Dříve se říkalo: šijou s ním všichni čerti nebo je jako pytel blech. Dnes je to neurovývojová porucha, známá jako ADHD. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek a ze 75% je dědičná. ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie. Jak poruchu ADHD poznáte u svého dítěte nebo u sebe? O tom všem si povídáme s profesorem MUDr. Pavlem Mohrem.
Pane profesore, jak rodiče poznají, že jejich dítě má ADHD?
Jak název poruchy napovídá, tak se jedná o poruchu pozornosti anebo hyperaktivitu s impulzivitou, přičemž nejčastěji se oba okruhy příznaků (nepozornost a hyperaktivita) vyskytují společně. Dítě se nedokáže dlouho soustředit, nevydrží v klidu na místě, vyrušuje, neustále v pohybu, zapomíná a ztrácí věci, nedotahuje úkoly apod. Důležité je, že tyto projevy jsou mnohem častější a ve větší míře než lze vzhledem k věku očekávat, vyskytují se ve více než v jednom prostředí (například doma a ve škole) a hlavně narušují běžné fungování dítěte.
Jak to pozná dospělý člověk, že má s ADHD nejspíše problém?
Pokud již byl diagnostikovaný v dětství, tak to pro něj není nic nového, ale je i spousta dospělých, kteří nebyli nikdy v dětství léčeni, byť se s podobnými problémy potýkali. To je podmínka diagnózy v dospělosti, příznaky (i nepojmenované) musí být vystopovatelné již v dětském věku. S věkem se ale mění projevy, ubývá hyperaktivity a naopak prominuje porucha pozornosti. Ta se může projevit v mnoha oblastech, školních, pracovních, vztahových. Takový jedinec si nedokáže svůj život zorganizovat, naplánovat dopředu, je zapomnětlivý, zmešká schůzky, chodí pozdě, ztrácí věci, náročné úkoly odkládá a nedotahuje do konce a nevěnuje pozornost detailům, snadno se rozptýlí, nadchne pro nové atraktivnější činnosti, mění plány, rozhoduje se impulzivně. Bývá kolísavá nálada, frustrace z vlastních neúspěchů. V běžném životě se to může projevit častějšími přestupky, dopravními nehodami, selháním v zaměstnání, neschopností udržet si zaměstnání i dlouhodobé vztahy.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Jedna odpověď