Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD

Dříve se říkalo: šijou s ním všichni čerti nebo je jako pytel blech. Dnes je to neurovývojová porucha, známá jako ADHD. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek a ze 75% je dědičná. ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie. Jak poruchu ADHD poznáte u svého dítěte nebo u sebe? O tom všem si povídáme s profesorem MUDr. Pavlem Mohrem.

Pane profesore, jak rodiče poznají, že jejich dítě má ADHD?
Jak název poruchy napovídá, tak se jedná o poruchu pozornosti anebo hyperaktivitu s impulzivitou, přičemž nejčastěji se oba okruhy příznaků (nepozornost a hyperaktivita) vyskytují společně. Dítě se nedokáže dlouho soustředit, nevydrží v klidu na místě, vyrušuje, neustále v pohybu, zapomíná a ztrácí věci, nedotahuje úkoly apod. Důležité je, že tyto projevy jsou mnohem častější a ve větší míře než lze vzhledem k věku očekávat, vyskytují se ve více než v jednom prostředí (například doma a ve škole) a hlavně narušují běžné fungování dítěte.

Jak to pozná dospělý člověk, že má s ADHD nejspíše problém?
Pokud již byl diagnostikovaný v dětství, tak to pro něj není nic nového, ale je i spousta dospělých, kteří nebyli nikdy v dětství léčeni, byť se s podobnými problémy potýkali. To je podmínka diagnózy v dospělosti, příznaky (i nepojmenované) musí být vystopovatelné již v dětském věku. S věkem se ale mění projevy, ubývá hyperaktivity a naopak prominuje porucha pozornosti. Ta se může projevit v mnoha oblastech, školních, pracovních, vztahových. Takový jedinec si nedokáže svůj život zorganizovat, naplánovat dopředu, je zapomnětlivý, zmešká schůzky, chodí pozdě, ztrácí věci, náročné úkoly odkládá a nedotahuje do konce a nevěnuje pozornost detailům, snadno se rozptýlí, nadchne pro nové atraktivnější činnosti, mění plány, rozhoduje se impulzivně. Bývá kolísavá nálada, frustrace z vlastních neúspěchů. V běžném životě se to může projevit častějšími přestupky, dopravními nehodami, selháním v zaměstnání, neschopností udržet si zaměstnání i dlouhodobé vztahy.

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD 2

Je pravda, že se tato porucha v dnešní době vyskytuje častěji, nebo je to lepší diagnostikou?
Jedná se nejspíše o lepší informovanost ohledně poruchy, tím, že se na ni myslí, tak se také častěji diagnostikuje.

Jak s ADHD zacházet? Pomohou léky, nebo třeba psychoterapie?
Obojí, často lidé preferují spíše nefarmakologické postupy, problém je, že psychoterapie není tak dostupná jako psychofarmaka. Smutnou pravdou také je, že i někteří psychiatři doposud nevěří, že AHHD v dospělosti existuje. Z psychoterapeutických přístupů má dobrou evidenci například kognitivně behaviorální terapie nebo coaching, z farmak se běžně používají stimulancia anebo atomoxetin. Léky dokáží jednoznačně zlepšit příznaky pozornosti i hyperaktivity u dětí i u dospělých.

Proč myslíte, že se ADHD vyskytuje častější u chlapců?
Zcela jasné to není, souvisí to jednak s opožděným dozráváním mozku a jednak také s tím, že ADHD je možná u dívek naopak nedostatečně diagnostikované. Chlapci mají častější příznaky hyperaktivity, proto je jejich „zlobení“ nápadnější a okolí, včetně učitelek je na ně senzitivnější, naopak dívky mají spíše převahu příznaků poruchy pozornosti a tak jsou sice „hodné“, ale přesto selhávají.

Ze 75-ti % je prý ADHD dědičná. To je poměrně vysoké procento. Mají se tedy lidé s ADHD bát mít děti, nebo to prostě brát s klidem, že jejich dítě bude trochu víc hyperaktivní, impulsivní, možná depresivní a úzkostné a proto je nutné se snažit o trochu odlišnou výchovu už od narození?
Bát se rozhodně nemusí, ta statistika totiž neříká, že rodiče s ADHD budou mít s 75% pravděpodobností potomka se stejnou poruchou, ale jen to, že ze 75% lze ADHD přičíst dědičnosti. A jelikož mají rodiče podobnou osobní zkušenost, pak budou sami nejlépe vědět na co se zaměřit a jak k dítěti přistupovat.

Jak přistupovat nejlépe k takovýmto dětem ve škole? Dokáži si představit, že docela narušují hodiny?
To může být v podmínkách našeho školství skutečně problém, zejména pokud je pedagog neinformovaný. Přístup by měl být individuální, s ohledem k možnostem a potřebám dítěte. Osvědčuje se například zkrácení vyučovací hodiny, rozdělení výuky do kratších časových úseků. Pomoci může také pravidelná medikace, v případě krátkodobě působících stimulancií s načasováním podávání před očekávaným výkonem.

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD 1
Další slajdy najdete na Pinterestu ATYPmag.

A co v dospělosti? Asi je nutné naučit se ventilovat svůj neklid a narušenou pozornost nějak přijatelně. Dlouhé porady, kde musíte sedět a vnímat své nadřízené i několik hodin – to může být problém. Řešení? Vybrat si práci, kterou bude možno zvládat i s ADHD?
To se skutečně v mnoha případech osvědčilo. V práci, která není sešněrovaná rigidními pravidly a kde je možné uplatnit větší kreativitu, mohou jedinci s ADHD skutečně vyniknout. Na druhou stranu ale je mnoho jedinců, kteří uspěli navzdory poruše pozornosti a dosáhli pozoruhodných profesních úspěchů, včetně vedoucích funkcí.

Jak spolu souvisejí intelekt a ADHD? Je to stejné jako při duševním onemocnění? Tedy že neznamená, že by dítě s ADHD nemohlo být mimořádně nadané a inteligentní, jen je potřeba k jeho rozvoji přistupovat jinak? 

Jedinou souvislostí je fakt, že ADHD v žádném případě neznamená snížený intelekt. Byť je její příčinou opožděné zrání mozku, tak intelektové schopnosti pacientů jsou nejpravděpodobněji stejné jako v běžné populaci. Nicméně porucha pozornosti ale brání lidem, aby mohli naplno využít svůj potenciál, ať už v akademickém, tak i v profesním životě. To je často zdrojem frustrace, když vidíte jak stejně anebo méně nadaní vrstevníci jsou v reálném světe úspěšnější.

Prozradíte nám nějaká slavná jména lidí s ADHD?
S jistotou to říct nelze, ale ADHD zřejmě trpěli prezidenti USA Jefferson, Lincoln, Eisenhower a G. W. Bush či generál Patton, Walt Disney, Henry Ford a Bill Gates. Ze sportovců to jsou třeba plavec Michael Phelps či basketbalista Michael Jordan. Z tvůrčích osobností se říká, že příznaky ADHD měli Albert Einstein, Graham Bell, Thomas Edison, Benjamin Franklin či malíři Vincent Van Gogh, Salvador Dali nebo Pablo Picasso. Z herců a zpěváků různé internetové zdroje, specializované na ADHD, uvádějí jména jako Steve McQueen, Jack Nicholson, Elvis Presley, Sylvester Stallone aj.

Ahoj, mám ADHD 1
Jeden z nejčtenějších článků v ATYP magazínu za rok 2017 byl právě text: Ahoj, mám ADHD od Michaely Bubeníčkové.

Co byste vzkázal rodičům dětí s ADHD a dospělým lidem s ADHD?
Místo vzkazu bych jim připomněl citát ze Stopařova průvodce galaxií: „Nepropadejte panice“ („Don’t panic“). Úlevu může přinést již edukace, informace o povaze a příčinách poruchy. Hlavní dobrou zprávou ale je skutečnost, že se i porucha pozornosti dá úspěšně léčit.

_____________

Rozhovor vedla Markéta Dohnalová / foto archiv prof. MUDr. Pavla Mohra /grafika pro ATYP magazín Nadia Korbářová

Prof. Pavel Mohr: Nepropadejte panice, když se objeví ADHD 3VIZITKA
Profesor MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. Absolvoval 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1990), v roce 1991 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaném v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). Od r. 2009 působí ve funkci primáře kliniky PCP/NUDZ, v NUDZ též jako náměstek pro klinický výzkum a vedoucí výzkumného programu. V letech 1995–1998 pracoval jako vědecký pracovník v oddělení klinického výzkumu v Nathan S. Kline Institute for Psychiatric Research v USA. Vedle klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu a pregraduální a postgraduální výuce, je profesorem psychiatrie na 3. Lékařské fakultě UK v Praze, působí rovněž na Fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci. Oblastí jeho odborného zájmu je psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v učebnicích a monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Pravidelně přednáší na odborných setkáních doma i v zahraničí, je členem redakčních rad domácích i mezinárodních odborných časopisů a profesních organizací. V letech 2009–2011 byl předsedou České neuropsychofarmakologické společnosti, od roku 2011 předsedá mezioborové společnosti Czech Brain Council, kterou spoluzakládal, je zvoleným předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP na roky 2019-2022

BOX
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP)), porucha pozornosti s hyperaktivitou,patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti. Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii. Aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.
Na vzniku ADHD se přibližně ze 75 % podílí dědičnost. Je přibližně třikrát častější u chlapců než u dívek. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu.
ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emociální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie. Jako základní vlastnosti typické pro lidi s ADHD je možné uvést:
Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley uvedl: „Čas je nepřítelem každého s ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika).
Impulzivnost – rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost.
Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovázejí zvuky a komentují je).
Často pak může být ADHD doprovázena jevy, jako jsou noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.
ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí jedince (i když v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší).

Pokud chybí hyperaktivita a impulsivita, jedná se o ADD.

Nepropadejte panice, když se objeví ADHD
Pokud chybí hyperaktivita a impulzivita, jedná se o ADD. Další slajdy najdete na Pinterestu ATYPmag.

 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení