Proč jsem pořád sám?

Pokusím se vám popsat co nejvýstižněji, proč jsem věčně sám a nedaří se mi najít žádné kamarády ani partnerku, ačkoliv se o to usilovně snažím. Nepoznám, jestli se chce dotyčný kamarádit Hned první problém je seznámit se. Nepoznám, jestli se chce se mnou dotyčný kamarádit nebo ne. Taky neumím navazovat kontakt adekvátním způsobem. Dokážu třeba oslovit holku, která se mi líbí. Jen si to musím naplánovat tak tři dny dopředu a zvládnu to. Většinou. Zvládnu přijít a říct: „Ahoj, líbíš se mi, šla bys ven?“ Sice se u toho trochu cukám a točím, ale v klidu. Pak je zásadní, co mi odpoví. Pokud neřekne jasný ano nebo jasný ne, jsem bez šance poznat, zda u ní můžu uspět a jestli má vůbec zájem. Náznaky totiž nechápu vůbec. Ovšem když na mě bez přípravy promluví holka, která se mi líbí, nedokážu často říct ani „Ahoj“. Namísto toho mi vyletí ruce nahoru, začnu se točit, cukat, skákat… Ty pohyby znamenají: „Ahoj, líbíš se mi, chceš se seznámit?“ Jenže ona tomu nerozumí, myslí si, že jsem švihlej, postiženej, divnej, sjetej a já nevím co ještě. Někdy komunikuji pouze nonverbálně Ačkoli verbální komunikaci zvládám dobře, často ze sebe nedostanu ani slovo. Komunikuju tělem a zvuky. Ano, ty „divný pohyby a zvuky“ jsou komunikace. Komunikace, které téměř nikdo nerozumí.