Poradenství

Pokud má člověk v sobě aktivován program – nebuď citlivka, jde často za své hranice, neposlouchá své tělo, své potřeby, říká terapeutka Lenka Davidová

Terapeutka Bc. Lenka Davidová se již přes 20 let pohybuje v neziskovém sektoru, kde pomáhá lidem různých cílových skupin, téměř 6 let pracovala v organizaci Rodinné Integrační Centrum, která poskytuje služby pro rodiny a jednotlivce s PAS v Pardubickém kraji. Také je soukromá terapeutka a jejími klienty jsou i dospívající a dospělí se zvýšenou citlivostí nebo s PAS. Sama má dvě dcery, z nichž starší třináctiletá má dětský autismus, a žije tak denně témata, která řada rodičů řeší a hledá cestu. Také supervidovala myšlenkové Karty síly a nadhledu pro pečující, které nedávno vydal ATYP Press.

„Více než 11 let nabízím ve své soukromé praxi terapie lidem, kteří se ocitli v náročné životní situaci, hledají cestu, jak žít svůj život plnohodnotně, chtějí probudit svůj energetický potenciál, najít nový směr a vyřešit své těžkosti a obtíže. Zaměřuji se na témata spojená s akutně nebo dlouhodobě prožívanou krizí, nepohodou či traumaty, na nalezení či posílení energetického potenciálu, zvýšení sebehodnoty. Lektoruji pro organizace témata „na poli autismu“, která souvisí s řešením krizových situací, posílením vztahů mezi rodičem a dítětem, témata spojená se seberozvojem a psychohygienou, přijetím diagnózy u dítěte, zdravým psychickým vývojem dítěte či posílením nebo znovunalezením sebe sama při péči o dítě s diagnózou,“ říká terapeutka Davidová, se kterou si povídala naše redaktorka Markéta Štěpánková.  

Setkáváte se ve své terapeutické praxi s dospívajícími na spektru a s vysokou citlivostí?  

Za dobu své praxe sleduji, že v ordinaci přibývá počet dospívajících osob s diagnostikovanou poruchou autistického spektra (dále jen PAS), přibývá i řada dospívajících se zvýšenou citlivostí. Přichází s intenzivními prožitky nepřijetí, úzkostí, strachu. Rodiče prožívají velkou bezmoc, neorientují se v celé situaci a mají pocit rodičovského selhání. Je tedy nutné i rodiče v takové situaci stabilizovat a celou situaci pojmenovat a zčitelnit. Sami dospívající jsou často sami sebou velmi znejistěni, nepřidává tomu ani stav, kdy se často cítí vyčleněni z kolektivu vrstevníků. Vnímají sebe samy jako „divné, špatné, nehodnotné“, nezřídka se objevuje sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu a další závažné obtíže.  

Je jiné procházet pubertou a dospíváním, pokud je člověk na spektru nebo s vysokou citlivostí?

Puberta a dospívání je vždy velká výzva nejen pro rodiče, ale i pro samotné dospívající. Změna hormonů, zintenzivnění životní energie, názorů, intenzivnější potřeba vymezování se. Potřeba objevovat a testovat hranice. Zvědomovat si Kdo jsem já? přináší velký chaos, kde nějakou chvíli trvá než se všichni zúčastnění zorientují a objeví sebe sama v jiné – nové poloze. Dospívajícím je v této době často potřeba dosytit, co chybělo, dát z pozice rodiče tzv. „požehnání“, posílení, předání poselství, které pomáhá v ukotvení se ve své identitě. Tak, aby byli schopni lépe vyhodnocovat, co je pro jejich život hodnotné, a byli dobře ukotveni ve své síle a mohli v budoucnu dobře využít svůj potenciál. Bohužel historicky jsme jako rodiče zapomněli na nutnost tohoto energetického posílení a často tak mnoha lidem toto doklapnutí chybí, jsou  nuceni hledat toto dosycení jinde v různých – často extrémních – situacích.

A když k tomu má mladý člověk autismus a vysokou citlivost?  

Ve své praxi sleduji, že prožívání v pubertě je u osob s vysokou citlivostí jiné. V této době se často nůžky „jinakosti“ velmi intenzivně rozevírají. Vzhledem k „jinému“ pohledu na svět, hodnotám, prožívání a specifickým potřebám se řada dospívajících s vysokou citlivostí, s PAS nebo s kombinací obojího často dostává na velmi zásadní rozcestník, který je pro ně velká výzva. Je to čas, kdy vrstevnické přijetí a sounáležitost je zásadním vývojovým milníkem, který je podstatné naplnit a hraje velkou roli v dalším vývoji. Dostávají se do bodu, kde se musí rozhodnout, protože v období puberty je často jakákoliv jinakost, která jde mimo „střední proud“, odmítnuta nebo nepřijímána.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Tipy a rady pro nácvik samostatného cestování hromadnou dopravou pro lidi s autismem

Tipy a rady pro nácvik samostatného cestování hromadnou dopravou pro lidi s autismem

Nácvik cestování je proces učení, jak se dostat z jednoho místa na druhé bez cizí pomoci. Pro lidi s autismem je nácvik cestování kriticky důležitý: je klíčem k nezávislému žití. Avšak v závislosti na místě bydliště a dostupnosti speciálních služeb a zdrojů informací vaše dítě s autismem může dospívat a stát se dospělým, aniž by mělo představu o tom, jak používat či vůbec získat přístup k dopravě mimo jeho bydliště, protože služby pro nácvik cestování pro lidi s PAS u vás nejsou. V mnoha případech jsou to právě rodiče, kteří mají lví podíl na nácviku cestování v okamžiku, kdy je dítě dostatečně zralé, aby si mohlo samo dojet/dojít na denní program či komunitní aktivity, něco si nakoupit, dopravit se do školy nebo aby se v dospělosti umělo dostat do práce. V tomto článku získáte odpovědi na otázky, kdo a jak by měl cvičit cestování, a tipy a zdroje informací pro specifické druhy cestování.
Kdo by měl pomáhat s nácvikem cestování
Ne všichni dospělí autisté mohou cestovat samostatně. Pro ty, kteří jsou schopni chůze, používání hromadné dopravy či dokonce mohou řídit (pozn. red. V ČR dosud není dořešen zákon k oficiální možnosti mít řidičský průkaz a řídit vozidlo), může nácvik cestování vést k posílení sebevědomí, flexibility a samostatnosti.
Aby bylo vaše dítě schopné samostatně cestovat jakýmkoliv způsobem, musí – minimálně – splňovat tyto podmínky:

Schopnost komunikovat svá přání a potřeby.
Schopnost zvládnout své emoce při vypjatých situacích.
Schopnost řídit se pravidly a zákazy.
Schopnost odpovědět na nečekané otázky cizích lidí.
Schopnost požádat o pomoc pomocí telefonu či pomocí interakce s cizími lidmi.
Schopnost zvládnout hluk, pachy a jiné senzorické zážitky, které jsou součástí daného prostředí.
Samozřejmě, vaše dítě bude muset také zvládat situace jako je dojít na čas odjezdu dopravního prostředku, porozumění jízdnímu řádu či kupování jízdenek. Tyto úkoly ovšem mohou být efektivně zvládnuty pomocí aplikací, budíků a dalších nástrojů.
Včas mu zařiďte Průkaz osoby s PAS a poučte ho, v čem mu pomůže.

A nezapomeňte:-) Nejlepší je to zkusit, když má dítě zájem dojet pro něco, co potřebuje, co ho baví, co je jeho specifickým zájem:-)

Obecné tipy na nácvik cestování
Různé druhy cestování předkládají různé výzvy a příležitosti. Možná tím nejméně složitým způsobem je chození pěšky v blízkých lokalitách. Avšak některé výzvy a tipy fungují na všechny způsoby cestování. Toto jsou obecné tipy, které jsou dobrým odrazovým můstkem:

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Proč jsou návštěvy pro autisty stres? 20 rad od autistů, jak přežít návštěvu.

Proč jsou návštěvy pro autisty stres? 20 rad od autistů, jak přežít návštěvu.

Kvůli covidovému lockdownu bude méně návštěv, než je v rodinách na Vánoce a Silvestra obvyklé. Introvertním a autistickým lidem to rozhodně pomůže. Aspoň některým v něčem covid pomáhá. Zeptali jsme se dospívajících a dospělých autistů, proč jim vadí a v dětství vadily návštěvy. Co jim pomáhalo je přežít a jak se po nich cítili. Méně funkční autisté a malé děti s autismem to nemohou vysvětlit, tak třeba vám rady a zkušenosti zpovídaných autistů pomohou pochopit, co se s nimi děje při sociální interakci zejména s více lidmi při návštěvách.

Návštěvy pro lidi s autismem znamenají spoustu stresu. To, že se všichni chtějí najednou navštěvovat, jim na vánočních svátcích velmi vadí. “Přežít to množství návštěv a ten strašný hluk a chaos na nich je vysilující,” stěžuje si Natálie. A dodává, jak si pomáhá: “Na návštěvách fotím, zabavím se tím a nemusím s nikým mluvit. Také jsou dobré deskovky. Když se něco hraje, tak ta hra má pravidla na rozdíl od toho, když spolu lidi jen tak mluví,” doplňuje Natálie.

“Je dobré mít na návštěvě kam utéct. Řešíme doma, jestli zvát návštěvníky k sobě domů, nebo raději naopak jít na návštěvu. Když jdu na návštěvu někam, tak můžu odejít kdykoliv, ale když ta návštěva bude u nás, tak už nemám moc kam utéct,” píše v komentářích Dana. “Návštěvy přežívám tak, že si během ní představuji, jaký bude klid, až hosté odejdou,” pobaví všechny Štefan. Martina to má podobné: “Já si také představuji klid po odchodu návštěvy, případně klid po mém příchodu domů.”

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Tipy a rady pre prekonávaní komunikačných bariér - 2. časť

Tipy a rady pre prekonávanie komunikačných bariér – 2. časť

V prvej časti článku Aspergerov syndróm a komunikácia som vám priblížil, s akými problémami sa bežne stretávajú ľudia s poruchou autistického spektra (ďalej len PAS) – ktoré veci vplývajú na priebeh komunikácie a dôsledok dlhodobého vystavenia spoločnosti. V tomto článku som spísal rady a tipy, ktoré môžu ľudia nielen na autistickom spektre využiť na zlepšenie ich komunikačných zručností a prekonanie ťažkostí spojených s komunikáciou všeobecne, ako aj rady, ktoré vám môžu ušetriť množstvo ťažkostí týkajúcich sa konverzácie a medziľudských vzťahov.

Písanie

Písanie, či už kníh, článkov, blogov, denníkov – jednoducho vlastných myšlienok, je niečo, čo odporúčam skúsiť každému človeku, nielen na autistickom spektre. Naučilo ma to utriediť si myšlienky a vyjadrovať sa omnoho elokventnejšie, než som bol pôvodne schopný. Človek má totiž pri písaní viac času na sformulovanie slov. A pomalejšie, intenzívnejšie myslenie mu časom umožní svoje vyjadrovanie v bežnej komunikácii nielen zrýchliť, ale ho aj prehĺbiť.

Otvorenosť

I keď je konverzácia možno tá najťažšia, alebo najfrustrujúcejšia prekážka, radím ľuďom s PAS neuzatvárať sa do seba. Aspoň teda nie úplne. Je mimoriadne dôležité, zabezpečiť si dostatok času o samote na zregenerovanie. Ale sociálna interakcia je nevyhnutnou súčasťou života všetkých ľudí. Ak ste nenašli spoločnosť, kde sa cítite príjemne, neprestávajte hľadať. Internetové fóra, facebookové stránky, poprípade iné aplikácie (Discord, a pod.) sú taktiež alternatívou, ale nezabúdajte, že nedokážu kompletne nahradiť každodenný kontakt s ľuďmi, potrebný na prežitie v spoločnosti.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek

Přihlášení