Den v životě autisty: Bolí mě zvuky, bolí mě ticho i čištění zubů

Den v životě autisty: Bolí mě zvuky, bolí mě ticho i čištění zubů

Článek nám pro ATYP zaslal autista Eric (29), který byl diagnostikovaný už v devíti letech a tehdy kvůli své vysoké inteligenci a vynikajícímu verbálnímu projevu získal označení vysokofunkční, byť s ním sám nesouhlasí. Podle něho jsou nálepky funkčnosti zkreslující a zavádějící. Mnozí dělí lidi s autismem na nízkofunkční a vysokofunkční a tím autismus vnímají jako úsečku. Ti vysokofunkční podle těchto úvah nic neřeší, nemají problémy, vlastně podle nich mají "lehký autismus". Autismus je však neurologická variace, kterou je velmi těžké objektivně měřit. V něčem může být autista funkční a druhý den v tom samém méně nebo zcela nefunkční. V něčem, co nevadí tzv. nízkofunkčnímu, v tom může mít tzv. vysokofunkční typ těžký handicap. Eric aktuálně pracuje ve výrobním průmyslu na zkrácený úvazek.

Je ráno. 4:28. Ani nemusím koukat na telefon, který v režimu letadlo leží pod polštářem. Vím zcela přesně, kolik je hodin, probouzím se každý den ve stejnou dobu, na minutu přesně. Co na tom, že je dnes sobota a nemusím do práce. Čas usínání a vstávání je pevná rutina.

Všude už je světlo. Vnímám hmatem, jak se to svěží ranní světlo dotýká mé kůže a slyším překrásné tóny zářivě zelených listů rostlin na parapetu, jimiž světlo prostupuje. Obloha už začíná být azurová, bydlím přímo naproti východu slunce, které se zanedlouho vyhoupne nad obzor. Miluju tu barvu. Její tón ve mně vždy vyvolá tak velký pocit radosti, že musím skákat, plácat rukama a točit se, často to všechno dohromady. Takhle totiž dávám najevo, že jsem opravdu šťastný. Kdyby se mě někdo zeptal, jaký zvuk na světě mám ze všeho nejradši, odpověděl bych "nebeskou modř". Kéž by tak šel zvuk modrého nebe nahrát, abych si ho mohl kdykoliv pustit.

Mám smysly tak citlivé, že mě bolí ticho

Ráno... Nejtěžší část dne. Ne proto, že bych byl unavený, nevyspalý a podobně, to vůbec.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Facebook
Twitter
Pinterest
LinkedIn
WhatsApp
Email

5 komentářů

  1. Děkuji za možnost nahlédnout JAK JINAK může moje dospělá dcera vnímat zvuky, barvy a další podněty… Že je přecitlivělá na zvuky nešlo přehlédnout už od malička. Že patrně vnímá i to, co pro moje omezené smysly neexistuje, protože je to pro ně nepostižitelné, jsem se domnívala také. Nyní si to dokážu lépe představit a popustit uzdu fantazii….

  2. Rádo se stalo, právě proto jsem to napsal, abych lidem přiblížil vnímání autistů 😉

  3. Strašně moc děkuji. Je to poprvé,kdy mohu ,po letech hledání, nahlédnout do světa vnímání své dcery. Moc nám pomohl blog http://www.highsensitiverefugee.com, ale nikdo tam nepopisoval senzorické vnímání a to jej čtu každý týden. Vaše články jsou obrovské otevřené okno s popisem průvodce, ovšem den ve světě autisty je špička. Jen se chci zeptat, někde píšete, že jste autista, někde že máte hypersensitivitu. Mě to tedy zní jako u syna kamarádky, který má diagnostikovanou od 7 let poruchu senzorického vnímání. Vy nějak oddělujete co je u vás z autismu a co z HSP? DÍKY za uvedení do vašeho světa.

  4. Díky za zpětnou vazbu.
    Jsem autista a jsem hypersenzitivní. Tyto dvě věci u mě spolu přímo souvisí a jsou propojené, jelikož díky autismu vše vnímám do hloubky a díky hypersenzitivitě vše intenzivně prožívám.
    Většina autistů má některou formu hypersenzitivity, synestezie nebo nějakou jinou formu “poruchy” smyslového zpracování.
    Hypersenzitivita je součást mého autismu, odborník by řekl “přidružená diagnóza”, ale to není přesné, jelikož vše souvisí se vším 😉

Komentáře jsou uzavřené.

Přihlášení