spánek

1

Nespavost je prokletí, vypráví autistka

Jsem unavená. Cítím, jak se disociuji od všeho. Oči se mi samy zavírají a cítím za nimi tlak. Mám bolavé kruhy pod víčky. Přesto jdu do postele zhruba v deset s plánem dobře usnout a  svému mozku konečně dopřát pocit odpočinku. Ještě si listuji v knize Náš dům je v plamenech, kterou napsala Malena Ernman, maminka Grety a Beaty Thunbergových, známá operní pěvkyně. Po chvilce toho nechám. 

Před spaním mám rituál, že se naladím sama na sebe pomocí relaxačních hypnotických videí či naopak pomocí hudby, která ve mně šíří štěstí, životní energii a motivaci šířit svou sílu dál mezi lidi. Pustím si La voix a potom Tragedy a najednou se přistihnu, že přemýšlím o tom, co budu říkat na plánované konferenci o vzdělávání. Už si to dokonale promýšlím. Ale po tom, co písničky skončí, si můj mozek řekl, že to chce dovymyslet. A já nemám sílu vzdorovat. A tak ležím a v hlavě si dokonale přehrávám to, co řeknu na oné konferenci, která má být až za dva měsíce. Cítím i ty emoce a energii, která tam bude, kterou se snažím dávat do každého ze svých osobních výstupů.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Noc v životě autisty

Noc v životě autisty

Čas ulehnutí je pevná rutina. S časem usnutí to však nemá co dělat. Když ležím v posteli, v hlavě se mi promítá celý den, přehrávají se mi všechny rozhovory, jejichž obsah se snažím utřídit. Tělo se snaží vypnout a usnout, mozek však jede na plné obrátky. Musí utřídit všechny vjemy, které se v něm nahromadily za celý den. Vše prožívám znovu.
Znovu cítím, jak která květina voněla. Cítím struktury všech materiálů, kterých jsem se v průběhu dne dotýkal a cítím to tak živě, jako bych se jich dotýkal právě teď. Průběh mojí noci by tak bylo přesnější nazvat spíše relaxací vleže než spánkem.

Ke spánku potřebuji, aby bylo trošičku světla. Ne moc, to bych neusnul, ani málo, ve tmě má můj mozek nedostatek vizuálních podnětů, což ho může přetížit úplně stejně jako jejich přemíra.
Především ale potřebuji ticho. Nemohl bych bydlet v paneláku, kde je slyšet televize běžící o tři patra níže. Ticho. Miluju léto, protože vypne topení a potrubím tak přestane kolovat voda. Ta voda, co obíhá v topení, totiž dělá opravdu kravál. Takový randál, že v ložnici musím topení vypnout a spát s otevřenými dveřmi do druhé místnosti, abych nezmrznul. Jinak neusnu. Je to jako spát pod vodopádem. K tomu se přidá hukot elektřiny, která proudí dráty ve zdech. Taky tlukot mého srdce. Dohromady je to někdy takový rámus, že si musím zakrýt uši dlaněmi a vydávat takový bzučivý zvuk, jenž to přehluší.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek

Přihlášení