Přinášíme vám rozhovor s Kamilou, šestatřicetiletou matkou šestiletého autisty Olivera, se kterým žije ve Velké Británii. Kamila popisuje svoje zkušenosti, jak se dostali k diagnostice, jaký je přístup k autistům v Anglii, jestli je inkluze v Anglii funkční a jestli by se vrátila zpátky do ČR.
V kolika letech byl tvůj syn diagnostikován? Jak probíhá diagnostika PAS v Británii?
U Olivera jsem začala mít podezření kolem jeho 2 let, v té době jsem to začala řešit nejprve s naší Health visitorkou. Každé dítě tu v Anglii po narození dostane přiřazenou tzv. Health visitor, se kterou může kdykoliv řešit cokoliv ohledně dítěte, výchovy, kojení, ale také třeba poporodní depresi apod. Ta naše s námi udělala test o přibližně 30 otázkách, poté nás poslala k dětskému pediatrovi, který s Oliverem dělal různá cvičení formou hry s hračkami a zaměřoval se tím přímo na autistické znaky. Ten pak rozhodl, že je potřeba psychologa, který na základě vyšetření rozhodne, zda se jedná o autismus, nebo ne, popřípadě jinou poruchu. Začali jsme navštěvovat výbornou a velmi zkušenou dětskou psycholožku, která pracuje čistě s dětmi v autistickém spektru. Po několika návštěvách a různých vyšetřeních (opět vše formou her) Oliver dostal oficiální diagnózu v jeho 3 letech. Paní psycholožka s diagnózou čekala až do jeho tří let, aby si byla na sto procent jistá.
Jakým způsobem se projevuje synův autismus podle tvého pozorování?
Když měl asi rok a 9 měsíců, tak stále ještě nemával například na rozloučenou a neukazoval prstem na věci, které ho zajímaly. Dost často neslyšel, když jsem ho volala. Měl neuvěřitelnou hrůzu z hlasitých zvuků, nemohla jsem doma vysávat, bývalý přítel musel Olivera vždy vzít ven na procházku, abych vůbec mohla zapnout vysavač. Také si neuvědomoval nebezpečí, byl schopný vběhnout do silnice plné jedoucích aut. Ještě ve dvou letech neuměl držet hrníček s pitím, když se chtěl napít, tak jsem mu hrníček musela přidržovat. Prošli jsme si obdobím, kdy nejedl nic jiného než toast s máslem, zdejší anglické cereálie Weetabix, suché těstoviny a Brumíky. Nehrál si s hračkami tak, jak se má, jen je stavěl do řad všude kolem. Ve 2 letech uměl celou abecedu, počítat do 10 tam i nazpět, znal všechny barvy a všechny tvary, ale vůbec nemluvil, nekomunikoval. Pokud něco chtěl, tak mě chytl za ruku a odvedl mě ke zdroji. Často se dlouho točil na místě, hrozně ho to bavilo. Nebo vydržel hodiny sedět na místě a trhat toaletní papír na malinkaté kousíčky.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
