Ať už jedete k vodě, na lyže, na služební cestu nebo kamkoliv jinam, nějakému stresu z cestování se nejspíš nevyhnete. I já, která má cestování jako koníček a podívala se do různých zemí celkem na třech světadílech, se občas bojím, jestli trefím na správné nástupiště, nezapomenu si pas nebo jízdenku. Aby bylo cestování pro vás příjemnější, sestavila jsem seznam sedmi bodů, v nichž je popsáno, jak cestu přežít.
1. Naplánujte si cestu dopředu.
Neorganizuje-li za vás cestu někdo jiný, zjistěte si příslušná spojení a nakupte dopředu lístky nebo letenky. V dnešní době se ty od velkých společností dají koupit on-line a leckdy je ani nemusíte tisknout – stačí si je uložit do mobilu. Nezapomeňte si mobil s nabíječkou. Mějte v záloze řešení i pro případy, kdyby vám spoj ujel nebo letadlo uletělo.
„Snažím se připravit si vše předem. Když mám někam jít, nakreslím si mapu. V mobilu mám GPS a IDOS. Aktuální zpoždění a náhradní spoje si také dohledám. To mi hodně pomáhá. Když jedu po obvyklé trase, tak vím co říct při nákupu jízdenky. Když někde, kam obvykle nejezdím, bývá složitější vysvětlit, co vlastně chci, často si to musím napsat a někdy to i ukázat,“ vypráví dvaadvacetiletá autistka Natálie. Třicetiletá Bára používá jako super pomocníka StreetView. „Kolikrát si s ním projdu celou trasu, když někam jdu poprvé. Plánek si i nakreslím, kdyby se mi vybilo zařízení s printscreeny/offline mapou a označím a zapamatuji si orientační body (restaurace, přechody, zvláštní budovy, …),“ vysvětluje Bára.
2. Jeďte raději vlakem.
Vlak má oproti autobusu víc výhod – obvykle v něm máte větší pohodlí, širší sortiment zboží, můžete si číst, aniž by se vám udělalo špatně, a značení zastávek je přehlednější. Můžete si vybrat on-line sedadlo a v mnoha vlacích už bývají sedadla jen pro jednu osobu řazená za sebou. Na druhou stranu, vlak může jezdit akorát po železnici, takže jsou bohužel místa, kam se jím nedostanete. Pokud se vám stane, že jste si nemohli koupit dopředu jízdenku, a vlak je narvaný a hrozí, že budete stát v uličce nebo sedět namačkaní v kupé, je možné, že jídelní vůz, pokud ve vlaku je, nebude plný, budete tam v klidu a je tam vždy klimatizace.
„Nemám rád dálkové autobusy, pokud to nejsou ty žluté. Jedu někam, kde to neznám a ani stanice v těch autobusech často nehlásí. To se vždycky bojím, že přejedu, popisuje své úzkosti osmadvacetiletý Daniel. Právě vlaky a autobusy s průvodčím/stevardem jsou pro autisty bezpečím. „V tomhle mě určitě uklidňuje, když je víc průvodčích, nebo ve žlutých autobusech jsou lidé, kteří se starají,“ dodává Bára a s úsměvem ještě vypráví, že už se jí stalo, že jí průvodčí ve vlaku řekl, že vypadá na omdlení, a zavedl ji dál do vlaku, kde věděl, že je místo na sezení.
3. Vezměte si sluchátka do uší, pokud to potřebujete.
Jste-li citliví na sluch, vezměte si s sebou sluchátka. Můžete si v nich pouštět hudbu, mluvené slovo nebo jiné zvuky, které vám budou dělat dobře. Dejte si ale pozor, abyste nepromeškali hlášení – raději se spoléhejte na oznámení na displeji. V letadle je důležité dávat pozor na začátku, kdy probíhá bezpečnostní instruktáž cestujících. Některé aerolinky vám ale místo tohoto pustí instruktážní film. Někteří autisté nosí sluchátka i na ulicích kvůli odhlučnění.
4. Nespalte se.
Jedete-li někam v letních měsících, vezměte si s sebou vodu (pokud ovšem neletíte letadlem – tam vás na palubu s tekutinami nad určitý počet mililitrů nepustí) a po cestě ji pijte. Také si zarezervujte místo k sezení tam, kde na vás nebude svítit sluníčko, případně si zatáhněte závěs. Rozhodně si nezapomeňte to, co používáte na opalování či případné přípravky na uklidnění spálené kůže. Také si chraňte místa, která se nejvíce spálí (nos, uši, zadní strany krku). Vhodnou pokrývkou hlavy předejdete přehřátí.
5. Necestujte přes noc.
Pokud máte rádi klidný, pohodlný a ničím nerušený spánek, vyhněte se nočnímu cestování. Na sedačkách dopravních prostředků se opravdu nespí pohodlně a ani se nemáte kde vykoupat ani osprchovat. A když konečně dojedete tam, kam máte, stejně jste unavení a musíte si jít znovu lehnout. Raději tedy jeďte přes den nebo, pokud to jinak nejde, si rozdělte trasu a někde přenocujte. Sice dorazíte později, ale budete aspoň odpočatí, což je velmi důležité. 
6. Využijte tichých vozů nebo dámských kupé.
Ve vlacích některých dopravců existují tzv. tichá kupé, což jsou kupé, v kterých se nesmí nahlas mluvit ani nic pouštět. Pokud jste žena a bojíte se dotěrného chování mužů, můžete využít dámského kupé ve vlacích Českých drah. V některých zemích jsou dokonce genderově oddělené vozy povinné a smíšené jsou určeny pouze rodinám. Tam ale zase může být problém, pokud cestujete s osobou jiného genderu, která není vaším příbuzným.
7. V případě změn tras nebo zpoždění se obraťte na pracovníka informačních služeb nebo počkejte na jeho příchod, pokud se cítíte zmateni.
Někdy se stává, že se spoj opozdí nebo že se jeho trasa náhle změní, nejčastěji kvůli závadám na trase. Na velkých nádražích najdete informační tabule, které o těchto změnách informují. Pokud je nedokážete přečíst nebo se pořád cítíte zmateni, zeptejte se zaměstnance na informační přepážce na bližší informace. Pokud se nacházíte na zastávce, kde není žádné informační centrum, vyčkejte na místě, protože nejspíš se na místě objeví člověk z dopravní společnosti, který bude mít za úkol „posbírat“ cestující. Stejně tak je v České republice ze zákona povinnost uvádět na jízdních řádech kontaktní údaje na dopravce. Jste-li mimo ČR a v zemi, kde tato povinnost neexistuje, ale rádi byste se někam podívali bez organizovaného zájezdu, využijte služeb místních lidí, např. na stránkách Couchsurfing. Tam lidé nabízejí přespání nebo provázení lokalitou, kde bydlí.
„Jel jsem s jedním kamarádem autobusem na jednu akci. Vystoupili jsme z autobusu předčasně, někde na okraji města, a vůbec jsme se tam nevyznali, tak jsem zavolal taxík,“ říká pětadvacetiletý autista Šimon, a dokazuje nám tím, že si hladce poradili. Cestování tak může být i přes veškeré trable zábavná a zajímavá činnost. Podíváte se na místa, kde se běžně nevyskytujete, a možná nasbíráte nové zážitky. A to za to stojí, ne?
Stala se vám i přes všechny přípravy nějaká nečekaná událost? Jak jste ji zvládli? Jak jste si pomohli při panice a úzkostí z nenadálé změny? Jak jste předešli případnému meltdownu, pokud vás něco/někdo rozčílil? Napište nám své rady.
A kdybyste se náhodou dostali do situace a cítili jste blížící se paniku nebo meltdown, vzpomeňte si na věty šestadvacetileté autistky Anny: „Mám asi běžné aspie uvažování, že když nevyjde něco podle plánu, všechno se rozpadne, bude to úplná zkáza a zmar. Snažím si prostě připomínat, že vlak, který mi ujel, není konec světa, že to možná bude fakt nepříjemné, ale vlastně se to dá docela snadno řešit. Pak mi pomáhá si dávat dílčí úkoly, třeba říkám své hlavě, že teď si vypočítáme nejkratší cestu na nástupiště, nebo nejefektivněji prokličkujeme tady těmi lidmi, takhle smýkneme kufrem, abychom snáz vybraly zatáčku. Cestování je spousta podnětů, neznámých, hluku, těkání, lidí okolo, které si člověk nevybere…,“ říká Anna a zvládá jednou rukou jíst řízek s chlebem a druhou má připravenou na kufru s kolečky. „A nezapomínejte jíst. To je hodně důležité. Pokud máte stres z neznámého jídla, berte si vlastní, nebo si kupte to, co znáte. Někdy, když jsem opravdu v klidu, pak si trénuju toleranci, takže si vyzkouším k jídlu někde něco nového,“ dodává Anna a s kufrem na kolečkách odjíždí vstříc novým dobrodružstvím.
________________
Text Ivana Recmanová / citace z facebookových skupin lidí na spektru autismu / první foto Pixabay.com, druhé foto Šimon ve Vídni
