Když si dovolíte obhajovat svůj názor, je to urážka. Když argumentujete, hádáte se… A když se umíte vyjadřovat, nemůžete být autista, protože ti jsou přeci ve své bublině, sem tam jsou agresivní a pak zase zalezou zpátky… A já jsem jen hádavá, nešťastná žena, co o autismu neví nic.
Považuji za dosti smutné, že inspiraci pro psaní dalšího článku jsem „dostala“ díky několika velmi nepříjemným ženám… Nešťastný to začátek, ale navedl mě opět na starou myšlenku, že respekt k názoru druhého (především) na internetu v naší zemi jednoduše neexistuje.
Svoboda slova je na každém kroku, jenže opovažte se jí využít! Máte-li jiný názor než druhý člověk, okamžitě je vše špatně. Setkávám se s tím i v autistické komunitě (veřejně přístupné diskuze ale i uzavřená fóra na FB), kde se nediskutuje, ale jen hádá, obviňuje a uráží… Jistě, každý si může psát, co chce… Neberu mu to, ale veřejně pohrdám osobami, které tímto způsobem šíří předsudky a lži o autismu a ponižují toho, kdo svůj názor napsal.
Jak je vidno, vyskytuje se v naší populaci značné množství lidí (a dokonce i rodičů a příbuzných samotných autistů!), kteří spektrum považují za jedinou diagnózu – tedy diagnózu svého dítěte. Když se jim snažíte cokoli vysvětlit, okamžitě si to berou osobně (a tvrdí přesně to samé o vás). Ignorují argumenty a zarytě si jedou svou. Tak kupříkladu jsem se tento týden dozvěděla, že nemohu být autista, protože se dokáži veřejně vyjadřovat, prezentovat, reagovat validně na jiné komentáře… a co hůř, vím, kam do textu umístit smajlíka! Jaká to pohroma, že? Také chápu a dokonce umím použít ironii! Podle některých dokonce o autismu nevím zhola nic… Ne, já mám „jen“ osmnáctileté zkušenosti na vlastní kůži! Ale podle některých komentářů jednoduše pomáhat jiným na spektru nemohu, protože sama jsem autista (a autisté něčeho podobného zjevně nejsou schopni), nebo naopak autista nejsem, neboť přeci jen dokáži přežít v té džungli, kterou nazýváte tím svým normálním světem.
Žádný „skutečný“ autista by se obhájit přeci nedokázal, byl by „chvíli agresivní“ a poté si zalezl zpět do svého světa. Vězte tedy, prosím, že to tak není! Spektrum se neříká nadarmo. Ano, rozumím tomu, že matka nízkofunkčního autisty bude situaci vnímat jinak než matka autisty vysokofunkčního a úplně jinak než já!
Rozkol mezi těmi, kteří mají v rodině nebo znají autisty tzv. nízkofunkční s těmi, co jsou na spektru vysokofunkčním, se šíří napříč autistickou komunitou. Často se vyskytují narážky „pouze mezi řádky“ a někdy jsou dokonce i vysloveny: „Ty jsi jen Asperger, ty jsi vysokofunkční, takže nejsi žádný autista.“ Co si o tom myslíte?
______________________________
text Veronika (na internetu známá pod přezdívkou Lady Rel, rozhovor s Veronikou najdete v ATYP magazínu v rubrice Jak bydlí autisté) / foto Pixabay.com /grafika Nadia
3 Responses
Tesat do kamene!
Jsou to kreténi, fakt… hlavně, že se potom chechtají u Teorie velkého třesku, kde Sheldon Cooper taky normálně přežívá, je schopen ironie, bránit se, nebo dokonce bránit ostatní a dokonce se bude i ženit. Jak surrealistické!
Muzete se pod to podepsat vlastnim jmenem nebo se vyjadrujete sproste jen schovana pod nickem?
Tak pro laika (a většina autistů jsou taky vlastně jen laici, kteří se o autismu jen naučili pár frází) je hodně těžké pochopit, co je vlastně jádrem a podstatou autismu. Funkční autista leckomu zní podobně jako hodný psychopat, mravný pedofil nebo ohleduplný sadista. A přitom ti všichni také existují. Narodili se s nějakou dispozicí a naučili se s ní správně žít a třeba i najít její klady a přínosy. Když jsem viděl dokumentární film „Takový normální autista“, tak jsem taky málem začal mít komplexy z toho, že mezi ně taky nepatřím, a zároveň ten film vyvrátil v podstatě všechna běžná klišé o autistech. Co pak má chudák člověk dělat, když se mu ten pojem rozsype před očima na prach?