Lesní meditace
Vidíš to světlo?
Sluneční paprsky se něžně dotýkají trávy,
korunám propůjčují smaragdovou zář.
Na větve dubů a bříz,
na větvičky borovic
vítr hraje jako na varhany
ve velkolepém chrámu.
Věz:
širý háj
je jako chrám.
Má stromy místo sloupoví,
z korun klenbu má,
namísto kúru zpěvné ptáky,
namísto kazatele slunce,
namísto kadidla
smůlou vonící čistý vzduch.
Lavice?
Okna s vitrážemi?
To tu, prosím, nehledej.
Chceš-li,
usedni na některou z klád,
po skvrnách světel a stínů se rozhlížej,
písni lesů naslouchej.
Není to zázrak snad?
Tiché díky vzdej.
Woÿta (29)
Básník, kreslíř a bloger s Aspergerovým syndromem. Vystudoval maturitní obor knihkupectví, pět let působil jako dobrovolník v domově pro seniory. Poprvé se veřejnosti představil v září 2018 v pořadu Přicházíme v míru na scéně Divadla Kampa. Od té doby svoje verše prezentoval několikrát v domovských Benátkách nad Jizerou a jednou na hudebně-poetickém večeru Kýchání do sazí v nymburském baru U Strejčka. Knižně dosud nepublikoval. Jeho tvorbu můžete sledovat na blogu iWoyta a na FB ArtWoyta.
