Terapie dnes probíhají on-line. Rodiče specifických dětí volají s.o.s 1

Přemysl Mikoláš: Rodiče specifických dětí volají s.o.s. – 1. díl

Přinášíme postřehy psychologa a terapeuta Přemysla Mikoláše. Jako jiní odborníci v této době hovoří telefonicky s členy rodin, o které se stará v rámci spolku ADAM autistické děti a my Havířov, ZŠ U Haldy Ostrava – Hrabůvka a Dětského domova se školou Těrlicko. V jeho péči jsou rodiny dětí na autistickém spektru, s vývojovou dysfázii, mentálním postižením, traumatizované děti a dospívající v dětských domovech a jejich rodiny.

Na základě telefonických rozhovorů s členy rodin sestavil pro vás prvních deset bodů, které by vám mohly pomoci v době, kdy COVID-19 změnil vše. Z telefonických rozhovorů vyplývá, z čeho rodiny a jejich členové mají obavy a strach. Jsou přetíženi úkoly ze školy, u některých tím vzniká větší stresové chování dětí i jejich, mají úzkost z finanční krize rodiny. Učí se přijmout a čelit bezmoci. Hledají nové způsoby a zdroje, jak zvládnout tuto novou, nepředvídatelnou situaci. Rodiny a jejich členové pomaličku začínají definovat také to, co jim současná doba přinesla „v dobrém“.

Říkám rodičům, nezapomeňte, že se nyní tvoří příběh rodiny pro další generace (děti, děti dětí). Je nutné, aby rodina v generaci si předávala, co jí a jejím jednotlivým členům pomáhalo. Třeba někomu teď pomáhá deníček, kde kreslí a píše o této době, někdo si teď maluje, někdo teď skládá básničky a písničky, někdo točí rodinná videa a fotí. Každý jedinečným způsobem hledá, jak situaci přijmout a zapracovat ji do svých životních zkušeností a každý k tomu potřebuje svůj čas, upozorňuje Přemysl Mikoláš.

Deset rad na základě postřehů z telefonických rozhovorů s rodiči specifických dětí k tomu, co aktuálně řeší a prožívají, a které by jim mohly pomoci:

  1. Rodič/pečující je na prvním místě. Pamatujte na metaforu kyslíkové masky v letadle prosím! Nejdřív rodič, potom dospělý dítě?
  2. Není rozhodující, jak dlouho o sebe pečujete, nýbrž jak kvalitně a jak často. Každému vyhovuje něco jiného.
  3. Řekněte si ve vztazích o to, co potřebujete nyní.
  4. K dětem – rutina, plán aktivit, vizualizace, přemýšlet o potřebách dítěte, přemýšlet o tom, jak to má ve své vnitřní realitě. Nabídněte aktivity.
  5. Všímejte si výjimek/klidného období, co tam bylo tak zvláštního, že byl klid. Co jsem/jsme do života dítěte/rodiny přidali nebo naopak ubrali?
  6. Nezapomeňte na sourozence!
  7. Máme před sebou výzvu překonat, znecitlivit nejistotu, nemůžeme v životě vždy vše předvídat.
  8. Klíčem k redukci úzkosti je, aby se neočekávané stalo vysloveným – obrázek, komiks, předmět, gesto, Word, AAK, komentování tady a teď.
  9. Nepřemýšlejte o dětech, že mají problémové chování. Přemýšlejte o tom, jak snížit úzkost a nejistotu. Všímejte si víc toho, kdy je něco baví, a sdílejte s nimi jejich zájem, jejich radost z pohybu atd.
  10. Pro tento bod platí bod 1 – pečujte o sebe, o svůj vztah k sobě, pak o vztahy v rodině.

A chlapi, jak říkám: Podporující otec se rovná zdravá matka!

Další postřehy terapeuta Přemysla Mikoláše příště. Zítra rozhovor s matkou tří specifických dětí, která spí od začátku koronaprázdnin jen pět hodin denně. 

Rodiče specifických dětí volají s.o.s

 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *