Článek o tom, jak by měl vypadat přijímací pohovor pro lidi na spektru autismu, vyvolal diskusi, zda je vhodné vůbec uvádět v životopise, nebo sdělovat při hledání zaměstnání, že máte jednu z forem autismu, Aspergerův syndrom. Zeptali jsme se lidí na spektru autismu, jakou s tím mají zkušenost. Vzniklo z toho neveselé čtení. Celosvětově se uvádí, že 80% lidí s autismem je nezaměstnáno. Přitom mnoho z nich jsou vysokoškoláci nebo mají maturitu.
Pokud uvedete v životopise, že máte Aspergerův syndrom, pak ti zaměstnavatelé, kteří nemají s AS zkušenosti, se budou bát pozvat vás k pohovoru a dát vám šanci. Pokud ale nebudou vědět, že máte Aspergerův syndrom a budete se z jejich pohledu chovat u pohovoru zvláštně, může to být také důvodem neúspěchu. Ideální by samozřejmě bylo, aby všichni personalisté byli informováni o tom, jaká jsou specifika lidí na spektru autismu, a aby se naučili s těmito lidmi pracovat.
Protože pracuji ve společnosti, která je na Aspergerův syndrom zvyklá, není to pro mě problém. Dříve, když jsem se snažil získat práci jinde, jsem ale Aspergerův syndrom v životopise neuváděl. Obávám se, že kdybych se nehlásil do výběrového řízení, které bylo pro lidi s AS speciálně připraveno, měl bych malou šanci na úspěch. Všichni ale nemají takové štěstí, aby mohli pracovat ve firmě přátelské k aspíkům, a proto se nedivím, že mezi dotazovanými převládají negativní zkušenosti.
Slovo autismus je obří předsudek
Sám jsem kdysi přesvědčoval jednu slečnu, že v dané společnosti by mohl být Aspergerův syndrom i výhodou, ale ona to zásadně uvádět nechtěla a nakonec sama popřela, že je na spektru autismu a ani nechtěla usilovat o oficiální diagnostiku: "Můj AS oficiálně neexistuje a vzhledem ke stigmatu lidí s autismem, který v ČR je, bych ho ani radši nikde neuváděla. Stačí, že jsem kvůli komunikačním problémům byla z jedné práce vyhozena a v dalších dvou kvůli tomu měla problémy," říká aspergerka Michaela (34 let) a dodává: "Ne, nebylo by to lepší, kdyby zaměstnavatelé v těchto zaměstnáních o mém AS věděli." Tento názor potvrzuje i aspergerka Lucka (41 let): "Neuvádět. Lidé mají bohužel předsudky i k mnohem banálnějším věcem. Stejně ale vždycky poznají, že jsem „ jiná“ a hraje to v můj neprospěch."
Lucie současnou práci našla před třinácti lety přes úřad práce. „Pracuji ve státní správě, tam si myslím, že nároky při pohovoru jsou mírně snížené, co se týče toho, jak se člověk tváří. Za tu dobu jsem se několikrát neúspěšně snažila najít jinou práci, ale vzhledem k tomu, že je na mně AS vidět, žádný nevyšel. A vzhledem k faktu, že mám malé dítě si myslím, že šance jsou nulové.“
Neuvádět
Na otázku, zda uvádí Aspergerův syndrom v životopise, má aspergerka Aneta (25 let) stručnou odpověď: "A proč? Nikomu do toho nic není." Jan na to reaguje slovy: "Přesně. Je to jako uvádět v životopise gender" a pokračuje: "Zakládám si na tom, že jsem v tom, co dělám, důkladný a dokážu se do toho plně ponořit a vytěsnit vše ostatní - to je pro zaměstnavatele cenná informace (a je fuk, že je to prvek AS). Pokud bych někdy měl AS do životopisu uvést, bylo by to na LinkedIn, případně na jiném pracovním portále. Obecně ale nemám rád tuhle kolektivní identitu, nikdy jsem AS neuváděl a v CV, co posílám do firmy, když reaguji na pracovní nabídku, ho nikdy uvádět nebudu, protože to podle mě sníží šanci na přijetí, nebo mě rovnou ani nepozvou na pohovor. Téměř každá práce zahrnuje komunikaci s lidmi, což je oblast, ve které většina z nás zrovna nevyniká - a proto je v očích zaměstnavatele AS přitěžující parametr, podle toho, jak velkou roli hraje komunikace s jinými lidmi v dané práci."
Věta "povězte nám něco o sobě", zmíněná v předchozím článku, podle něj nemusí být nutně děsivá a můžete ji i využít ve svůj prospěch. Na takovou otázku Honza obvykle reaguje další otázkou: "Co konkrétně byste chtěli vědět?" Tyto nepříjemné otázky často pokládá personalista, který o přijetí na danou práci téměř nerozhoduje. "Asi záleží i na typu pracovní pozice, kam se člověk hlásí, a selhání při odpovědi na tuto otázku mě nijak zvlášť nepoškodí, ale dává mi to možnost vyjmenovat všechny své koníčky, které tím či oním způsobem souvisí s danou prací nebo celkově s oborem. Možnosti odpovědi nejsou neomezené, ale když se člověk trochu připraví, může mu to naopak zvýšit šance," dovysvětluje Honza.
Invalidní důchod v CV může být výhodou
Podle Aspergerky Petry (32 let), máte-li invalidní důchod a uvedete to v životopise, pak pro mnoho zaměstnavatelů to může být i výhoda, vzhledem k daňovému zvýhodnění. "Aspergerův syndrom v životopise fakt neuvádím. Spíš uvedu, že mám invalidní důchod, ale diagnózu ne. Slovo autismus je prostě obří předsudek a většina lidí se toho slova vyděsí. Už tak jsou pohovory dost těžké."
Neuvádět
Na otázku, zda uvádí Aspergerův syndrom v životopise, má aspergerka Aneta (25 let) stručnou odpověď: "A proč? Nikomu do toho nic není." Jan na to reaguje slovy: "Přesně. Je to jako uvádět v životopise gender" a pokračuje: "Zakládám si na tom, že jsem v tom, co dělám, důkladný a dokážu se do toho plně ponořit a vytěsnit vše ostatní - to je pro zaměstnavatele cenná informace (a je fuk, že je to prvek AS). Pokud bych někdy měl AS do životopisu uvést, bylo by to na LinkedIn, případně na jiném pracovním portále. Obecně ale nemám rád tuhle kolektivní identitu, nikdy jsem AS neuváděl a v CV, co posílám do firmy, když reaguji na pracovní nabídku, ho nikdy uvádět nebudu, protože to podle mě sníží šanci na přijetí, nebo mě rovnou ani nepozvou na pohovor. Téměř každá práce zahrnuje komunikaci s lidmi, což je oblast, ve které většina z nás zrovna nevyniká - a proto je v očích zaměstnavatele AS přitěžující parametr, podle toho, jak velkou roli hraje komunikace s jinými lidmi v dané práci."
Věta "povězte nám něco o sobě", zmíněná v předchozím článku, podle něj nemusí být nutně děsivá a můžete ji i využít ve svůj prospěch. Na takovou otázku Honza obvykle reaguje další otázkou: "Co konkrétně byste chtěli vědět?" Tyto nepříjemné otázky často pokládá personalista, který o přijetí na danou práci téměř nerozhoduje. "Asi záleží i na typu pracovní pozice, kam se člověk hlásí, a selhání při odpovědi na tuto otázku mě nijak zvlášť nepoškodí, ale dává mi to možnost vyjmenovat všechny své koníčky, které tím či oním způsobem souvisí s danou prací nebo celkově s oborem. Možnosti odpovědi nejsou neomezené, ale když se člověk trochu připraví, může mu to naopak zvýšit šance," dovysvětluje Honza.
Invalidní důchod v CV může být výhodou
Podle Aspergerky Petry (32 let), máte-li invalidní důchod a uvedete to v životopise, pak pro mnoho zaměstnavatelů to může být i výhoda, vzhledem k daňovému zvýhodnění. "Aspergerův syndrom v životopise fakt neuvádím. Spíš uvedu, že mám invalidní důchod, ale diagnózu ne. Slovo autismus je prostě obří předsudek a většina lidí se toho slova vyděsí. Už tak jsou pohovory dost těžké."
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Jedna odpověď
Já diagnózu do životopisu neuvádím, ale na pohovoru jí zmíním. Většinou to vyplyne samo, personalista chce třeba vědět, proč nemůžu pracovat na směny, proč se ucházím o zkrácený úvazek atd. Stejně ať už je ta práce sebevíc vpohodě, jednoho dne dostanu meltdown… A co oni se mnou mají dělat, když vůbec netuší? Všechno se může dost ošklivě zvrtnout. Zatímco když o tom budou vědět, když jim dopředu vysvětlím, že ten na první pohled děsivej stav neni nic jinýho, než přemíra vjemů, která naprosto zahltí můj mozek…
Jasně, šance na místo klesá, ale když máte opravdu problémy běžně fungovat, potřebujete v práci různý „úlevy“ a navíc když je na vás autismus vidět, tak zrovna nemáte na výběr, jestli diagnózu sdělit nebo ne. Pak je zásadní jak to vysvětlíte, samozřejmě to chce hlásit se na místa, kde vím, že to zvládnu. Jako autista se nebudu hlásit na pozici pokladní v hypermarketu a podobně, žejo. Když se ale ucházím o místo ve výrobě, kde není téměř kontakt s lidmi, kde si hledím svého stroje a je po mně požadována precizní práce se smyslem pro detail, tak v čem je problém? Musíte to jen správně podat a vyzdvihnout výhody