Ženy na spektru a jejich autismus za maskami

Možná působí úplně „normálně“. Neprozrazují je žádná obličejová stigmata. Nepoznáte nic z jejich řeči, z jejich reakcí. Říkají správné věci ve správnou chvíli. Nejsou „divné“. Nedělají zvláštní pohyby. Mohou se vám při komunikaci dívat do očí. Nevyvolávají konflikty, nereagují neadekvátně, nejsou hrubé… Zapadají. Jsou to vysoce funkční autistky nebo ženy s Aspergerovým syndromem. Jejich autismus je neviditelný.

Ale víme, co se děje uvnitř? Víme, jak prožívají svět? Jak vnímají sociální situace, sociální narážky, sociální kontext? Poznáme to z jejich úsměvu? Víme, jak se vnímají? Co si o sobě myslí? Jak se cítí? A víme, jak prožívaly svět a sebe, když byly malými holčičkami? Víme, jak se cítily uprostřed třídy, na kroužku, na rodinných oslavách, později plesech,…? Možná se ta dívka, která působila tak přístupně a nekonfliktně, v nitru strašně bála. Bála se, že někdo odhalí odlišnost, kterou v sobě cítila. Bála se, aby nebyla „prozrazena“. Aby si ostatní nevšimli, že je „jiná“, „divná“. Přece s ní musí být něco v nepořádku, když všechno prožívá jinak, než ostatní… Když nerozumí tomu, co si ostatní povídají a musí „odsledovat“, jaká je v té které situaci správná odpověď….

Možná cítila zmatek, úzkost. Možná analyzovala sociální situace, jako ostatní analyzují složité matematické úlohy. Možná se vnitřně hroutila z každé komunikace, kterou nezvládla podle svých představ. Cítila se ohrožená a nemohla to dát najevo. Možná se stala snadným terčem šikany či shazování pro svou sociální nezralost a zranitelnost, kterou ti „sociálně jistí“ stejně neomylně vycítili. A tak byl pro ni možná každý den ve škole utrpením. A možná doma sundala svůj úsměv. Utekla ke kočičce nebo pejskovi, s kterými se cítila bezpečně, jejichž svět byl pro ni o tolik jednodušší a pochopitelnější. Nebo utekla k imaginárnímu kamarádovi, ke knížkám, do fantazijního světa, který byl bezpečnější a barevnější než ten reálný. Nebo malovala podivné kresby a schovávala je do šuplíku.

Nebo byla s každým taková, jakou ji chtěl mít. Nasadila si jeho pocity, jeho názory, jeho gesta, mimiku…  Mohla být jako chameleon – měnit osobnost podle situace, podle toho, s kým právě byla. Musela být strašně unavená. Je tak těžké a vyčerpávající každý den nasazovat masku. Přizpůsobovat se různým situacím. Neprozradit se. Možná postupně přestala věřit sama sobě. Uprostřed přehazování masek mohla ztratit přehled o tom, kým vlastně je. V usilovné snaze neprozradit své skutečné já možná ztratila sama sebe.

A nakonec všechny takové holčičky vyrostou. A možná se pořád usmívají. Pořád investují veškerou svou energii do toho, aby zapadly. A už se jim to asi daří mnohem lépe. Ale možná… Možná jsou uvnitř pořád stejně nejisté a ztracené. Bývají vyčerpané a dělá jim stále větší potíže zůstat ve střehu – uhlídat, aby nikdo nezjistil, že jsou jiné, že jsou autistické.

Co mohou ženy na autistickém spektru zažívat v průběhu dětství? 

Ženy s Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem dokáží fungovat ve světě tak dokonale, že to může jejich diagnostiku velmi znesnadnit. Odmala se naučí díky sledování ostatních předstírat, že jsou “normální”. Za maskami však mohou úplně ztratit svou identitu.

Dívka, která ještě nebyla diagnostikována s poruchou autistického spektra, může někdy v průběhu dětství začít vnímat, že je jiná než její vrstevníci.

1. Může se stát zaujatým pozorovatelem chování ostatních lidí a snažit se dešifrovat, co se od ní očekává – co má udělat nebo říci.

2. Vzhledem k pozorování a analyzování společenského chování a vzhledem k tomu, že se snaží vyvarovat společenských chyb, se může velmi emočně vyčerpat.

3. Může být jako chameleon – měnit osobnost podle situace.

4. V důsledku toho, že na sebe vezme alternativní osobnost, může začít mít problémy s identitou a sebehodnocením.

5. Může si užívat přijetí nové identity a žití ve fantazijním světě.

6. Může se extrémně dobře chovat ve škole a snažit se vyhovět, aby si nikdo nevšiml, že je jiná.

7. Velmi pravděpodobně se bude omlouvat a snažit o smír, když se dopustí společenské chyby.

8. Může si ve zvýšené míře uvědomovat svůj zmatek ze společenských situací a častá “faux-pa” a proto se raději pohybuje na okraji společenských situací.

9. Obává se, že její “skutečné já” musí zůstat tajemstvím, protože je “defektní”, a proto téměř vždy jedná jako někdo jiný.

10. Může utíkat do světa přírody, může intuitivně rozumět zvířatům, ale ne lidem.

11. Její zájmy mohou být odlišné od zájmů jejích vrstevníků – pokud jde o intenzitu a kvalitu hry.

12. Může být zranitelný terč pro “predátory” mezi jejími vrstevníky, kteří zneužívají její sociální nezralosti.

13. Může trpět ve zmatku a v izolaci ve třídě nebo na hřišti, ale doma může působit jako jiný člověk.

14. Může mít imaginární kamarády, kteří jí dělají společnost a poskytují podporu a útěchu, když se cítí osamělá.

_________________________________

Text Hana Brodníčková / foto Pixabay.com/ text inspirován videem o ženách s PAS