Zamyšlení rodiče nad knihou Přemůžeme autismus?

Kontroverzní autorka Anna Strunecká přišla po sedmi letech s přepracovanou knihou Přemůžeme autismus?. Od prvního vydání v roce 2009 se distancovala Kateřina Thorová z APLy (dnes Národní ústav pro autismus). Přesto jsou rodiče, kteří se knihou inspirují. Přinášíme zamyšlení jednoho z nich na základě vlastní zkušenosti. Každý rodič má právo si vybrat, kterou cestou půjde, a zda se bude inspirovat jinými nebo ne.

„Přemůžeme autismus?“ Anny Strunecké je pro mne kniha, která velmi dopodrobna popisuje vše, co kde kdy pomohlo dětem s autismem a jejich rodičům, a proto přináší pro tyto rodiny (a možná i nejen pro ně) určitou naději, která je velmi zapotřebí. Vycházím z vlastní zkušenosti s dítětem s odlišnou genetikou, a i když se jedná o jiný problém u naší dnes 11-leté dcery, i nám se osvědčila řada věcí, o kterých profesorka Strunecká píše.

U dětí s odlišnou genetikou podobně jako u autistů panuje rozšířený názor, že nemůže nic pomoci. Naše zkušenost, ale i z rodin v mém okolí a také zkušenost řady rodin, o kterých se píše v knize, toto ale nepotvrzuje. Také si myslím, že je potřeba se na dítě i na celou rodinu podívat „celostně“, v širších souvislostech. U nás konkrétně velmi pomohla detoxikace organismu společně s dietou – dcera mnohem lépe po všech stránkách prospívá, pokud důsledně vynecháváme mléčné výrobky. Bylo třeba odstraňovat postupně určité zátěže a ozdravit tak její špatně fungující trávení, ale také pomoci imunitnímu systému. Našli jsme si postupně své odborníky, celostní lékaře, svěřili se jim do péče, a to celá rodina, a vytrvale hledali cestu a pracovali. A výsledky vidím před očima každý den.

A to je to, co bych o knize ráda napsala – pokud se rodiče autistů pustí se svými dětmi do práce a začnou hledat, co by pomohlo nejlépe jejich dítěti, nenajdou lepšího průvodce pro inspiraci. Kniha je velmi obsáhlá, vše je doloženo množstvím studií, a jsou zde zdokumentovány i případy, kdy se dítě z nemluvícího stalo dobře komunikujícím (příběh Sama, str. 171). Pro rodiče autistů je tak kniha opravdu dobrým pomocníkem, nemusí se složitě pídit po informacích, protože je zde opravdu tzv. myšleno na vše. Kromě toho se čtenáři dozví i spoustu zajímavostí, např. o tzv. savantech, ale je zde i řada informací týkajících se kontroverzního tématu očkování a jeho možného vlivu při vzniku autismu a další témata.

Kniha se nám snaží ukázat, že je i u autistů možné zmírnit některé symptomy a vyplatí se hledat, věnovat svůj čas a energii např. vyzkoušení doporučované diety, nebo pracovat na zlepšení trávení. Výsledky se mohou dostavit, a to je ta dobrá zpráva, kterou nám kniha přináší. Nic více, nic méně. Nenabádá k fanatické víře, že se dítě stane „zdravým“ jedincem bez očkování a když se bude striktně zdravě stravovat.

Knihu bych doporučila svým přátelům a známým, a to nejen v rodinách, kde mají dítě s autismem.

text Ivana Fitznerová

Jazzová skladatelka a zpěvačka, autorka knihy Máme dítě s handicapem (nakl. Portál). Kniha získala v prosinci 2010 od Vládního výboru pro zdravotně postižené občany ocenění. Víc informací o ní najdete zde. 

pozn. red.: K této knize bychom rádi přinesli tematický článek, v němž se vyjádří jak strana za klasickou medicínu, tak za celostní. Pokud máte na základě knihy jinou zkušenost než autorka textu Ivana Fitznerová, rádi budeme publikovat i vaše zamyšlení (minimum je 1800 znaků).