Česká školní inspekce průzkumem zjistila, že pouze 16 procent učitelů volilo v době uzavření škol jiný systém výuky než e-mailem. V tomto čísle jsou zahrnutí i ti, kteří v malých obcích třeba donášeli úkoly do schránek nebo je posílali po hasičích. Povídáme si s druhostupňovou učitelkou a matkou tří dětí Rebekou Vadasovou, jak se s výzvou naučit se on-line technologie v době uzavřených škol, poprala, co jí to přineslo a jak je bude využívat dál.
Procenta učitelů, kteří své žáky učili on-line, jsou zřejmě tedy ještě menší. Navíc se ukázalo, že vedení škol většinou učitelům zadalo pouze komunikaci přes e-maily a nijak je nemotivovalo k novým aplikacím. Proto ti, kteří se to naučili, patří k odvážným a proaktivním. Nesjednocení se v tom, jak učit, od vedení škol i MŠMT znamenalo nejen problém pro učitele, ale i pro rodiče. Pedagogové neměli IT podporu a rodiče se často museli naučit i několik aplikací, protože učitelé volili různé, přes které učili a zadávali procvičování a případné testy, a zapomněli se domluvit mezi sebou. Ve zprávě České školní inspekce je pozitivní údaj, že přes 80 % učitelů chce pokračovat i nadále v získaných digitálních kompetencích. Pedagogové by je využívali pro výuku ve třídě i pro děti, které jsou třeba dlouhodobě nemocné doma, ale potřebovali by k tomu podporu a IT vybavení. To si přeje i Rebeka Vadasová. Doufá, že děti budou moci mít tablety nebo používat chytré telefony a budou moci to, co se všichni naučili v době uzavřených škol, na nich využívat i během hodin v škole.
Inspekce zjistila, že učitelé učící on-line v době uzavření škol, jsou ojedinělí. Vy teď navíc učíte od 25. 5. ve škole a propojujete on-line třídu s těmi žáky, kteří zůstali doma.
Já jsem asi ovlivněná svou bublinou aktivních učitelů, protože mám pocit, že on-line učí skoro všichni. Samozřejmě tuším, že to tak není, třeba i skrze zkušenost s distanční výukou u vlastního syna, ale ráda sdílím zkušenosti v učitelských skupinách na FB (doporučuji třeba https://www.facebook.com/groups/uciteleplus/ ), kde se asi scházejí hlavně ti aktivnější, takže to mám tímto zkreslené.
On-line myslíte také e-mail nebo opravdu aplikace určené ke komunikaci s více účastníky?
Za on-line výuku nepovažuji zasílání úkolů prostřednictvím e-mailu. Myslím tím, že vyučovací hodiny máme přes nějakou on-line platformu s žáky naživo, v reálném čase.
Jak a proč jste se k tomu rozhodla? Nařízení od vedení školy ani od MŠMT vás nenutilo, ba naopak.
Na začátku jsme si všichni mysleli, že karanténa bude 14 dní, a to by se klidně mohlo vyhlásit jako prázdniny a nestalo by se nic. Nikdo nepředpokládal, že to nakonec budou dva a půl měsíce. Nejdřív jsem čekala, jestli přijde nějaký pokyn, co budeme jako škola k výuce on-line používat. To se nestalo, a tak si postupně učitelé našli nějakou aplikaci sami, což není ideální, ale je to rozhodně lepší než nemít přímý kontakt s žáky vůbec.
Věděla jsem, že moje třída má skupinu na WhatsApp. V době, kdy ještě vše běželo normálně, jsem v ní nechtěla být i kvůli držení si nějakých hranic toho, kdy pracuji a kdy ne. Ale když nám zavřeli školy, tak jsem využila toho, že tuto aplikaci už většina třídy má a umí to s ní. Požádala jsem děti o připojení a začala jsem se s nimi domlouvat, jak by bylo nejlepší se učit. WhatsApp umožňuje videohovor jen pro čtyři účastníky, takže prvně jsme měli videohovor v malých skupinkách (já + tři děti), abych zjistila, jak se děti mají, a abych si zmapovala, zda by chodily na on-line hodiny a jaký preferují čas. Ale WhatsApp byl pro výuku nepoužitelný.
V té době už se začaly v učitelských facebookových skupinách řešit aplikace. Mám nějaký iracionální odpor ke Skypu, protože jsem ho používala snad před 15 lety, tak mi to přišlo jako zastaralá technologie, i když teď vím, že to umí dost věcí. Pak někdo z učitelů vypracoval přehlednou tabulku toho, co která platforma umožňuje a jaká má omezení. Zmiňoval se Discord, Zoom, MS Teams a další. V tabulce u všech bylo, jaké je omezení časové, kolik účastníků může být v jeden čas připojeno, kolik lidí může mít zapnuté video, zda je tam sdílení obrazovky pro výukové materiály atd. Mně se zdál Zoom nejsympatičtější, a navíc pro pedagogy nabízel v době pandemie neomezený čas. Takže jsem se přihlásila přes školní e-mail a mohla jsem začít.
Jak a proč jste se k tomu rozhodla? Nařízení od vedení školy ani od MŠMT vás nenutilo, ba naopak.
Na začátku jsme si všichni mysleli, že karanténa bude 14 dní, a to by se klidně mohlo vyhlásit jako prázdniny a nestalo by se nic. Nikdo nepředpokládal, že to nakonec budou dva a půl měsíce. Nejdřív jsem čekala, jestli přijde nějaký pokyn, co budeme jako škola k výuce on-line používat. To se nestalo, a tak si postupně učitelé našli nějakou aplikaci sami, což není ideální, ale je to rozhodně lepší než nemít přímý kontakt s žáky vůbec.
Věděla jsem, že moje třída má skupinu na WhatsApp. V době, kdy ještě vše běželo normálně, jsem v ní nechtěla být i kvůli držení si nějakých hranic toho, kdy pracuji a kdy ne. Ale když nám zavřeli školy, tak jsem využila toho, že tuto aplikaci už většina třídy má a umí to s ní. Požádala jsem děti o připojení a začala jsem se s nimi domlouvat, jak by bylo nejlepší se učit. WhatsApp umožňuje videohovor jen pro čtyři účastníky, takže prvně jsme měli videohovor v malých skupinkách (já + tři děti), abych zjistila, jak se děti mají, a abych si zmapovala, zda by chodily na on-line hodiny a jaký preferují čas. Ale WhatsApp byl pro výuku nepoužitelný.
V té době už se začaly v učitelských facebookových skupinách řešit aplikace. Mám nějaký iracionální odpor ke Skypu, protože jsem ho používala snad před 15 lety, tak mi to přišlo jako zastaralá technologie, i když teď vím, že to umí dost věcí. Pak někdo z učitelů vypracoval přehlednou tabulku toho, co která platforma umožňuje a jaká má omezení. Zmiňoval se Discord, Zoom, MS Teams a další. V tabulce u všech bylo, jaké je omezení časové, kolik účastníků může být v jeden čas připojeno, kolik lidí může mít zapnuté video, zda je tam sdílení obrazovky pro výukové materiály atd. Mně se zdál Zoom nejsympatičtější, a navíc pro pedagogy nabízel v době pandemie neomezený čas. Takže jsem se přihlásila přes školní e-mail a mohla jsem začít.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
2 komentáře
Medzi ucitelmi je vela ludi ktori to robia lebo nic poriadneho robit nevedia.
Ja som zazil na zds pomerne neprijemne zaobchadzanie zo strany ucitelov, casto sa tam vyskytovalo ze ucitel alebo aj ucitelka fyzicky napadli ziaka. Aj to sa stavalo ze vychadzali ziaci s niektoreho kabinetu cerveni od bitky. To ze nas zastrasovali a kricali na nas bolo normalne. V podstate ich hlavnou metodou bol strach. Ziaci sa museli bat. Raz, po rokoch, som sa istej osoby, ktora tam posobila opytal preco to tak bolo. Bolo mi povedane toto: skola bola na pri hlavnej ceste, chodilo tam vela kontrol a inspekcii tak sme ziakov museli udrziavat v stave aby boli disciplinovani a kontrolne organy boli spokojne. Inac povedane aby ucitelia nemali zle kvoli nam, tak radsej preventivne ublizovali oni nam.