koronavirus

Procenta učitelů, kteří své žáky učili on-line, jsou zřejmě tedy ještě menší. Navíc se ukázalo, že vedení škol většinou učitelům zadalo pouze komunikaci přes e-maily a nijak je nemotivovalo k novým aplikacím. Proto ti, kteří se to naučili, patří k odvážným a proaktivním. Nesjednocení se v tom, jak učit, od vedení škol i MŠMT znamenalo nejen problém pro učitele, ale i pro rodiče. Pedagogové neměli IT podporu a rodiče se často museli naučit i několik aplikací, protože učitelé volili různé, přes které učili a zadávali procvičování a případné testy, a zapomněli se domluvit mezi sebou. Ve zprávě České školní inspekce je pozitivní údaj, že přes 80 % učitelů chce pokračovat i nadále v získaných digitálních kompetencích. Pedagogové by je využívali pro výuku ve třídě i pro děti, které jsou třeba dlouhodobě nemocné doma, ale potřebovali by k tomu podporu a IT vybavení. To si přeje i Rebeka Vadasová. Doufá, že děti budou moci mít tablety nebo používat chytré telefony a budou moci to, co se všichni naučili v době uzavřených škol, na nich využívat i během hodin v škole.

Inspekce zjistila, že učitelé učící on-line v době uzavření škol, jsou ojedinělí. Vy teď navíc učíte od 25. 5. ve škole a propojujete on-line třídu s těmi žáky, kteří zůstali doma.

Já jsem asi ovlivněná svou bublinou aktivních učitelů, protože mám pocit, že on-line učí skoro všichni. Samozřejmě tuším, že to tak není, třeba i skrze zkušenost s distanční výukou u vlastního syna, ale ráda sdílím zkušenosti v učitelských skupinách na FB (doporučuji třeba https://www.facebook.com/groups/uciteleplus/ ), kde se asi scházejí hlavně ti aktivnější, takže to mám tímto zkreslené.

On-line myslíte také e-mail nebo opravdu aplikace určené ke komunikaci s více účastníky?

Za on-line výuku nepovažuji zasílání úkolů prostřednictvím e-mailu. Myslím tím, že vyučovací hodiny máme přes nějakou on-line platformu s žáky naživo, v reálném čase.

Jak a proč jste se k tomu rozhodla? Nařízení od vedení školy ani od MŠMT vás nenutilo, ba naopak.

Na začátku jsme si všichni mysleli, že karanténa bude 14 dní, a to by se klidně mohlo vyhlásit jako prázdniny a nestalo by se nic. Nikdo nepředpokládal, že to nakonec budou dva a půl měsíce. Nejdřív jsem čekala, jestli přijde nějaký pokyn, co budeme jako škola k výuce on-line používat. To se nestalo, a tak si postupně učitelé našli nějakou aplikaci sami, což není ideální, ale je to rozhodně lepší než nemít přímý kontakt s žáky vůbec.

Věděla jsem, že moje třída má skupinu na WhatsApp. V době, kdy ještě vše běželo normálně, jsem v ní nechtěla být i kvůli držení si nějakých hranic toho, kdy pracuji a kdy ne. Ale když nám zavřeli školy, tak jsem využila toho, že tuto aplikaci už většina třídy má a umí to s ní. Požádala jsem děti o připojení a začala jsem se s nimi domlouvat, jak by bylo nejlepší se učit. WhatsApp umožňuje videohovor jen pro čtyři účastníky, takže prvně jsme měli videohovor v malých skupinkách (já + tři děti), abych zjistila, jak se děti mají, a abych si zmapovala, zda by chodily na on-line hodiny a jaký preferují čas. Ale WhatsApp byl pro výuku nepoužitelný.

V té době už se začaly v učitelských facebookových skupinách řešit aplikace. Mám nějaký iracionální odpor ke Skypu, protože jsem ho používala snad před 15 lety, tak mi to přišlo jako zastaralá technologie, i když teď vím, že to umí dost věcí. Pak někdo z učitelů vypracoval přehlednou tabulku toho, co která platforma umožňuje a jaká má omezení. Zmiňoval se Discord, Zoom, MS Teams a další. V tabulce u všech bylo, jaké je omezení časové, kolik účastníků může být v jeden čas připojeno, kolik lidí může mít zapnuté video, zda je tam sdílení obrazovky pro výukové materiály atd. Mně se zdál Zoom nejsympatičtější, a navíc pro pedagogy nabízel v době pandemie neomezený čas. Takže jsem se přihlásila přes školní e-mail a mohla jsem začít.