Jsem unavená. Cítím, jak se disociuji od všeho. Oči se mi samy zavírají a cítím za nimi tlak. Mám bolavé kruhy pod víčky. Přesto jdu do postele zhruba v deset s plánem dobře usnout a svému mozku konečně dopřát pocit odpočinku. Ještě si listuji v knize Náš dům je v plamenech, kterou napsala Malena Ernman, maminka Grety a Beaty Thunbergových, známá operní pěvkyně. Po chvilce toho nechám.
Před spaním mám rituál, že se naladím sama na sebe pomocí relaxačních hypnotických videí či naopak pomocí hudby, která ve mně šíří štěstí, životní energii a motivaci šířit svou sílu dál mezi lidi. Pustím si La voix a potom Tragedy a najednou se přistihnu, že přemýšlím o tom, co budu říkat na plánované konferenci o vzdělávání. Už si to dokonale promýšlím. Ale po tom, co písničky skončí, si můj mozek řekl, že to chce dovymyslet. A já nemám sílu vzdorovat. A tak ležím a v hlavě si dokonale přehrávám to, co řeknu na oné konferenci, která má být až za dva měsíce. Cítím i ty emoce a energii, která tam bude, kterou se snažím dávat do každého ze svých osobních výstupů.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
