Normální autistický film

Pět odlišných dětí na spektru autismu, pět rozdílných pohledů na život. Klavírní virtuóz Denis dokáže s lehkostí zahrát jakoukoli skladbu na piano a zbožňuje filozofii Malého prince. Marjamka má bohatý vnitřní svět, o kterém ráda mluví v angličtině a znázorňuje jej ve svých kresbách. Její bratr Ahmed je zase velmi přátelský. Sarkastický Lukáš miluje natáčení vlastních videí a Majda vytváří rapové písně a básně s odzbrojující přesností. Normální autistický film měl premiéru v roce 2016. My vám ho připomínáme recenzí Adély, která na film zavzpomínala. Co je na filmu tak fascinujícího? Je to jeden z prvních českých dokumentů o autismu, který na něj nepohlíží jako na lékařskou diagnózu, ale jako na jinakost. Autismus není ani dobrý, ani zlý, je prostě jiný. To platí i mezi lidmi na spektru autismu, nejsou všichni stejní. Symptomy mohou mít podobné, ale díky rozdílným osobnostem a potřebám je projevují jinak. Tento aspekt je podle mě ve filmu perfektně znázorněný. Režisérovi se povedlo bravurně zachytit individualitu a přirozenost těchto dětí a ukázat jejich vnitřní světy. Neříká jim, jak se mají chovat a co mají dělat, prostě je jen postaví před kameru a natáčí jejich přirozené reakce. Nechává je bez ostychu projevit svůj vnitřní svět, u každého jinak – Denis se svou učitelkou hraje na klavír a cituje Malého prince, Marjamka maluje poníky a víly a vypráví jejich příběhy v angličtině, Lukáš natáčí videa se svým kamarádem a dělá si ze všeho legraci, Ahmed s nadšením mluví o tom, že autisté jsou v podstatě mimozemšťané, protože se v tomto světě nevyznají, a Majda kritizuje vše kolem sebe ve stylu rapu. Režisér tyto světy neodsuzuje, naopak se jim snaží porozumět a nechává na dětech, aby mu vysvětily jejich významy a proč jsou pro ně důležité. Dokument je částečně zaměřený i na rodiče, především na maminku Marjamky.