Když sledujeme hlouček dětí, které mají určitou volnost pohybu, občas mezi nimi uvidíme dítě pohybující se, těkající dvojnásobnou rychlostí než ostatní, jako splašená molekula, dítě s ADHD. Jakmile volnost pohybu pomine, což se ve většině běžných škol děje s koncem přestávky, začínají pro tyto děti nekonečné minuty trápení v lavici. Sedět tiše, příliš se nehýbat, je zkrátka nad jejich síly.
Splašená molekula v akci aneb neklidné děti ve škole
Vnitřní neklid je žene do akce, a tak se otáčejí, vykřikují, houpou se na židli, bouchají opěradlem židle do zadní lavice, hrají si a pohazují s věcmi a ty jim padají, takže následně lezou pod lavici a provádějí další podobné kousky, kterými ruší vyučujícího při výuce i spolužáky v soustředění.
V běžné škole, při frontálním vedení výuky, kdy učitel vysvětluje látku před plnou třídou dětí, je toto chování pro učitele problémem. Snahou většiny pedagogů bohužel nebývá převést toto chování na jiný, méně rušivý způsob, ale zcela ho eliminovat, aby byl ve třídě konečně naprostý klid a dítě se svým chováním zcela zařadilo mezi ostatní spolužáky. Takový postup se, samozřejmě, nesetkává s úspěchem. Je to jako přikrýt bublající hrnec na plotně poklicí, chvíli to vypadá nadějně, ale nakonec to stejně přeteče.
Nerušte hranice, jen je posuňte
Není to ze strany dítěte svévole, nedělá nám to naschvál, jen potřebuje uvolnit vnitřní napětí. Pokud pedagog nechce sebe i dítě nekonečně trápit, měl by nároky kladené na dítě trochu snížit. Nejde o to, na chování dítěte rezignovat a všechny rušivé projevy tolerovat. Je zapotřebí posunout hranice, nastavit pro dítě v pravidlech širší mantinely a potom vyžadovat, aby tato pravidla dodržovalo. V praxi to znamená například dát dítěti možnost vnitřní neklid uvolňovat nějakým vhodným, méně rušivým způsobem, nechat ho, ať se v lavici tiše vrtí, komíhá nohama, pohrává si pod lavicí nohama se sundanou bačkorou, ať se v komunitním kroužku při sezení na koberci tiše kolíbá. (U autistických dětí je navíc stimming velmi potřebný pro jejich zklidnění. Rozhodně ho nezakazovat! Pokud jsou to pohyby, které by rušily pozornost třídy, je dobré dítěti dovolit, aby v případě potřeby stimmingu si řeklo a odešel s ním asistent na chodbu či jiných prostor pro uklidnění.)
Pedagogové se často vymlouvají, že takové chování ruší ostatní děti. Praxe ale ukazuje, že pokud se dětem chování spolužáka vhodnou formou vysvětlí, velmi rychle si zvyknou a naučí se tyto projevy při práci nevnímat.
Hračky jako pomůcky pro děti s ADHD a poruchou pozornosti
Další možností je používání pomůcek na uvolnění vnitřního napětí a odvedení motorického neklidu jiným, pro učitele a spolužáky méně rušivým směrem. Pokud má dítě rádo hmatové podněty a přitom je ještě schopné vnímat výklad učitele, hračka do ruky mu paradoxně může pomoci lépe se soustředit.
Volba pomůcky je individuální a závisí na konkrétním dítěti. Můžeme vyzkoušet například hračky z měkké gumy. V poslední době jsou velmi oblíbené tzv. fidget spinnery, u kterých ale musíme volit takové, které třením součástek nevydávají zvuk. Kromě hraček, které vydávají jakýkoliv zvuk, a hraček, které se kutálí, nejsou vhodné hračky, které lze rozebírat, protože příliš poutají vizuální pozornost a dítě už není schopné sledovat výuku. Žádné složité systémy, na které je potřeba se soustředit, čím jednodušší, tím lépe. Je také důležité tyto hračky časem obměňovat, aby byly pro dítě stále lákavé. Znám ale dítě, které si při výuce sestavuje z papíru modely letadélek. Zdánlivě to vypadá, že se nemůže soustředit na to, co učitel říká, ale opak je pravdou. Ví vše. Některé děti zkrátka potřebují k soustředění a pozornosti něco dělat rukama. Na posledním představení Přicházíme v míru v Divadle Kampa dokonce Lukáš Horn, známý aspík z Normálního autistického filmu, vyprávěl, že jako menší vždy dělal více činností najednou. Jako kdyby potřeboval zapojit všechny smysly, aby se dokázal soustředit. Vtipně dodal, že dnes už zvládne sotva jednu.
Pravidla pro používání hračky ve škole mohou být následující:
1) S hračkou neházíme ani si s ní nepohazujeme (aby nelétala třídou nebo nepadala pod lavici).
2) V momentě, kdy je potřeba vzít do ruky pero, je hračka odkládána na předem určené místo. Odtud si ji dítě může vyzvednout až po ukončení práce a odložení pera.
3) Hračku při hodině nepůjčujeme ani záměrně neukazujeme ostatním (o hodině je jen pro žáka s ADHD).
4) Hračku si o přestávce mohou půjčit ostatní děti, pokud s ní slušně zachází (předejdeme tím závisti ostatních dětí, která brání zapojení dítěte s ADHD do kolektivu).
Prosím, postarejme se o to, aby nároky na dítě kladené byly v jeho možnostech obstát a potom ho pochvalme.
Milí rodičové nebo asistentky pedagoga, posílejte nám další nápady, s čím si mohou neklidné děti při hodině hrát a přitom nerušit. Vyhlašujeme soutěž Nejlepší výtvor, když se v hodině nudím. Pošlete nám na FB ATYP magazín fotku výtvoru dítka a tři nejlepší vyhrají Tygří třídní knihu.
_______________________________________
text Markéta Velebová, asistentka pedagoga, která má dceru s ADHD a na autistickém spektru
