto skvělou. Vychází nám vstříc a nebojí se mluvit. Díky nim náš projekt funguje a je o něj takový zájem. Nestává se nám, že by nás někdo odmítl s tím, že nechce. Odmítnutí je spíš záležitost časových možností. Nejdéle spolupracujeme s Práh jižní Morava, z.ú. Navázali jsme také spolupráci s organizací Anabell a IFMSA, což jsou studenti medicíny.
Co pro nás s Psychobraním chystáte?
V plánu toho máme hodně, všechno ale určitě neprozradím. To by pak nebylo na co se těšit. V současné době se budeme soustředit na to, abychom o sobě dali vědět ve městech, ve kterých působíme nebo budeme působit. Chystáme se také na něco většího, ale to je vše, co zatím můžu říct.
_________________
Rozhovor vedla Markéta Dohnalová / foto archiv Štěpána Šůstka a Markéty Dohnalové
V Atyp magazínu jsem také psali o přednášce projektu Psychobraní, která byla o Aspergerové syndromu. Na ní hovořila o mýtech v autismu Veronika Šporclová a poté mluvil František, který má AS. Text z přednášky Autismus není móda
VIZITKA:
Štěpán Šůstek (21 let), studuje třetí ročník Fakulty sociálních studií v Brně, obory žurnalistika a bezpečnostní studia. Původně chtěl studovat psychologii. Nakonec se k ní dostal i jinou cestu. Nejdříve přes pořad ve studentském Radiu R a aktuálně přes Psychobraní. Také působí v PR týmu Radia R, pracuje externě v PR marketingové agentuře Lesensky.cz a také jako PR manažer v Asociaci komunitních služeb. V zimě se občas jede podívat na sjezdovku jako instruktor lyžování.
BOX:
Psychobraní je projekt, který vznikl při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jejím cílem je organizování tematických přednášek, filmových večerů a diskuzí v oblasti psychologie nejen pro studenty psychologie a další zájemce z jiných oborů (žurnalistika, sociální práce a další), ale také pro odbornou a laickou veřejnost. Smyslem Psychobraní je poskytnout výuku a přísun informací formou, která není obvykle na akademické půdě i mimo ni dostupná. Především se jedná o tematické přednášky, na kterých vystupují hlavně lidé s osobní zkušeností, odborníci s dlouholetou praxí a kapacity svého oboru. Dalším cílem je rozšířit povědomí o oblastech psychologie (duševní nemoci, kognitivní funkce a další). Na akcích spolupracují s neziskovými organizacemi, odborníky a profesory. Projekt Psychobraní lze zařadit mezi projekty, které mají za cíl destigmatizaci nejen duševních nemocí. O jejich akce je veliký zájem jak z řad odborníků, tak laické veřejnosti. Psychobraní funguje už od roku 2010. V roce 2015 jeho vedení převzali Štěpán Šůstek a Lucie Sodomková.
____________
Jedna odpověď