Za život jsem přečetla opravdu jen pár knih (dokonce se bojím, že by šly spočítat na prstech mých rukou) a vždycky mě to stálo takové přemáhání, úsilí a bolest, že jsem absolutně nechápala, jak někdo může číst pravidelně nebo větší objem textu. Knihy na čtenářský deník jsem často opisovala z internetu, a to i přesto, že jsem cítila vzrušení a fascinace po celém těle, když jsme se o těchto knihách učili v hodině. Můj sen byl si všechny tyto knihy jednou přečíst a nesmírně jsem se styděla za to, že toho nejsem schopna. Samozřejmě jsem si myslela, že kdybych se snažila jen o trochu víc, mohu číst stejně jako všichni ostatní.
Není to bohužel pravda. Když jsem zjistila, že mám autismus a ADHD, došlo mi, proč konkrétně pro mě je tak náročné číst, soustředit se a text si pamatovat. ADHD i autismus se projevují u každého trochu jinak, ale většinou tato kombinace způsobuje velký problém se čtením či pamatováním si obsahu. ADHD je neklidné, hyperaktivní (u mě zejména vnitřně), přepíná mezi aktivitami, potřebuje interakci, dynamiku, tempo. To mi ale při čtení můj autistický mozek, který velmi pomalu zpracovává informace a je přecitlivělý na znaky, významy či texturu textu, neumožňuje. Kdykoli tedy čtu, mám pocit, že bych mohla vyletět z kůže. Že každou chvíli exploduji. Jsem bez sebe. Časovaná bomba. Nejde to.
